Když je pracovní místo v rohu a chybí světlo, pomůže odraz

Vyhni se typickým chybám. Nepoužívej plochu jako trvalé úložiště dokumentů, které potřebuješ archivovat. Nedávej na ni jídlo, pokud nechceš řešit drobky a mastnotu. Nepřidávej další a další dekorace, které jen zabírají místo. A hlavně se nespoléhej na to, že uklidíš později. Čím víc věcí na ploše leží, tím menší je šance, že se k úklidu vrátíš. Pokud plocha slouží k nabíjení, veď kabely tak, aby nepřekážely a nepletly se. Když to nejde, použij krátké kabely a nabíječku umísti na okraj.

Hloubka desky rozhoduje o tom, jak daleko jsou o�

Když nohy a ližiny řeší něco jiného, než si myslí

Rožní pracovní místo bývá na první pohled výhodné – neruší průchod kolegů, poskytuje soukromí a často i klid na soustředění. Jenže právě roh mívají v kancelářích nejmenší přístup k dennímu světlu. Okno bývá daleko, případně za zády nebo úplně mimo zorné pole. Nedostatek světla se neprojeví hned, ale po několika hodinách práce začnou bolet oči, klesá pozornost a večer přichází únava, kterou si člověk neumí vysvětlit. Prvním krokem není nákup drahého vybavení, ale zjištění, odkud a kolik světla na pracovní desku skutečně dopadá.

Kam světlo umístit, aby skutečně pomáhalo U rožního stolu se osvědčuje kombinace dvou zdrojů. Hlavní světlo patří nad pracovní desku, ale ne přímo proti očím. Ideální je umístění z boku, zhruba v úrovni ucha vsedě, nakloněné tak, aby paprsky dopadaly na desku a ne do obličeje. Druhý, slabší zdroj pak doplní prostor za monitorem, aby stěna v rohu nebyla černá. Právě kontrast mezi jasnou obrazovkou a tmavým okolím je pro oči nejhorší. Pokud to konstrukce stolu dovolí, připevněte světlo na rameno nebo na hranu desky, ne na monitor. Na monitoru vzniká odlesk a ten se nedá odstranit žádným nastavením jasu.

Nejpraktičtější pravidlo zní: čím častěji něco používáte, tím blíž k pracovní ploše to má být. Horní zásuvka patří tomu, kdo do ní sahá několikrát denně, spodní poslouží na věci, které vytáhnete jednou za týden. Stejně tak se domluvte na policích: horní police pro dokumenty, které seřizujete průběžně, spodní pro archiv. Pokud má někdo zdravotní omezení nebo nosí těžké vybavení, dejte mu nižší pozici bez ohledu na to, kdo přišel do kanceláře první.

Když ani po úpravách není v rohu vidět na klávesnici, pomůže změna uspořádání stolu. Někdy stačí posunout monitor o několik centimetrů do strany, otočit židli nebo přesunout skříňku, která světlo blokuje. Zkontrolujte také, zda není problém v samotném stole – tmavá lesklá deska pohlcuje světlo a vytváří odlesky. Světlá matná podložka pod klávesnici a myš situaci výrazně zlepší. Pokud to jde, nechte v rohu volnou stěnu nad stolem; obrazy, police a plakáty světlo pohlcují a vrhají stíny.

Než začnete cokoli přesouvat, změřte si situaci. Sedněte si na místo, zapněte práci na počítači a zkuste, jaký je rozdíl mezi ránem, polednem a pozdním odpolednem. Všimněte si, zda na klávesnici nebo monitor dopadá stín ruky, zda se na obrazovce odráží protilehlá stěna nebo zda je jedna polovina stolu výrazně tmavší než druhá. Teprve podle toho se rozhoduje, jaký typ osvětlení zvolit. Častou chybou je koupit jedno silné světlo a umístit ho nad monitor – tím vznikne kontrast, který oči unaví ještě víc než šero.

Zvuk je větší problém než obraz. Zavřené dveře pomohou, ale pod dveřmi zůstává mezera. Řešením je těsnění nebo alespoň ručník položený na zem. Pokud někdo doma vaří, sprchuje se nebo poslouchá hudbu, mikrofony to často zachytí i přes zeď. V takovém případě použijte sluchátka s mikrofonem a zapněte potlačení hluku. Nikdy nepoužívejte reproduktor, pokud víte, že je doma někdo další a nemusí být zticha.

Vyhýbejte se dvěma typickým chybám: svícení shora přímo na temeno hlavy a používání jediného zdroje světla v celé místnosti. První vytváří ostrý stín na klávesnici, druhý nutí oči neustále přecházet mezi tmavým a světlým místem. Pokud to prostor dovolí, doplňte světlo i na protější stěnu, třeba nepřímým odrazem od stropu. A hlavně – po každé úpravě zkuste pracovat alespoň hodinu. Teprve podle pocitu v očích a podle únavy poznáte, zda změna pomohla, nebo je potřeba ještě doladit intenzitu a směr.

Barva světla hraje větší roli, než se na první pohled zdá. Pro dopolední práci vyhovuje neutrálnější odstín, který podporuje bdělost. K večeru je vhodné přejít na teplejší tón, jinak se tělo hůř uvolní a usínání se posouvá. Pokud svítidlo umožňuje plynulou změnu, nastavte ji podle denní doby. Pevně daná studená bílá po celý den je častá chyba – zvyšuje napětí v očích a večer působí rušivě. Důležité je také stínění: holá žárovka v zorném poli oslní i při nízkém výkonu.