Když je zásuvka úzká, určuje rozteč kování hloubka i rám
Mořidlo se nanáší rovnoměrně houbou nebo štětcem po celé ploše, ideálně po jednom dílu, ne po částech, protože spoje mezi jednotlivými tahy zůstanou viditelné. Přebytek se hned stírá hadrem, jinak zaschne v pórech a vytvoří tmavé fleky. je mořit koncové plochy stejně jako plochu — řezy nasávají mnohem víc a ztmavnou. Řešení je předem je uzavřít slabou vrstvou laku nebo je mořit rychle a hned stírat.
Podívejte se, kde leží jádro kmene. Pokud je jádro uprostřed desky, řezivo bude při vysychání tlačit oběma stranami ven a vznikne obloukovité prohnutí. Když je jádro při okraji, deska se ohne spíš do mísy. Tomuto chování nezabráníte, jen ho můžete obejít: na viditelné plochy berte desky s jádrem co nejblíž středu, na konstrukční díly ty s jádrem při kraji.
První věc, kterou je potřeba ověřit, je, zda jde skutečně o mosaz. Levné slitiny s tenkou mosaznou vrstvou se chovají jinak než masivní mosaz. U pochromovaných nebo lakovaných dílů patina vůbec nevznikne, jen se odlupuje povrch. Pokud se na některém pantu objevuje zelený povlak a na jiném jen hnědý nádech, pravděpodobně jde o dva různé materiály, i když vypadají stejně. Rozdíl se pozná podle hmotnosti a podle toho, jak reagují na magnet – masivní mosaz je nemagnetická.
Začněte tam, kde skříň skutečně stojí. Podlahy nebývají rovné, zvlášť u zdi a v rozích. Postavte skříň na místo, vyrovnejte ji vodováhou v obou směrech a teprve potom dotahujte nožky. Šroubujte postupně po protilehlých rozích, ne jednu nožku nadoraz. Typická chyba je vytočit nožky co nejvíc, aby skříň „seděla výš" — tím ztrácíte stabilitu a zbytečně namáháte dno korpusu. Mezi nožkou a podlahou by měl být pevný kontakt, u kluzkých podlah použijte podložku, která zabrání posunu.
Typická chyba je vrtat podle rozteče uvedené u úchytu, ale bez ohledu na to, kde přesně sedí čelo v rámu. U zásuvek s čelem zapuštěným mezi boky se snadno stane, že vruty projdou do drážky a čelo praskne. Řešením je krátký zkušební vrt do odřezku stejného materiálu, ideálně do místa, kde je vidět struktura dřeva nebo hrana lamina. Pokud vrták vystupuje na druhé straně, zvolte kratší šroub nebo použijte úchyt s menší hloubkou dříku.
Jak ověřit rozteč přímo na zásuvce, než vezmete vrtačku Přiložte úchyt na čelo, zajistěte ho páskou a zkuste zásuvku otevřít. Prsty musí pohodlně obejít madlo, aniž by se zasekly o sousední zásuvku nebo o rám. Zkontrolujte také, zda madlo nepřesahuje přes okraj čela — u úzkých zásuvek to vadí víc než u širokých, protože se o něj zachytává ruka při manipulaci s okolím. Teprve potom označte středy děr a ještě jednou přeměřte rozteč mezi nimi, ne jen vzdálenost od okraje.
Jádro desky tvoří třísky různých velikostí. Uvnitř bývají hrubší, na povrchu jemnější, aby byla plocha rovná a lamino dobře drželo. Pojivem je močovino-formaldehydová pryskyřice, která po vytvrzení drží tvar. Kvalitu poznáte podle hmotnosti a podle toho, jak hustě je deska slisovaná. Lehká, drolivá deska se pozná už při řezu – piliny se sypou a hrany se třepí. Na polici nebo na korpus skříně je to problém, protože šroub v takovém materiálu nedrží.
Na závěr zkontrolujte ještě souběh sousedních zásuvek. Madla umístěná ve stejné výšce musí mít stejnou rozteč, jinak bude sestava působit křivě, i když každá zásuvka jednotlivě sedí. Před konečným utažením šroubů zásuvku několikrát otevřete a zavřete. Pokud jde ztuha nebo se madlo dotýká rámu, je chyba v rozteči nebo v hloubce uchycení, ne v kolejničkách.
Úzká zásuvka vypadá jednoduše, dokud se nezačne řešit kování. Rozteč děr pro úchytky a madla totiž neurčuje jen vzhled, ale hlavně to, zda se do zásuvky vejde ruka, zda půjde otevřít bez drhnutí a zda vruty neprojdou na druhou stranu čela. Než začnete měřit a vrtat, položte si nábytek na míru stůl skutečný kus čela a skutečný úchyt. Papírový nákres bez tloušťky materiálu a bez přesahu rámu je nejčastější zdroj chyb.
U úzkých zásuvek se vyplácí volit rozteč, která není na hranici únosnosti. Menší rozteč drží madlo blíž středu a snižuje páku na čelo, ale příliš malá vzdálenost dělá madlo nepohodlným. Kompromisem bývá rozteč, při které zůstane mezi vruty a okrajem čela rovnoměrný pruh materiálu na obou stranách. Pokud se do této šířky nevejdou dva vruty, je lepší sáhnout po jednom středovém úchytu nebo po madle upevněném shora, než rozteč násilím zmenšovat.
Začněte tím, že změříte vnější šířku zásuvky a odečtěte tloušťku obou boků. Získáte vnitřní světlost, do které se musí vejít ruka i úchyt. U úzké zásuvky se rozteč obvykle počítá od středu čela, ne od okraje. Pokud je čelo široké například dvanáct centimetrů, rozteč 128 milimetrů tam fyzicky nedostanete, i když by úchyt vypadal dobře. Praktické minimum je nechat na každé straně od vrutu alespoň dva centimetry materiálu, jinak hrozí vyštípnutí hrany.