Když děti hra nebaví, co s tím?

Dalším varovným signálem je vizuální kontrola samotného zařízení. Vypněte topítko, nechte ho vychladnout a prohlédněte si ho proti světlu. Praskliny, bublinky pod povrchem skla, změna barvy nebo vypouklá těsnění jsou jasné důvody k okamžité výměně. Stejně tak si všímejte, zda se na topítku netvoří nadměrné množství vápenatých usazenin – ty nejen snižují přenos tepla, ale také znesnadňují správnou funkci termostatu. Pravidelné čištění (například octovou vodou a měkkým kartáčkem) je prevence, kterou mnozí podceňují.

Nejspolehlivějším ukazatelem je teploměr. Nestačí se na něj ale podívat jednou za den. Ideální je mít ve výbavě dva – jeden umístěný blízko topítka, druhý na opačné straně nádrže. Teplota by se mezi nimi neměla lišit o více než jeden stupeň. Pokud rozdíl narůstá, topítko nejspíš nezvládá cirkulaci tepla nebo vytváří „horké místo", které ohřívá vodu jen lokálně. V takovém případě zkontrolujte průtok vody kolem topítka – může být zanesené řasami nebo usazeninami, což výrazně snižuje jeho účinnost.

Problémem bývá i sušení bot, které jsou zcela promočené – třeba po dešti. V takovém případě je nejprve nechte okapat, pak je osušte suchým ručníkem, aby se odstranila přebytečná voda z povrchu, a teprve poté je naplňte papírem. Nikdy neždímejte a nekroutí, tím jen zničíte vnitřní výztuhy. U kožených tenisek je vhodné po uschnutí ošetřit povrch bezbarvým krémem nebo voskem, který nahradí vysušené tuky a pomůže zachovat pružnost materiálu. Textilní tenisky můžete po uschnutí vykartáčovat měkkým kartáčem, abyste vrátili vlákna do původního směru.

Rozhodnutí, jak skleněný nábytek zabalit, závisí na jeho velikosti, hmotnosti a vzdálenosti, kterou budete překonávat. Pro krátký přesun po městě postačí pečlivé obalení, ale pro delší cestu se vyplatí investovat čas do kvalitnějších materiálů. Nejčastější chybou je podcenit přípravu nebo spoléhat na improvizaci. Když ale dodržíte výše uvedené zásady – desku zajistíte, zabalíte do více vrstev a přepravíte ve svislé poloze – sklo má velkou šanci, že přežije bez úhony.

Když teplota neodpovídá nastavení – co dělat? Pokud nastavíte topítko na 26 °C, ale teploměr ukazuje 24 °C, nepropadejte panice. Nejprve ověřte, zda je topítko dimenzované na objem vaší nádrže – malé topítko ve velkém akváriu prostě nemá dostatečný výkon. Ale pokud je výkon odpovídající a teplota stále kolísá, může být poškozený bimetalový spínač. Typická porucha se projevuje tak, že se topítko zapíná a vypíná v příliš dlouhých intervalech, nebo naopak nedokáže topení udržet a teplota neustále klesá a stoupá o dva i více stupňů.

Na závěr si ověřte, zda máte správně spočítaný počet spojovacích prvků. Každý profil CD musí být k nosné konstrukci připevněn minimálně třemi body – u stropů to znamená závěsy ve vzdálenosti max. 80 cm od sebe. U stěn použijte přímé závěsy nebo ocelové úhelníky s roztečí max. 60 cm. Pokud použijete příliš málo spojovacích bodů, rošt se prohne a desky začnou praskat. Vždy raději přidejte jeden závěs navíc, než abyste po montáži opravovali deformace. Správně nadimenzovaný rošt je základem pro to, aby velkoformátové desky vydržely bez trhlin po mnoho let.

Jak proměnit obyčejnou procházku v dobrodružství bez jediné koruny Zapojte do hry smysly. Dejte dětem za úkol najít tři různé listy, dva kameny a jeden klacek, který vypadá jako meč. Nebo si předem doma připravte jednoduchou „mapu" – nakreslete na papír cestu s pěti zastávkami: velký strom, keř, potok, lavička, kámen. Děti pak samy určují, kudy jdou a co na místě udělají. U každé zastávky si můžete vymyslet malý úkol: spočítat schody, hodit šišku do dálky, poslouchat ptáky. Tohle zabaví i předškoláky na hodinu, a přitom je to úplně zdarma. Důležité je, abyste se do hry zapojili i vy. Pokud jen přihlížíte z lavičky, děti to vycítí a rychle ztratí zájem.

Nejdřív si pohlídejte jedno: neberte s sebou žádné drahé hračky. Plastové bagry, interaktivní panely ani složité stavebnice v trávě nefungují. Děti je stejně odloží do deseti minut. Místo toho si vezměte jen pár věcí, které mají více využití: PET láhev s vodou na zalévání, starou lžíci na kopání a igelitový sáček na poklady. Tyhle předměty podněcují fantazii mnohem víc než jakákoli značková hračka. Až dorazíte do parku, nejdřív obejděte okolí a najděte místo, které není úplně přeplněné. Typická chyba: jít rovnou na hlavní dětské hřiště, kde se to hemží lidmi. Tam se děti spíš poperou o houpačku, než aby si hrály. Radši objevte klidnější kout, kde je tráva, pár stromů a možná i starý pařez. Ten pařez je skvělý základ pro hru: dá se na něj lézt, schovávat se za něj, nebo z něj postavit hrad z klacků.