Když je dom vlhký, povlečení měňte častěji než obvykle

Prvním krokem je zjistit, kolik světla hodiny skutečně vydávají. Večer zhasněte a nechte oči přizpůsobit tmě asi deset minut. Pak se na displej podívejte z místa, kde ležíte. Pokud dokážete bez potíží přečíst čas a zároveň cítíte, že vás světlo „bodá", je příliš jasné. Zkuste také displej zakrýt dlaní — pokud i slabý proud světla prosvítá mezi prsty, bude rušit i během noci.

Než začnete cokoli kupovat, změřte, odkud zvuk skutečně jde, a řešte nejprve spáry a průchody. Těsnění, seřízení a utěsnění spojů bývají levnější a účinnější než výměna celých konstrukcí. A pokud se hluk šíří konstrukcí, samotné utěsnění okna problém nevyřeší – jen přesune pozornost k další cestě, kterou zvuk do pokoje vstupuje.

Rozdíl mezi pěnou, pružinami a latexem nepoznáte v obchodě, ale až po několika nocích, kdy se materiál projeví naplno. Pěna se chová jako pevný blok, který se pod tíhou těla postupně prohřívá a měkne. První hodinu může připadat tvrdá, ke ránu naopak povolí. Kdo zkouší matraci jen krátce vsedě, hodnotí ji podle stavu, který přes noc vůbec nezažije. Praktický postup je jednoduchý: pěnu zkoušejte nejméně dvacet minut vleže v poloze, ve které skutečně usínáte, a to včetně otočení na bok.

Druhý faktor je způsob usínání. Někomu vyhovuje pocit uzavřenosti a blízkosti země – nízké lože snižuje pocit prázdna pod tělem a někteří lidé v něm snadněji vypnou. Jiní naopak potřebují odstup od podlahy, protože podvědomě vnímají průvan, chlad od země nebo prach, a výš je pro ně komfortnější. Zkuste si oba stavy osahat: dejte matraci na zem a přespěte na ní tři noci, potom ji položte na rám a porovnejte, kdy jste se budili méně.

Zvýšená vlhkost vzduchu v bytě nemusí být na první pohled vidět, ale ložní povlečení ji zachytí velmi rychle. Lidské tělo vypustí za noc přibližně půl litru potu a vlhkosti, a pokud je vzduch navíc nasycený vodní párou, prostěradlo ani povlak na peřinu nestačí vyschnout. Výsledkem je zatuchlý pach, chladný a lepkavý pocit při ulehnutí a ideální podmínky pro roztoče a plísně. Proto je potřeba interval výměny zkrátit, ne prodloužit.

Kdy je lepší pevná krabice než vak Pevné boxy patří věcem, které potřebují tvar nebo jsou ostré. Boty, kabelky, lyžařské helmy, vánoční ozdoby, elektronika. Do vaku byste je nedali, protože hrany propíchnou fólii a tlak zdeformuje podrážku. Krabice skládejte na sebe podle hmotnosti, těžké dolů, lehké nahoru, a mezi vrstvy dejte starý ručník, aby se víka nepropadala. Na dno skříně nebo do garáže nedávejte krabice přímo na beton, podložte je deskou nebo paletou, vlhkost jde zdola.

Stlačení snese bavlna, polyester, fleece, péřové bundy při krátkém skladování a vlněné svetry, pokud jsou suché a čisté. Naopak nestlačujte klobouky, společenské šaty s korzetem, kožené bundy a boty, plyšové hračky s výplní a cokoli s drátěnou kostrou. Kožené věci potřebují vzduch, ve vaku zvlhnou a ztvrdnou. Péřovou bundu vytahujte po sezóně a nechte ji den volně rozloženou, jinak ztratí objem.

Vakuové pytle fungují nejlépe na textil, který není tvarově citlivý: mikiny, ručníky, ložní prádlo, obyčejné deky, sportovní oblečení. Plňte je maximálně ze dvou třetin, jinak zip praskne nebo se fólie protrhne v rozích. Před uzavřením vytlačte vzduch rukama, teprve pak zapojte vysavač. Na zip dejte pozor, aby se do něj nezachytil okraj látky. Po odsátí pytel ještě chvíli držte, vzduch se vrací přes mikroskopické netěsnosti a materiál se rozpíná.

Sezónní věci zabírají místo, které celý rok nepotřebujete. Zimní bundy v červenci, letní sedačky v lednu, lyžařské vybavení od listopadu do března. Nejde o to koupit další skříň, ale rozhodnout, co se dá stlačit, co potřebuje pevný obal a co se nesmí zmáčknout vůbec. Špatné rozhodnutí na začátku znamená zničenou péřovku nebo zmačkaný klobouk, který už nespravíte.

Dveře na chodbu fungují podobně. Hluk jde spárou pod dveřmi, kolem zárubně a přes slabé dveřní křídlo. Praktické je osadit těsnění do zárubně a samostatný práh nebo těsnicí lištu pod dveře. Po montáži zkontrolujte, zda dveře stále volně zavírají a zda se nezvedá křídlo. Častá chyba je nalepení těsnění na špatnou stranu zárubně – zvuk pak obtéká kolem křídla a efekt je minimální.

Potrubí a stoupačky přenášejí zvuk i na velkou vzdálenost, protože jde o tuhé vedení. Slyšíte-li splachování nebo tekoucí vodu, nestačí obložit trubku molitanem. Pomáhá obalení měkkým materiálem s uzavřenou strukturou a následné zakrytí tuhou deskou, která trubku nepřitlačuje natvrdo ke zdi. Spoje a průchody stěnami utěsněte akustickým tmelem, ne obyčejnou montážní pěnou, která zvuk přenáší. Zásuvky a vypínače na stěně se stoupačkou jsou častým slabým místem – zvuk jimi proniká přímo do místnosti.