Když houbař váhá u bedly, rozhodne tvar i místo růstu

Bedla roste od června do října na okrajích lesů, na pastvinách i v zahradách. Je to houba, která se dá splést s několika jedovatými druhy, proto se u ní vyplatí trpělivost při určování. Nejčastěji jde o bedlu vysokou, ale najít se dá i bedla červenající nebo bedla zahradní. Všechny mají společný znak: na klobouku šupiny a na třeni posuvný prsten, který se dá volně posunout nahoru a dolů. Pokud prsten chybí nebo je přirostlý, houbu neberte.

Určování začíná u místa růstu. Houba na živém dřevě, houba v trávě na louce a houba v mechu pod smrky jsou tři různé skupiny a záměna mezi nimi je nejčastější chyba. Dále si všímejte celého habitu, ne jen klobouku: barva a tvar lupenů nebo rourek, způsob připojení klobouku k třeni, přítomnost nebo nepřítomnost prstenu a pochvy, barva a struktura třeně, změna barvy po rozříznutí nebo po dotyku. Sbírejte vždy celou houbu, i s bází třeně vyhrabanou ze země. Uříznutý klobouk bez báze je pro určení často bezcenný a právě tam rostou nejnebezpečnější znaky, jako je pochva u muchomůrek.

Ověřování, které má smy

Výtrusný prach rozhodne tam, kde klobouk l�

Příprava je jednoduchá, ale musí být důkladná. Klobouk i třeň očistěte, odřízněte zbytky zeminy a nakrájejte na plátky. Prsten a spodní část třeně vyhoďte, tam se drží nejvíc nečistot. Bedly se musí tepelně upravit minimálně patnáct minut. Syrové nebo nedovařené bedly mohou způsobit zažívací potíže. Nejlepší je je podusit na cibulce, přidat kmín a nechat vydusit vodu. Potom je můžete přidat do polévky, k masu nebo z nich udělat smaženici. Nikdy je nejezte syrové a nezkoušejte je jen tak na pánvi.

Hřib kříšť, kterému se běžně říká modrák, patří k nejchutnějším houbám našich lesů. Roste od června do října, nejčastěji v jehličnatých porostech pod smrky a borovicemi, ale i v listnatých lesích. Na první pohled upoutá modrozeleným až šedomodrým kloboukem a nápadně žlutými rourkami na spodní straně. Právě kombinace modrého klobouku a žlutých rourek je základní znak, který by měl znát každý, kdo houby sbírá vážněji než jen na okrasu.

Nejčastější chyby: lidé hledají jen podle místa, ne podle podmínek. Stejný les může být po dešti plný a za týden suchý. Další chyba je chození po stezkách a okrajích cest – právě tam je půda utlačená a mycelium poškozené. V jehličí také mnohem snáz přehlédnete plodnici, která je barevně podobná okolí. Naučte se rozlišovat druhy, které v jehličí rostou běžně, a nespokojte se s prvním dojmem.

Kdy a kde v jehličí skutečně hledat Nejde o to chodit pořád. Rozhoduje vlhkost a teplota. Po vydatném dešti, kdy se jehličí nasákne, přichází růstová vlna zhruba za pět až deset dní, podle teploty. V chladném počasí se vlna zpozdí, v teplém přijde dřív. V suchém období nemá smysl prohledávat osluněné okraje, ale ani hluboký stín – houby se drží na místech, kde je stín, ale ne trvalý chlad. Okraje pasek, staré meze, prosvětlené porosty a místa, kde se drží mech, jsou jistější než hustý tmavý porost.

Sbírejte jen plodnice, které mají jasně vyvinutý klobouk, prsten i třeň. Vždy houbu vyjměte celou, abyste viděli bázi. Když je báze obalená bílou pochvou, houbu zahoďte. Nikdy neberte houby z míst, kde se stříkalo nebo kde je blízko silnice. Doma každou plodnici rozřízněte podélně a zkontrolujte dužninu. Pokud barva nemění nebo je dužnina na řezu okamžitě hnědá, nejí se.

Pozná se podle tří věcí. Klobouk je zpočátku vejčitý, později deštníkovitý, s hnědými šupinami na světlém podkladu. Lupeny jsou husté, bílé až krémové, nikdy nepřecházejí do zelena. Prsten na třeni musí být dvojitý a posuvný. Třeň je na bázi hlíznatý, ale není obklopený pochvou jako muchomůrka. Když houbu rozříznete, dužnina pomalu mění barvu do červena nebo růžova, což je typické pro bedly. Zásadní chyba je sbírat mladé plodnice, které ještě nemají vyvinutý prsten a klobouk.

Praktický postup: procházejte pomalu, dívejte se na zem pod nohy, ne dopředu. V jehličí plodnice často vyčnívají jen kousek, někdy jsou částečně zakryté opadem. Vezměte si hůl a opatrně nadzvedávejte vrstvu jehličí na podezřelých místech. Nikdy nevyhrabávejte celé plochy – narušujete podhoubí a další rok tam nic nebude. Plodnici vyjměte opatrně, abyste nepoškodili mycelium pod ní.

Růst hub v jehličí není náhoda ani štěstí. Jehličnatý opad vytváří specifické podmínky, které většině běžných druhů nevyhovují, ale některým vyhovují výborně. Kdo to pochopí, najde v jehličí víc než v listnatém lese. Kdo to ignoruje, prochází suché smrčiny a diví se, že nic neroste.

Záměna, která končí na jednotce intenzivní péče Největší riziko je muchomůrka zelená a muchomůrka jízlivá. Ty mají na bázi třeně pochvu, kterou bedla nikdy nemá. Muchomůrka zelená roste v lesích, bedla spíš na otevřených prostranstvích. Další záměna je s bedlou červenající, která je sice jedlá, ale musí se dobře tepelně upravit. Pokud houba roste přímo z dřeva nebo z pařezu, může jít o nejedlou bedlu rumělkovou. Ta má šupiny rezavé a třeň bez posuvného prstenu.