Když dětský pokoj přestane stačit, udělejte místo na oblečení i hračky

Na co si dát pozor: nekřičte na štěně, když se lekne, a netěšte ho přehnaně. Obojí zesiluje emoci. Mluvte klidně, dejte mu možnost odejít a odměňte až chvíli, kdy se uvolní. Také nepodceňujte únavu. Štěně potřebuje spánek, jinak se všechno jeví jako hrozba. A pokud se objeví zvracení, průjem nebo náhlá apatie po setkání s jiným psem, nechte ho vyšetřit, protože socializace nesmí jít na úkor zdraví. Když štěně zvládne klidně pět nových situací týdně, je to dobrý základ. Vyroste z něj pes, který se nerozčílí z každého zvuku.

Nakonec podlaha a úložný prostor. Dlažbu ani beton není nutné měnit, stačí je dobře umýt a případně položit venkovní kobereček nebo rohož, která zachytí písek. Volně ložené palubky nebo dřevěné čtverce se hodí, jen je třeba počítat s tím, že pod nimi zůstává vlhko — musí se občas zvednout a vysušit. Úložný prostor řešte uzavřenou lavicí nebo boxem, ne otevřenými policemi, kde se usazuje prach a déšť. Vše, co na balkoně zůstane přes zimu, musí být voděodolné a upevněné proti větru.

Na vodítku nechte štěně u nohy a nedovolte cizím psům, aby ho obskakovaly. Majitelé na procházce často pouští své psy „jen na očichání" a přitom nevědí, jak jejich pes reaguje na neočekávaný pohyb. Pokud se cizí pes řítí k vám, klidně změňte směr, postavte se mezi ně a jděte pryč. Není to nezdvořilost, je to ochrana štěněte.

Prvním signálem je dutý, zastřený zvuk řeči. Sedněte si doprostřed místnosti a nechte někoho mluvit z protějšího rohu. Pokud zní hlas, jako by mluvil do sklenice, chybí pohlcení středních a vyšších frekvencí. Na vině bývají velké holé zdi, dlažba, sklo a minimální textil. Zkuste nejdřív přidat koberec, závěsy a čalouněný nábytek. Teprve když se zvuk nezmění, má smysl řešit akustické panely.

Když tyto kroky uděláte popořadě, zjistíte, že většina problémů není o rekonstrukci, ale o tom, kolik věcí na balkoně skutečně potřebujete. Malý prostor funguje nejlépe, když je prázdný tam, kde se prochází, a plný jen tam, kde se sedí.

Většina dětských pokojů má stejný problém: skříně jsou plné, pod postelí se válí krabice a na hračky už nezbývá místo. Nejde přitom o to, že by dítě mělo věcí příliš mnoho. Problém bývá v tom, že úložný prostor nevznikl podle toho, co se v pokoji skutečně používá, ale podle toho, co se vešlo do stávajícího nábytku. Než začnete cokoli kupovat, projděte pokoj s metrem a zapisujte si, kolik místa která skupina věcí reálně potřebuje.