Když je pod schody místo, vznikne z něj sklad i skrýš

Druhou možností je postavit zrcadlo bokem od okna, ne přímo proti němu. Když stojí podél stěny a svírá s oknem úhel, odráží světlo do tmavého koutu. Tam se ale musí počítat s tím, že zrcadlo bude zobrazovat i to, co je na opačné straně místnosti, takže do koutu se promítne i nábytek a případný nepořádek.

Nakonec myslete na každodenní provoz. Ručník potřebuje místo na věšení, ne na zemi. Odpadkový koš a čisticí prostředky chtějí svůj skrytý prostor. Pokud vám po naplánování zbyde jen úzká ulička, raději uberte skříňku než komfort pohybu. Malá koupelna funguje tehdy, když je každý centimetr promyšlený předem, ne dodatečně."

Hotová skříň pod schody nemusí být dokonalá. Důležitější je, aby držela, nevr zala, dobře se větrala a dala se snadno uklidit. Když si rozměry a konstrukci schodiště ohlídáte předem, ušetříte si dodatečné opravy i zbytečně vyhozený materiál.

Kde se optický trik lá

Když je sedačka větší než prostor, poznáte to podle průcho

Typická chyba je podcenění větrání. Uzavřený prostor pod schody bývá vlhký, zvlášť když je blízko koupelny nebo nevytápěné chodby. Vlhkost ničí boty, kabáty i papírové krabice. Nechte proto ve dnu skříně štěrbinu nebo mřížku a při stavbě počítejte s tím, že vzduch musí mít kudy proudit. Další častá chyba je příliš hluboká police. Věci vzadu se přestanou používat, protože se k nim nedostanete. Hloubku držte kolem 40 až 50 centimetrů, u bot i méně.

Hloubka spodních skříněk se běžně pohybuje mezi padesáti pěti a šedesáti centimetry, u rohových sestav se řeší výřez, aby se dvířka dala otevřít a zároveň byl přístup do rohu. Horní skříňky se umísťují tak, aby jejich spodní hrana byla zhruba padesát až šedesát centimetrů nad pracovní deskou. Nižší umístění vypadá elegantně, ale při práci s hrncem nebo mixérem narazíte hlavou nebo si zakryjete výhled. Vyšší umístění zase znamená, že na horní police nedosáhnete bez stoličky. Mezi deskou a horními skříňkami musí zůstat prostor na digestoř i na odkládání surovin.

Základní pracovní výška se odvozuje od výšky postavy toho, kdo vaří nejčastěji. Orientačně se počítá jako polovina vaší výšky plus několik centimetrů, prakticky se ale vyplatí vyzkoušet si to naživo. Postavte se k desce, položte dlaně na její hranu a nechte ramena volně klesnout. Pokud musíte ramena zvedat nebo se naopak hrbit, je deska špatně vysoko. U sdílené kuchyně, kde se střídá vysoký a nízký uživatel, se volí kompromis nebo výškově nastavitelná deska.

Většina lidí začne plánovat kuchyňskou linku tak, že si změří stěnu a objedná skříňky. To je přesně ten postup, který později vede k tomu, že se při vaření hrbatíte, narážíte lokty do dvířek a do horních skříněk nedosáhnete. Správný postup je opačný: nejdřív si určete, kdo a jak bude kuchyni používat, a teprve z toho odvoďte míry.

Co se do prostoru skutečně vejde, záleží na jeho tvaru. Pod nejnižšími schody se hodí sezónní věci – lyže, pneumatiky, zahradní náčiní. Do vyšší části umístěte věšák na kabáty, koš na prádlo nebo police na dokumenty. Pokud je prostor v obytné části, zvažte spíš knihovnu nebo pracovní koutek. Rozhodující je, jestli sem budete chodit denně, nebo jen dvakrát ročně. Denní přístup vyžaduje pohodlné dveře a světlo, sezónní sklad vystačí s jedním otvorem a policemi až ke stropu.

Pracovní trojúhelník a rozestupy, které se nedají obcházet Mezi sporákem, dřezem a lednicí by měl vzniknout takzvaný pracovní trojúhelník. Každá strana by měla mít alespoň kolem jednoho metru, aby se mezi body dalo pohodlně pohybovat, ale celkový obvod trojúhelníku by neměl přesáhnout zhruba šest až sedm metrů. Delší vzdálenosti znamenají zbytečné přecházení a větší únavu. Mezi dřezem a sporákem nechte souvislou pracovní plochu aspoň šedesát centimetrů, ideálně osmdesát. To je místo, kde se krájí a odkud se přesouvá jídlo na plotnu.

Nejčastější chyby vznikají zanedbáním detailů, které se projeví až po zabudování. Lidé zapomínají na prostor pro otevírání dvířek a zásuvek — zásuvka potřebuje při plném vysunutí i půl metru volného prostoru před sebou, jinak se nedostanete k jejímu obsahu. Dále se podceňuje umístění zásuvek a vypínačů. Zásuvky patří nad pracovní desku, ne pod ni, a to alespoň dvě až tři u každého pracovního místa, kvůli mixéru, konvici a nabíječce. Další častou chybou je příliš úzká ulička mezi dvěma linkami. Pokud kuchyň tvoří dvě protilehlé řady, měla by mezi nimi zůstat průchozí šířka alespoň devadesát centimetrů, lépe přes metr, aby se daly otevřít dvířka a zároveň projít s hrncem.