Když je k dispozici jen deset metrů, zahrajte si tyto štafety

Základem je připravit úkoly ještě doma, ale jen v hlavě, ne na papíře. Vytisknutý pracovní list se v lese rozmočí, ztratí nebo ho dítě odmítne. Lepší je pět až sedm jednoduchých výzev, které zvládne i předškolák. Například: najdi strom, který má listy jako hvězda. Najdi strom, jehož kůru můžeš pochovat v dlani. Najdi strom, pod kterým najdeš šišku. Úkol musí být splnitelný do pěti minut, jinak dítě ztratí pozornost.

Další častá chyba je hádanky opakovat ve stejné podobě příliš dlouho. Dítě si je zapamatuje a začne odpovídat zpaměti, což vypadá jako pokrok, ale ve skutečnosti se přestává učit přemýšlet. Je lepší stejný princip obměnit — jiná zvířata, jiné předměty, jiný počet indicií — a nechat dítě objevovat vzorec. Zároveň platí, že obtížnost nemá růst jen s věkem, ale i s únavou. Unavené dítě zvládne méně než čerstvé, i když je jinak stejně staré, a to není selhání, ale normální stav.

První je „stínování". Dvojice se rozdělí nábytek na míru pronásledovatele a stín. Stín musí napodobovat každý pohyb pronásledovatele ze vzdálenosti dvou kroků. Po minutě si role vymění. Chyba, kterou dělají dospělí nejčastěji, je příliš velký prostor. Na velkém hřišti se dvojice rozpadne a hra ztratí smysl. Vymezte čtverec zhruba deset na deset metrů a děti se soustředí na přesnost, ne na běh.

Když chodba končí dveřmi, neznamená to, že hra končí. Naopak — dveře se dají použít jako branka. Vyznačte na zemi dvě čáry křídou a hráči se snaží dostat sáček mezi ně. Pravidlo zní: sáček se nesmí dotknout dveří ani zdi. Tím se celá aktivita přesune do středu chodby a vyhnete se nárazům. Pokud máte jen jednoho hráče, stačí mučednická varianta: kutálet míč střídavě levou a pravou rukou a počítat, kolikrát se dotkne podlahy, než dojde na konec.
Pravidla pište tak, aby je přečetl i ten, kdo u hry nesed�

Typická chyba je příliš mnoho hráčů na příliš krátké dráze. Když se na deseti metrech tlačí dvacet dětí, vzniká chaos a štafeta se mění v chumel. Řešením je rozdělit hráče do menších skupin a nechat je běhat po dvou nebo po třech. Další častá chyba: zapomenutí jasného cíle. Děti potřebují vědět, kde přesně je meta i cíl. Vyznačte je výraznou barvou, ideálně jinou pro každý tým.

U všech her platí několik pravidel, která se vyplatí dodržet. Dráha musí být volná, bez ostrých rohů a kluzkých míst. Před startem si projděte trasu a odstraňte kameny nebo mokré listí. Děti rozdělte do vyrovnaných týmů podle věku a dovedností, jinak se slabší členové stávají terčem posměchu. Vysvětlete pravidla předem, ne během hry — přerušování kvůli dohadování zdržuje a kazí tempo.

Nezapomínejte na bezpečnost při předávce. Plácnutí do dlaně je bezpečnější než předávání předmětu za běhu. Pokud hrajete se šátkem nebo míčem, předávejte ho vždy v klidu na místě, ne za pohybu. U menších dětí zkraťte dráhu na pět metrů a hru ukončete dřív, než se začnou nudit. Deset metrů stačí na deset her — stačí jen chtít a přizpůsobit pravidla prostoru, který máte.

Deset metrů je méně, než kolik měří školní chodba, a přesto se na takové ploše dá hrát štafeta, která děti zabaví na celé odpoledne. Klíčem je zvolit hru, kde rozhoduje obratnost a přesnost, ne délka běhu. Vyzkoušejte těchto deset variant — všechny zvládnete v tělocvičně, na dvoře i na pěti metrech čtverečních.

Deset her, které se vejdou na malý prostor 1. Klasická štafeta s obíháním mety. 2. Štafeta pozadu — běží se zpět, ale stále čelem k metě. 3. Štafeta s míčem: hráč dribluje k metě a zpět. 4. Štafeta se skákáním po jedné noze. 5. Štafeta, kde se předává šátek nebo kus látky místo plácnutí. 6. Štafeta ve dvojicích, kdy se partneři drží za ruce a běží společně. 7. Štafeta s přenášením předmětu na hlavě — kdo ho upustí, vrací se na start. 8. Štafeta s přeskakováním nízké překážky, třeba knihy. 9. Štafeta, při níž se na každé obrátce musí udělat dřep. 10. Tichá štafeta — předává se jen pohledem a úsměvem, takže nikdo nesmí mluvit.

Základem je vytyčit dráhu. Postačí dvě mety, například PET lahve nebo kužely, vzdálené od sebe pět metrů. Start a cíl jsou na stejné straně, takže běžec vybíhá k metě, obíhá ji a vrací se zpět. Předá štafetu plácnutím do dlaně. Chyba, kterou dělá skoro každý: mety postaví příliš blízko sebe, takže se běžci na obrátce srážejí. Nechte mezi nimi aspoň tři metry.

If you loved this post and you would like to receive far more info with regards to http://Bookmarkingcentrals.Com/User/Darlatbr9226/history/ kindly pay a visit to the web page.