Když hledáte funkcionalistickou vilu, Karla IV. nechte doma

Základní pravidlo zní: zrcadlo musí odrážet něco, co má hloubku nebo světlo. Ideální je stěna naproti oknu, pokud je to technicky možné, nebo alespoň průhled do další místnosti. Pokud předsíň okno nemá, postavte zrcadlo tak, aby chytalo světlo z hlavního zdroje a odráželo ho zpět do prostoru. Nikdy ho neumisťujte přímo proti dalšímu zrcadlu ani proti matné stěně bez světla. Vznikne nekonečný tunel nebo šedá plocha, a to působí tísnivě.

Posledním citlivým druhem je břečťan, který se často pěstuje jako převislá pokojovka. Přímé slunce ho sice nezabije okamžitě, ale listy ztratí lesk, zežloutnou a opadají. Nejlepší je umístit ho do stínu nebo polostínu, kde má stálou vlhkost. Pokud už rostlina spálené listy má, odstřihněte je a přemístěte ji na méně exponované místo. Nové listy vyrostou jen tehdy, když jí dopřejete klid a pravidelně, ale mírně zaléváte. Obecně platí, že u všech těchto rostlin je lepší méně přímého světla než více a že změna stanoviště má být postupná, ne skoková.

Klíčem je první dotek a orientace těla Než míč vůbec dostanete, musíte vědět, kam ho pošlete. Hráči, kteří dostanou míč čelem k vlastní brance, jsou pro presink snadným terčem. Vždy se přijímejte bokem, abyste měli hřiště na očích. První dotek musí směřovat do volného prostoru, ne pod nohu. Pokud si míč špatně skrotíte, presink vás okamžitě zavře a přijdete o něj. Trénujte přijetí míče pod tlakem tak, že si před příjmem řeknete, kam přesně míč pošlete.

Přímé slunce za oknem umí být pro mnohé pokojové rostliny past, i když vypadá jako ideální podmínka pro růst. Sklo totiž funguje jako lupa a paprsky se v jednom místě sčítají, takže i krátká expozice dokáže listy spálit. Následky se neprojeví hned, ale během několika dní: okraje listů zblednou, objeví se hnědé skvrny a pletivo začne praskat. Právě proto je důležité vědět, které druhy patří do polostínu a které snesou jen rozptýlené světlo.

V kuchyni bývá nejvíc nevyužitého místa ve spodních skříňkách a na Bok. Do spodních skříňek instaluj výsuvné koše místo pevných polic, dostaneš se i do zadní části. Na bok skříněk pověs magnetickou lištu na nože a kovové koření. Do rohů dej rohové police s otočným kruhovým dnem, ne hluboké police, kam nic nedosáhneš. Nad horní skříňky se vejdou nízké krabice na věci, které použiješ jen několikrát za rok. Hlídej si, aby krabice nebyly vyšší než mezera ke stropu, jinak je stejně nevytáhneš.

Funkcionalistické vily vznikaly ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století. Karel IV. zemřel v roce 1378, takže je logicky nikdy neviděl. Přesto se vyplatí vědět, jak je dnes poznat, jak si je prohlížet a čeho se při jejich návštěvě vyvarovat. Nejde o to hledat středověk, ale o to číst architekturu, která vznikla z úplně jiných podmínek, než jaké panovaly za Karla IV.

Třetím příkladem je africká fialka. Ta potřebuje jasné, ale nepřímé světlo, ideálně ráno nebo večer. Polední slunce jí spolehlivě spálí listy do bílých až průsvitných skvrn. Fialky proto umisťujte na východní nebo západní okno s jemnou clonou. Pozor na chybu, kdy lidé rostlinu postaví na a zapomenou, že se sklo v létě rozpálí. V takovém případě pomůže i obyčejný bílý papír připevněný zevnitř na sklo, který světlo rozptýlí.

Základním poznávacím znakem je konstrukce. Funkcionalistická vila stojí na železobetonovém skeletu, má plochou střechu, pásová okna a volný půdorys. Pokud u „funkcionalistické" vily vidíte sedlovou střechu, zdobené štíty nebo masivní římsy, nejde o funkcionalismus, ale o historizující styl. Častá chyba je zaměňovat funkcionalismus s kubismem. Kubistické domy mají hranolové fasády a trojúhelníkové prvky, funkcionalismus je naopak strohý, hladký a účelový.

Nejčastější chyba je předpoklad, že funkcionalistická vila musí být velká a luxusní. Řada z nich jsou skromné rodinné domy o dvou podlažích. Další chyba je myslet si, že všechny byly postaveny před válkou. Některé vznikly i těsně po ní, ale nesou stejné znaky. A poslední chyba: čekat, že uvidíte nábytek na míru z doby Karla IV. Ten tam nenajdete. Funkcionalismus je moderní, účelný a strohý – a právě proto ho Karel IV. nikdy neviděl.

Čtvrtou citlivou rostlinou je begonie, a to jak pokojové, tak i ty s dekorativními listy. Přímé slunce jí způsobuje nekrózy na listech a postupný úhyn celé rostliny. Begonie potřebují světlo, ale rozptýlené, nejlépe ranní nebo podvečerní. Běžnou chybou je zalévat je na přímém slunci, protože kapky vody na listech fungují jako malé čočky a popáleniny se prohloubí. Zalévejte proto vždy ke kořenům a nejlépe brzy ráno.