Když hledáte houby v mlazinách, vyplatí se znát pár triků

Hřib kříšť, kterému se běžně říká modrák, patří k nejchutnějším houbám našich lesů. Roste od června do října, nejčastěji v jehličnatých porostech pod smrky a borovicemi, ale i v listnatých lesích. Na první pohled upoutá modrozeleným až šedomodrým kloboukem a nápadně žlutými rourkami na spodní straně. Právě kombinace modrého klobouku a žlutých rourek je základní znak, který by měl znát každý, kdo houby sbírá vážněji než jen na okrasu.

Pokud máte sebemenší pochybnost, houbu neberte. Platí jednoduché pravidlo: co neumíte stoprocentně určit, nepatří do košíku ani na talíř. Při sběru si vždy berte celou houbu i s bází a prohlédněte ji na místě. Doma ji ještě jednou zkontrolujte za dobrého světla. Když už dojde k otravě, nečekejte na příznaky — okamžitě volejte záchrannou službu a vezměte s sebou zbytek hub nebo jejich fotografii. Čím dříve se dostanete do nemocnice, tím větší je šance na přežití. Muchomůrka jízlivá není houba, u které se vyplatí riskovat.

Mladé smrčiny a mlaziny jsou jedny z nejzajímavějších míst pro sběr hub, ale většina houbařů je míjí. Důvod je prostý: vypadají nehostinně, je v nich špatný přístup a často ani nevíte, kde přesně začít. Přesto právě tady rostou druhy, které v prosvětlených starých lesích nenajdete. Klíčem je pochopit, proč tyto plochy fungují jinak než zbytek lesa.

Záměna s jedlými houbami a typické chyby Nejčastější záměna nastává s žampionem, který má lupeny růžové až tmavě hnědé a žádnou pochvu. Další záměna je s čirůvkou dvoubarvou nebo májovkou. Růžovka (Amanita rubescens) má klobouk růžově až masově zbarvený a na řezu se zbarvuje do růžova, kdežto muchomůrka jízlivá zůstává bílá. Muchomůrka jízlivá nikdy nemá na klobouku žádné šupinky, jen hladkou, hedvábně lesklou pokožku. Typická chyba je spoléhat se jen na jeden znak. Správné určení vyžaduje zkontrolovat všechny znaky současně: pochvu u báze, prsten, barvu lupenů a barvu dužniny po rozříznutí.

Houby očistěte suchým štětcem nebo hadříkem. Nikdy je neproplachujte vodou – nasáknou ji jako houba a sušení se protáhne na dvojnásobek. Poškozená a červivá místa vykrojte, velké klobouky rozkrojte na polovinu, silné nohy podélně naplátkujte na asi půl centimetru. Na plech sušičky je skládejte řeznou plochou nahoru, volně vedle sebe, aby mezi nimi mohl proudit vzduch. Překrývání je nejčastější chyba začátečníků – houby se pak jen dusí a začnou hnědnout.

Hlavní rozdíl spočívá ve vlhkosti a stínu. Mladé smrky rostou hustě, takže půda pod nimi zůstává déle vlhká a chladnější. To vyhovuje mykorhizním houbám, které jsou vázané na kořeny smrků. Najdete tu hřib smrkový, křemenáč smrkový, ale i méně známé druhy jako čirůvku fialovou nebo různé druhy holubinek. V mlazinách se navíc drží podrost bylin a mechů, který vytváří specifické mikroklima.

Muchomůrka jízlivá obsahuje amatoxiny, stejné toxiny jako muchomůrka zelená. Tyto látky se nevyvaří, nezmrazí ani neusuší — tepelná úprava je zcela neúčinná. První příznaky otravy se objeví až po šesti až dvanácti hodinách, kdy už jsou toxiny v krvi a začínají poškozovat játra a ledviny. Zpočátku jde o nevolnost, zvracení a průjem, které mohou na čas ustoupit. Toto zdánlivé zlepšení je nejzrádnější fáze, protože poškození orgánů pokračuje. Bez včasné lékařské pomoci může otrava skončit smrtelně.

Typická chyba je chodit do mlazin po vydatných deštích. Půda je tam těžká a vy se budete bořit, což houbám škodí a vám to ztíží orientaci. Ideální je dva až tři dny po dešti, kdy vlhkost ještě drží, ale půda není rozbahněná. Další častou chybou je sbírat houby v mlazinách, které jsou mladší než pět let. V takových porostech ještě není dostatečně vyvinutý kořenový systém a houby tam většinou nerostou.

Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) patří k nejnebezpečnějším houbám v českých lesích. Roste od července do října, nejčastěji v jehličnatých porostech pod smrky a borovicemi, ale objevuje se i ve smíšených lesích. Je bílá od klobouku až po pochvu, což je právě ten hlavní znak, který ji odlišuje od jedlých druhů. Většina otrav vzniká proto, že si ji lidé spletou s žampionem, čirůvkou nebo mladou růžovkou.

Praktický tip: vezměte si malý zahradnický kolík nebo tupý nůž a opatrně odhrňte mech. Uvidíte, jestli je pod ním podhoubí. Pokud narazíte na silnou bílou vrstvu, máte našlápnuto. Naopak pokud je půda suchá a bez mycelia, zbytečně nerozrývejte okolí. V mlazinách také platí, že čím starší je porost, tím pestřejší houby rostou. Smrčiny ve věku deseti až dvaceti let bývají nejproduktivnější.