Když je venku škaredě, zabaví děti na chodbě i pár věcí

Po každém kole si dejte krátké zastavení a nechte dítě popsat, čeho si všimlo. Tím se pozornost upevňuje a zároveň se učí mluvit o tom, co dělalo. Vyhněte se hodnocení typu „zase jsi to spletl". Místo toho pojmenujte konkrétní věc: „Tentokrát ti utekl jeden obrázek vpravo." Dítě tak dostane informaci, kterou může použít příště. Chvalte snahu a přesnost, ne rychlost za každou cenu.

Co si pohlídat u každé h
Na samotné tvoření si připravte malý pracovní kout. Stačí pevný stůl, noviny jako podložka a tři lepidla: tyčinkové na papír, tekuté na dřevo a tavnou pistoli pro dospělého. Tavná pistole je největší zdroj popálenin u malých dětí, proto ji obsluhujte vy a dítěti přidělte jinou roli. Bezpečný je provázek, vlna, párátka, špejle a nůžky se zaoblenou špičkou. Vyhněte se barvám ve spreji v uzavřené místnosti, OsvěTlení V ObýVáKu výpary jsou pro malé plíce silné.

Děti protestují, If you liked this posting and you would like to acquire more details relating to http://bookmarkingcentrals.Com/user/edgarogilvy9/history/ kindly check out our own web-site. když se pravidla mění uprostřed hry, protože ztrácejí kontrolu a musejí se přeorientovat. Nejde o vzdor, ale o přirozenou reakci na nejistotu. Pokud chcete změnit pravidla bez scén, musíte změnu ohlásit dřív, než nastane, a vysvětlit ji jednou větou. Ne „protože jsem to řekl", ale „aby to bylo fér" nebo „aby hra nekončila hádkou". Děti potřebují důvod, ne rozkaz.

Když chodba končí dveřmi, neznamená to, že hra končí. Naopak — dveře se dají použít jako branka. Vyznačte na zemi dvě čáry křídou a hráči se snaží dostat sáček mezi ně. Pravidlo zní: sáček se nesmí dotknout dveří ani zdi. Tím se celá aktivita přesune do středu chodby a vyhnete se nárazům. Pokud máte jen jednoho hráče, stačí mučednická varianta: kutálet míč střídavě levou a pravou rukou a počítat, kolikrát se dotkne podlahy, než dojde na konec.
Na chodbě se také dá hrát na schovávanou s předměty. Vezměte pět malých hraček a schovejte je tak, aby byly vidět jen zčásti. Dítě je hledá a nahlas počítá, kolik jich našlo. Potom si role vyměníte. Pozor na to, abyste hračky neschovávali do bot nebo za radiátor, odkud se špatně dostávají. Typická chyba je příliš mnoho předmětů. Tři až pět stačí, jinak se dítě přestane soustředit.

Chodba v malém bytě bývá tmavá, úzká a přeplněná botníky. Právě proto se hodí jako místo, kde se dá hrát něco, co jinde překáží. Děti potřebují prostor, kde mohou běhat tam a zpět, aniž by bouraly nábytek. Chodba je ideální pro hry, které vyžadují jen krátkou dráhu. Než začnete, ukliďte boty a odložte věci, o které by dítě mohlo zakopnout.

Nakonec myslete na úklid. Nechte děti, ať samy srovnají pásku a vrátí hračky na místo. Není to trest, ale součást hry. Malý byt a úzká chodba nemusí být překážkou. Stačí pár metrů, trocha fantazie a jasná pravidla. Když se do hry zapojí i dospělý, děti vydrží mnohem déle a odnesou si zážitek, že i malý prostor může být velké hřiště.

Prvním krokem je vymezit bezpečný úsek. Použijte barevnou lepicí pásku a na podlaze vyznačte start a cíl. Vzdálenost stačí tři až čtyři metry. Děti pak mohou závodit v chůzi pozpátku, ve skákání po jedné noze nebo v přenášení míčku na lžíci. U mladších dětí počítejte s tím, že budou chtít pásku strhávat. Přilepte ji pořádně a vysvětlete, že se jedná o trať.

Pro pohybové hry je klíčové krátké střídání. Děti vydrží u jedné činnosti jen několik minut. Připravte si proto dvě až tři varianty a střídejte je. Mezi hrami zařaďte protažení nebo dýchání do břicha. Zabráníte tím přebuzení a případnému pádu. Pokud dítě začne běhat bez kontroly, hru ukončete dřív, než se něco stane.

Hry, které zvládne i nejmenší byt Když je místa ještě méně, osvědčilo se hraní ve dvojicích. Jeden stojí na konci chodby, druhý mu kutálí míč. Dítě se učí přesnosti a čekání. Další možností je „sochařina": dítě se postaví doprostřed a snaží se nehnout, zatímco ostatní chodí kolem. Kdo se pohne, vypadává. Tato hra nevyžaduje žádné pomůcky a zabaví i skupinu.