Když křeslo netlačí do zad, vydržíte v něm celý večer

Zrcadlo je nejúčinnější nástroj pro optické zvětšení. Umístěte ho na stěnu proti oknu nebo na stěnu kolmou k oknu, nikdy ne přímo proti posteli, pokud vám to ruší spánek. Velké zrcadlo od podlahy ke stropu přidá do místnosti hloubku a odrazí přirozené světlo. Místo jednoho velkého kusu můžete použít sestavu několika menších zrcadel, ale dejte pozor, aby mezi nimi nebyly velké mezery – přerušovaný odraz působí rušivě. Zrcadlo by nemělo odrážet nepořádek; pokud je naproti němu otevřená skříň nebo hromada oblečení, efekt se ztratí.

Křeslo do obýváku se kupuje na roky, ale většina lidí ho vybírá podle toho, jak vypadá v obchodě. Právě tady vzniká největší chyba. V prodejně si sednete na dvě minuty, křeslo se vám zdá pohodlné a doma po hodině zjistíte, že vás tlačí do lopatek nebo že se z něj nedá vstát. Než začnete cokoli řešit, změřte si prostor, kam křeslo půjde. Nejen půdorys, ale i výšku opěradla kvůli oknu a parapetu a také to, kolik místa zbude na průchod. Obývák není sklad, křeslo potřebuje vzduch kolem sebe.

Křehké štrúdlové těsto z domácí mouky se povede, když pochopíte, že hlavní roli nehraje recept, ale trpělivost. Domácí mouka má jinou vlhkost než kupovaná, a proto se množství mléka nebo vody může lišit. Začněte se 400 g hladké mouky, 200 g změklého másla, 100 ml vlažného mléka, 2 žloutky, špetkou soli a lžící octa. Máslo nakrájejte na kostičky a nechte ho změknout při pokojové teplotě – nikdy ho nerozpouštějte, jinak těsto ztratí křehkost.

Největší past je spěch. Halové jevy i irizace trvají minuty, někdy jen desítky sekund, než se oblačnost posune. Pokud se objeví zajímavý úkaz, nejdřív si ho zapamatujte očima, potom teprve sah ejte po fotoaparátu. A když se nic nedaří, zkuste to znovu za hodinu – ledové krystaly ve vysokých vrstvách se často vracejí ve stejný den.

Před návrhem je proto nutné určit, kdy má stěna teplo přijímat a kdy vydávat. Jiné parametry potřebuje stěna u kamen, jiné u podlahového vytápění a jiné u solárních zisků přes okna. Rozhoduje orientace ke světovým stranám, režim vytápění a to, zda se topí nepřetržitě, nebo nárazově. Teprve podle toho se volí materiál a tloušťka, ne naopak. Kdo začne od materiálu a teprve pak řeší provoz, obvykle skončí s těžkou stěnou, která teplo drží, ale nedává ho ve chvíli, kdy je potřeba.

Když se barvy objeví na okraji mrak

Jak sladit tloušťku s materiálem Tloušťka zdiva určuje, kolik tepla se do stěny vejde, ale také jak hluboko musí teplo proniknout. Příliš tenká stěna se rychle přehřeje a rychle vychladne, takže se z ní stane jen krátkodobý buffer. Příliš tlustá stěna z málo vodivého materiálu zase teplo pohltí, ale nedostane ho včas zpět. Praktické pravidlo zní: u dobře vodivého zdiva stačí menší tloušťka, u méně vodivého je potřeba větší hmota, ale i tak zůstane odezva pomalá. Orientačně se pro akumulaci osvědčují stěny od několika desítek centimetrů výš, u lehkých materiálů i podstatně více.

U cihel platí, že plné pálené cihly mají vysokou kapacitu i slušnou vodivost a jsou pro akumulaci vhodné. Dutinové cihly s velkým podílem vzduchu sice izolují, ale teplo ukládají méně a pomaleji ho předávají. Beton a vápenopískové tvárnice mají kapacitu vysokou, vodivost také, takže reagují rychleji, ale mohou působit chladněji, pokud nejsou správně navrženy. Pórobeton a lehké izolační tvárnice jsou na tom opačně: dobře izolují, ale jako akumulační hmota selhávají.

Akumulace tepla ve zdivu funguje jen tehdy, když materiál spojí dostatečnou hmotnost s ochotou teplo přijímat a zase vydávat. Rozhoduje proto objemová tepelná kapacita, tepelná vodivost a tloušťka stěny. Těžké a vodivé zdivo dokáže pojmout velké množství tepla a pomalu ho předávat do místnosti. Lehké a izolační zdivo naopak teplo spíš zadrží, nebo propustí ven, ale jako zásobník neposlouží.

Častou chybou je kombinace tenké akumulační vrstvy a silné izolace z vnitřní strany. Izolace uvnitř utne přenos tepla mezi stěnou a místností, takže hmota zůstane izolovaná a svou funkci neplní. Další chybou je spoléhat na to, že masivní stěna sama vytopí dům. Akumulace teplo jen posouvá v čase, nevyrábí ho. Bez zdroje, který stěnu nabije, zůstane jen chladná hmota. Pozor také na vlhkost: mokré zdivo má jiné tepelné vlastnosti a může akumulaci i izolaci zhoršit.

Základní veličinou je objemová tepelná kapacita. Vyjadřuje, kolik tepla se uloží do jednoho krychlového metru materiálu při ohřátí o jeden stupeň. Platí, že čím vyšší hodnota, tím více energie stěna pojme. Jenže kapacita sama nestačí. Pokud materiál vede teplo pomalu, zůstane energie uvnitř a do místnosti se dostane pozdě nebo vůbec. Pro akumulaci se proto hodí spíš materiály s vyšší vodivostí, které dokážou teplo přijmout i odevzdat v rozumném čase.