Když jdete s dětmi do lesa, stromy se stanou hrou

Jak vybrat hru, která nebude ležet ve skří

Pravidlo, Http://Bookmarkingcentrals.com/user/vedabriseno3/history/ které nikdo neporuší, je špatně postavené Dobře vysvětlené pravidlo poznáte podle toho, že lidé dokážou říct, co se stane, když ho poruší. Ne že „to bude špatně", ale co konkrétně se změní. Pokud to nedokážou, pravidlo nepochopili, jen ho slyšeli. Proto po vysvětlení nechte lidi pravidlo zopakovat vlastními slovy. Ne doslovně. Vlastními slovy. Když ho zopakují špatně, neříkejte „ne, to není ono". Zeptejte se, kde vidí rozdíl mezi tím, co řekli, a tím, co jste mysleli.

Hru zakončete krátkým hodnocením. Nechte dítě vyprávět, co ho nejvíc bavilo a co se naučilo. Můžete si vést jednoduchý deník, kam si kreslí listy nebo kůru. Příště můžete navázat a porovnat, jak se stromy mění v průběhu roku. Pokud jde o déšť, vezměte si pláštěnku a jděte i tak – les je v dešti vůně a zvuky úplně jiné. Důležité je, aby hra zůstala hrou, ne školní zkouškou.

Když dojdou talíře, papírové tácky vypadají jako rychlé řešení. Jenže ne každý papírový tácek unese totéž co keramický talíř. Záleží na gramáži, tvaru a na tom, co na něj položíte. Tenký tácek na jednorázové občerstvení se ohne pod šťavnatým masem, zatímco pevnější tácek s vyšším okrajem zvládne i teplé jídlo. Prvním krokem je proto roztřídit jídlo podle hmotnosti a vlhkosti, ne podle toho, co je zrovna po ruce.

Když hra skončí dřív než nadšení Typická chyba je hrát na plný počet bodů hned první hru. Dítě nemá šanci zažít úspěch, prohrává a přestává ho to bavit. Zahrajte první kolo zkráceně, klidně na tři tahy, a klidně tak, aby dítě vyhrálo. Nejde o podvádění, jde o to, aby zažilo, že hra někam vede. Teprve druhé a třetí kolo hrajte podle skutečných pravidel.

Typická chyba je přetížit děti informacemi. Místo latinských názvů stačí české a jeden zajímavý fakt. Další chyba: zapomenout na bezpečnost. Učte děti, že některé plody jsou jedovaté – třeba bobule vlčího máku nebo plody konvalinky. Nikdy nic neochutnávejte, pokud si nejste stoprocentně jisti. Také dávejte pozor na klíšťata a na to, aby se dítě nevzdálilo z dohledu.

Jaké úkoly se osvědčily Osvědčily se konkrétní výzvy. Například: najdi strom, který má na kmeni mech jen z jedné strany. Vysvětlete, že mech roste častěji na severní straně, ale není to pravidlo – záleží na vlhkosti a stínu. Další úkol: posbírej tři různé listy a seřaď je podle velikosti. Nebo: najdi strom, ze kterého padají šišky, a zjisti, jestli jsou pod ním i jiné stromy. Vyhněte se úkolům, které vyžadují trhání živých větví – používejte spadané listy a plody.

Dítě usedne k nové hře, nadšeně rozbalí krabici, za pět minut vstane a jde pryč. Rodiče to znají. Nejdřív přijde zklamání, pak otázka, jestli je s dítětem něco špatně, a nakonec pokušení koupit další hru. Jenže problém většinou není v dítěti ani ve hře. Je v tom, jak hru otevíráte a co od prvních minut čekáte.

Les nabízí spoustu podnětů, ale děti často přestane bavit po deseti minutách, pokud nemají konkrétní cíl. Should you loved this informative article and you would like to receive more info regarding Http://Bookmarkingcentrals.com please visit our own web site. Pomůže, když z poznávání stromů uděláte úkolovou hru. Není potřeba složité vybavení – stačí papír, tužka a chuť objevovat. Předem si doma připravte seznam úkolů, které se týkají stromů v okolí. Rozdělte je podle náročnosti, aby se zapojily i menší děti.

Začněte tím, že dítěti svěříte roli průzkumníka. Vysvětlete, že každý strom má jinou kůru, listy a plody. Prvním úkolem může být najít pět různých stromů a pojmenovat je. Pokud si nejste jisti, použijte jednoduchý klíč – třeba podle tvaru listů. Důležité je nebát se přiznat, že něco nevíte, a hledat odpověď společně. Děti ocení, když nejste jen učitel, ale parťák.

Praktický postup je jednoduchý: začněte hádankou, kterou dítě určitě zvládne, a teprve pak přidejte obtížnější. Tím se dostane do režimu „umím to" a další výzvu přijme jako hru, ne jako test. Pokud odpověď nezná, neprozrazujte ji hned — dejte nápovědu, která zúží možnosti, a nechte dítě hádat znovu. Když ani po dvou nápovědách neuspěje, řekněte odpověď a vysvětlete, proč platí. Dítě si tak odnese postup, ne jen výsledek, a příště bude mít naději na samostatné řešení.

Další chyba je předpokládat, že když to pochopil jeden, pochopili to všichni. Každý má jinou zkušenost a jiný jazyk. Někdo potřebuje slyšet důvod, jiný potřebuje vidět příklad, další potřebuje pravidlo zkusit. Pokud vysvětlujete jen jedním způsobem, část lidí zůstane mimo. Není to jejich chyba. Je to chyba způsobu, jakým jste to podali.

Typická chyba je vysvětlovat pravidla v momentě, kdy je potřeba jednat. Ve chvíli stresu nebo spěchu lidé nevnímají vysvětlení, jen instrukce. Pravidla se mají vysvětlovat předem, v klidu, a ideálně na příkladu, který se už stal. Vyprávění o tom, co se pokazilo minule, funguje lépe než sebelepší definice. Lidé si pamatují příběhy, ne definice.