Když je byt malý, rozdělte ho na zóny dřív než koupíte nábytek

Rozdělení malého bytu na dětskou a rodičovskou zónu není o tom koupit barevný nábytek a přepážku z regálu. Jde o to rozhodnout, kde kdo bude spát, kde si bude hrát a kde si rodiče odpočinou, a teprve pak podle toho vybírat vybavení. Začněte papírem a metrem. Nakreslete půdorys včetně dveří, oken, radiátorů a jističe, změřte každý rozměr a zakreslete, kudy se chodí. Teprve na tomto plánu hledejte dvě zóny, které se nepřekrývají v čase ani v prostoru.

Dobře funguje princip „hotový výtvor má své místo". Určete jedno místo – šňůru s kolíčky, desky nebo plochou krabici – kam se výkresy ukládají, a pravidelně je protřiďte. Bez toho se za měsíc vrátí nepořádek v podobě hromady papírů na podlaze. Když dítě vidí, že jeho práce má místo, přestane je nechávat rozházené. Stejně tak se vyplatí jednou za čas zkontrolovat fixy a pastelky: vyschlé kusy pryč, zlomené pastelky do kratšího držáku. Fungující potřeby dítě baví víc než plná krabice nefunkčních.

Začněte důkladným čištěním. Prach, mastnota z rukou a zbytky starých nálepek jsou nejčastější důvod, proč tapeta na optice nedrží. Otřete povrch vlhkým hadříkem s trochou saponátu a nechte úplně zaschnout. Nepoužívejte rozpouštědla, která mohou naleptat plášť kabelu. Pokud je povrch příliš hladký, jemné přebroušení brusným papírem o vysoké zrnitosti pomůže lepidlu chytit, ale jen velmi lehce – nesmíte narušit izolaci.

Světlo, bezpečí a větrání rozhodují víc než bar

Základní pravidlo zní: matrace musí unést tělo tak, aby páteř zůstala v přirozené linii, ale zároveň se pod ním nesmí propadat. U menších dětí je vhodnější pevnější povrch s pružnou odezvou, u starších a těžších je potřeba vyšší nosnost a odolnější jádro. Tvrdost neposuzujte podle pocitu z reklamy, ale podle toho, jak dítě po probuzení vypadá: bolesti zad, časté převalování nebo probouzení během noci bývají signálem, že matrace už nestačí.

Než koupíte nábytek, vyřešte světlo, zásuvky a úložný prost