Když je u stolu zima: kam posadit toho, komu fouká na záda
Rozhodující je také materiál a barva. Světlá keramika nebo sklo opticky zvětšují plochu a na stole působí lehce, tmavý kov nebo sytá barva naopak přitahují pozornost. Pokud máte na stole ubrus se vzorem, vybírejte nádobu hladkou a bez dekoru, jinak se vzory bijí. A nezapomeňte na každodenní provoz: nádoba, kterou musíte při každém jídle přemisťovat, nakonec skončí ve skříni. Lepší je menší nádoba, která zůstane na stole, než velká, která překáží.
Když jsou spoje pevné a židle přesto vrzá, jde o tření mezi dvěma díly, které se o sebe opírají. Typickým místem je styk nohou s rámem sedáku nebo opěradla s nosnou konstrukcí. Rozebíratelná místa povolte, očistěte od prachu a starého maziva a naneste tenkou vrstvu tuhého maziva – stačí obyčejný vosk, mýdlo nebo vazelína. Pozor na přemazání: přebytek maziva na viditelných plochách dřeva časem ztmavne a chytá prach. Mazivo nanášejte pouze do spoje, ne na povrch.
Než stůl definitivně postavíte, projděte se po místnosti s plnou nákupní taškou a zkuste se posadit i vstát. Když se při tom nevyhýbáte židlím ani se nezastavujete o roh stolu, máte vyhráno. Jídelní kout v nefunguje podle katalogu, ale podle toho, jak se v něm skutečně žije.
Sedět celý den v průvanu od radiátoru je nejrychlejší cesta k nachlazení a bolesti krku. Pokud má někdo úložné prostory v malém bytě rodině nebo v kanceláři neustále studená záda, nestačí mu přidat vrstvu oblečení. Klíčové je změnit místo k sezení tak, aby na něj nefoukalo a aby měl zdroj tepla po ruce. Nejde přitom o složité stěhování nábytku – často stačí posunout židli o půl metru nebo vyměnit místa u stolu.
Na laku se postupuje jinak. Bílý kruh je většinou jen v horní vrstvě filmu, takže pomáhá jemné přeleštění suchým měkkým hadrem, případně hadrem navlhčeným v oleji na nábytek. U tvrdohlavějších kruhů se osvědčila pasta z jedlé sody a vody nebo malé množství neabrazivní zubní pasty: nanést na hadr, kroužit jen po fleku, ihned setřít a dosušit. Šmirgl na lak nepatří — zbrousíte ochranný film a vznikne matné místo, které se bez přelakování nespraví.
Druhá věc je čistota vnitřku. Sklenice se špatně myje, když má úzké hrdlo, ostré vnitřní hrany nebo nedostupný kout u dna. Vyhněte se tvarům, kde se prst ani kartáček nedostane do spoje mezi dnem a stěnou. Nejlepší je plynulý přechod bez vnitřní lišty. Široké hrdlo pak usnadní nejen mytí, ale i rychlé osušení.