Když dřevo v kotli škodí víc než uhlí, poznáte to podle komína

Menší trhliny se dají opravit bez demontáže. Kamna musí být studená, nejlépe přes noc. Spáru vyškrábněte drátěným kartáčem, zbavte prachu a sazí a vysajte. Namíchejte šamotovou maltu podle návodu – obvykle se míchá s vodou na hustotu hustší kaše. Malta se nesmí ředit, aby lépe tekla; přidáním vody ztratí pevnost. Spáru vyplňte stěrkou, přitlačte a přebytek setřete vlhkou houbou. První zatopení dělejte malé a pozvolné, aby maltu nevysušil prudký žár.

Praktický postup je jednoduchý. Vyberte z hromady tři až čtyři polena podobné velikosti. Zvažte je v ruce, poklepejte jimi o sebe a všimejte si, jak znějí. Potom je zkuste naštípnout. Suché tvrdé dřevo se štípe obtížněji, často s ostrým lomem, zatímco měkké a vlhké dřevo povolí snadno. Pokud jde dřevo příliš lehce, pravděpodobně budete topit často a s malým efektem.

Nejčastější chyba je oprava za tepla nebo na vlhké kamna. Další je ignorování příčiny – pokud vyzdívka praská opakovaně, bývá na vině špatný tah, příliš mnoho paliva nebo topení nevhodným materiálem. Po opravě kamna netopte naplno a první dny kontrolujte, zda se spáry neotevírají. Když se po výměně cihla opět viklá, je problém v konstrukci kamen, ne v materiálu.

Vezměte si loňskou sezonu a zjistěte, kdy jste poprvé a naposledy topili. Pak sledujte, kolik dřeva zmizí ze skladu za týden běžného topení. Pokud za týden spotřebujete přibližně jednu bednu nebo jeden sáček, snadno dopočítáte, že každý týden navíc znamená tuto jednotku navíc. U delší sezony o čtyři týdny tak potřebujete o čtyři jednotky více, což bývá deset až patnáct procent celoroční spotřeby.

Co ještě vydrží a co už ne Vyhozená cihla se pozná snadno: při poklepu kovovým předmětem zní dutě, drolí se na okrajích a často je v ní vidět bílý prášek. To je vypálený šamot, který ztratil pevnost. Stejně tak si všímejte spár – pokud jsou vydrolené do hloubky, spaliny unikají mimo tah a kamna ztrácejí výkon. U kamen s roštem zkontrolujte i dno topeniště, kde se vyzdívka opotřebovává nejvíc. Prasklina v roštu nebo v prostoru, kde se stýká šamot s litinou, je vždy vážná.

Suchý podpal do kříže pod polena není univerzální řešení pro každé ohniště. Ve vlhku nebo v silném větru se hodí spíš kratší kříž a větší přístup vzduchu. V kamnech naopak dejte kříž blíž k roštu a polena položte kolmo na sebe. Kdo to zkusí třikrát, přestane řešit, jestli má správný podpal, a začne řešit, jestli má suché dřevo. To je totiž nakonec to, co rozhoduje nejvíc.

Nejprve položte na dno topeniště dvě polena rovnoběžně vedle sebe s mezerou asi dva centimetry. Přes ně položte další dvě polena kolmo, čímž vznikne mřížka. Doprostřed této mřížky vložte suchý podpal tak, aby se dotýkal spodních i horních polen, ale nebyl jimi přitlačený. Podpal zapalte zespodu nebo ze strany, nikdy ne z vrchu. Plamen potřebuje stoupat, ne se prodírat dolů.

Vlhkost dřeva poznáte i bez vlhkoměru Ideální vlhkost palivového dřeva se pohybuje mezi patnácti a dvaceti procenty. Vlhčí dřevo znamená, že velká část tepla se spotřebuje na odpaření vody, a do komína odchází nespálené plyny. Kdo nemá vlhkoměr, může si pomoci jednoduše: dva kusy dřeva do sebe klepněte. Suché zní dutě a praskne, mokré vydá tupý zvuk. Také zkuste dřevo naříznout a přiložit na něj proužek papíru – pokud se papír okamžitě nezačne kroutit a nezačne se z něj odpařovat vlhkost, je dřevo pravděpodobně v pořádku. Naopak dřevo s viditelnými mokrými pruhy nebo plísní nechte ještě jednu sezónu vyschnout.

Druhý problém je kotel. Staré kotle prohořívacího typu mají účinnost často pod padesát procent a při nízkém výkonu produkují nejvíc emisí. Ekologické topení dřevem začíná u kotle, který umí řízené spalování nebo zplyňování a má dostatečný tah. Pokud kotel při každém přiložení zadýmí celou kotelnu, je to známka netěsností nebo ucpaných cest spalin. Čistěte výměník a kouřovody alespoň jednou za topnou sezónu, u starších kotlů i častěji.

Ekologické topení dřevem tedy není otázka paliva samotného, ale celého systému. Suché dřevo, správný kotel, čistý komín a vědomé přikládání rozhodují o tom, jestli bude topení šetrné, nebo škodlivé. Sledujte kouř, poslouchejte dřevo a čistěte, co je potřeba. Pokud se vám nedaří dosáhnout čistého spalování, pozvěte kominíka nebo technika, ať změří tah a poradí s nastavením.

U rozsáhlejšího poškození je nutná výměna cihel. Vyřízněte spáru, vyjměte poškozenou cihlu a očistěte sedlo. Nová cihla musí mít stejné rozměry i kvalitu – tvrdý šamot se nedá nahradit cihlou vápenopískovou ani obyčejnou cihlou, protože při vysoké teplotě popraská. Malta se nanáší na sedlo i boky, cihla se osadí a spáry se zarovnají. Nepoužívejte cementové malty, které v žáru degradují.