Když je vám dva roky, stačí k smíchu jen vaše ruce

Když potřebujete klidnější chvilku, sedněte si na zem a hrajte „co dělá zvíře". Vy předvádíte kočku, pes, kohout. Dítě hádá nebo napodobuje. Nepoužívejte zvuky, které jsou příliš podobné, jinak se dítě ztratí a přestane reagovat. Stačí tři zvířata a pořád dokola. U této hry vydrží dvouleté dítě i pět minut, což je na jeho poměry dlouhá doba. Když začne samo přidávat zvuky, máte vyhráno.

Hra, která přestane fungovat uprostřed rozehrané partie, je frustrující. Ať už jde o deskovku, karetní hru nebo RPG, nejdůležitější je nezpanikařit a zachovat chladnou hlavu. Nejprve přesně pojmenujte problém: nejde o to, že se nedaří, ale co konkrétně přestalo fungovat. Může to být nefunkční pravidlo, chybějící komponenta, nevyvážená situace nebo ztráta zájmu hráčů. Bez diagnózy nemůže přijít účinná oprava.

Typická chyba je snaha stihnout všechno najednou. Lidé si myslí, že když budou pracovat nonstop, udělají víc. Opak je pravdou – únava snižuje kvalitu a zvyšuje chybovost. Stejně tak je chybou srovnávat se s ostatními, kteří třeba mají jiné podmínky. Soustřeďte se na svůj vlastní postup. Další častou chybou je ignorovat signály těla. Bolest hlavy, napětí v zádech nebo podrážděnost nejsou slabost, ale varování. Když se objeví, zpomalte.

Co dělat, když se úroveň hráčů liší? Nehrát nábytek na míru vítězství, ale na spolupráci. Zkuste si dát cíl: udržet míč ve hře co nejdéle bez toho, aby spadl. Nebo si dejte pravidlo, že silnější hráč může hrát jen svou slabší rukou, případně nesmí použít smeč. Tím se rozdíl vyrovná a oba mají ze hry užitek. Vyhněte se chybě, kdy lepší hráč neustále radí. Místo toho si po každé výměně řekněte jednu konkrétní věc, co fungovalo — ne co bylo špatně.

Ptejte se po příkladech, ne po souhla

U vlastních variant platí několik zásad. Vždy si předem napište, co je cílem – zda rychlost, přesnost, nebo schopnost zapamatovat si co nejvíce informací. Podle toho volte počet karet a způsob bodování. Nikdy nemíchejte do jedné hry více než dvě nové mechaniky. A hlavně: nechte hráče, aby si pravidla po prvním kole sami upravili. Právě úprava pravidel nutí mozek přemýšlet o tom, jak se učí, což je nejcennější část tréninku.

Další možností je honička po bytě, ale s jasným pravidlem. Určete jedno místo, třeba polštář na zemi, kam se běží schovat. Dítě se učí, že hra má začátek a konec. Nepředbíhejte ho a nechte ho vyhrát. Pokud ho pokaždé chytíte, přestane utíkat. Na druhou stranu ho nenechte běhat donekonečna. Po pěti kolech zvedněte ruku a řekněte „dost". Dvouleté dítě signál pochopí, když je stále stejný.

Začněte hrou „kde je táta a kde je máma". Zakryjte si obličej dlaněmi, nahlas počítejte do tří a odkryjte ho s výrazem, který se pokaždé změní. Dítě se směje, protože rozpoznává váš obličej a zároveň zažívá drobné překvapení. Po několika kolech vyměňte role: dítě si zakryje oči samo, i když mu ruce ještě nedrží pevně. Chybou je hrát příliš dlouho. Jakmile se začne otáčet jinam, skončete. Dvě minuty stačí a příště si hru vyžádá samo.

Batolata kolem druhého roku neudrží pozornost u složité hračky déle než pár minut. Potřebují pohyb, zvuk a hlavně vaši tvář. Nejlepší hry proto nevyžadují vůbec nic, co byste museli kupovat nebo složitě vyrábět. Stačí podlaha, vaše tělo a ochota udělat ze sebe na chvíli blázna. Dvouleté dítě se učí hlavně nápodobou, takže cokoli předvedete, bude chtít zopakovat. Právě na tom stojí všechny následující činnosti.

Společný znak všech těchto her je jednoduchost a opakování. Dvouleté dítě se nerado učí nové věci každý den. Chce dokola to, co zná, a v tom se zdokonaluje. Proto je lepší mít tři osvědčené hry než deset složitých. Když vydržíte u jedné činnosti déle než týden, uvidíte, jak se dítě zlepšuje v řeči i v pohybu.

Pohyby, které zvládne i nejmenší Vyzkoušejte „panáka a padáka". Postavte se rovně, rozpažte ruce a pomalu se předklánějte, dokud se téměř nedotknete podlahy. Dítě stojí naproti a dělá totéž. U dvouletého ještě nejde o přesné provedení, jde o rytmus. Opakujte stále stejnou větu: „Stojím, klesám, vstávám." Rytmická řeč udrží pozornost lépe než samotný pohyb. Častá chyba rodičů je opravovat dítě, když se prohne do strany. Nechte ho, ať si najde vlastní cestu, jinak ho přestane bavit.

If you cherished this report and you would like to get more info relating to https://ugzhnkchr.Ru kindly visit the web page.