Když dítě roste, postel se musí prodloužit nebo vyměnit včas

Křeslo na noční krmení bývá nejčastěji houpací nebo polohovací s vysokým opěradlem. Právě proto zabírá víc místa než běžná židle a přes den se mění v překážku. Nejhorší varianta je nechat ho uprostřed cesty mezi postelí a dveřmi. V noci se o něj zakopává, přes den obtížně obchází a při úklidu se pod něj nedostane. Řešení není křeslo odstěhovat do sklepa, ale najít mu místo, kde po dvacáté čtvrté hodině poslouží a přes den splyne s nábytkem.

Hluk se šíří dvěma cestami: vzduchem a konstrukcí. Nad dvěma metry je druhá cesta problém. Kroky, posun židle, pád předmětu – to všechno jde přímo do stropu. Pomůže koberec s podložkou, filcové podložky pod nohy nábytku a měkké zavírání dveří. Nepomůže koberec bez podložky, ten tlumí jen vzduch. Také nepomůže dát těžký nábytek na tenký koberec, vibrace se přenesou stejně.

Rozdělení rolí mezi bratrem a sestrou vzniká často už v dětství a vydrží překvapivě dlouho. Jeden je „ten zodpovědný", druhý „ten, co si dělá, co chce". Dokud jde o drobnosti, funguje to. Problém nastane ve chvíli, kdy se do hry dostanou peníze, bydlení nebo péče o rodiče. Tehdy se z nepsaných pravidel stane tichá dohoda, kterou si každý vykládá jinak. A přesně tam začíná rozpad.

Začněte měřením. Teploměr umístěte do výšky postele, ne ke stropu ani na parapet. V noci teplota přirozeně klesá, u malých dětí je vhodné držet ji kolem 18 až 20 stupňů Celsia. Pokud ráno spadne pod 16 stupňů, nestačí přikrývky, ale je potřeba omezit únik tepla. Vlhkost by se měla držet mezi 40 a 60 procenty; příliš suchý vzduch dráždí dýchací cesty, příliš vlhký podporuje plíseň u chladných stěn.

Co zkontrolovat u roštu a matra

Kam s ním, aby přes den zmizelo Nejpraktičtější je zasunout křeslo pod okno nebo do výklenku. Pokud má nízké opěradlo, vejde se částečně pod parapet a přes den ho zakryje závěs. Další možnost je roh za dveřmi. Dveře se otevřou proti zdi a křeslo zůstane ve slepém úhlu, kam nikdo nešlápne. Když je místnost malá, pomůže křeslo otočit čelem ke zdi. Vypadá to zvláštně, ale přes den se z něj stane odkládací plocha a v noci ho stačí pootočit o devadesát stupňů.

Pozor na matraci. Když se postel prodlužuje, musíte dokoupit i delší matraci. Stará matrace by na delším rámu neseděla a vznikla by mezera, do které se dítě může propadnout nebo si přiskřípnout nohu. Stejně tak je nutné zkontrolovat bočnice a zábradlí, zda po prodloužení stále chrání před pádem. U menších dětí je vhodné nechat zábradlí na obou stranách, u větších stačí na jedné.

Dítě vyroste z postele dřív, než si rodiče často všimnou. Přechod z dětské postýlky na větší lůžko není jen otázkou věku, ale hlavně tělesných rozměrů. Pokud dítě narazí hlavou do čela postele nebo mu nohy přečnívají přes okraj, je čas jednat. Ideální je řešit situaci dřív, než se z malého problému stane každodenní boj o spánek.

Typická chyba je koupit příliš dlouhou postel do malého pokoje. Dvoumetrové lůžko zabere hodně místa a může bránit otevírání dveří nebo skříně. Před koupí si proto změřte nejen dítě, ale i pokoj. Nechte alespoň 60 cm volného prostoru pro manipulaci kolem postele. Další častou chybou je spoléhat na to, že dítě ještě rok vydrží. Růstové spurty přicházejí náhle a dítě může během několika měsíců povyrůst o několik centimetrů.

Nakonec platí, že křeslo na noční krmení nemá být dominantou místnosti. Má být nástroj, který ráno zmizí. Když ho umístíte mimo přímou trasu, otočíte ho ke zdi nebo pod okno a dáte mu kolečka s brzdou, přestane přes den překážet a v noci zůstane po ruce.

Praktické je křeslo vybavit kolečky. Ne kolečky na koberec, která se zaseknou, ale tvrdými kolečky s brzdou. Přes den ho odtlačíte ke zdi, v noci přitáhnete k posteli a zamknete. Brzda je důležitá, jinak se křeslo rozjede ve chvíli, kdy vstáváte s dítětem v náručí. Kolečka ale nefungují na silném koberci. Na něm je lepší křeslo bez koleček a s kluzáky, které se po koberci posouvají tahem.

Pozor na dvě časté chyby. První je křeslo s masivním dřevěným rámem a širokými područkami. To se nevejde nikam a v noci o něj narazíte kyčlí. Druhá chyba je nechat křeslo u radiátoru. Přes den topí, v noci je u něj horko a dítě se budí. Pokud radiátor nelze obejít, dejte mezi něj a křeslo alespoň tenkou překližku nebo desku, která teplo usměrní.

První krok je změřit si trasu, kterou v noci skutečně chodíte. Vezměte metr a postavte se k posteli. Kam šlapete, když jdete pro dítě, k přebalovacímu pultu nebo do koupelny? Křeslo patří na konec této trasy, ne do jejího středu. Typická chyba je umístit ho přímo naproti posteli, protože tam „je místo". Jenže tím vznikne úzký koridor a každý průchod se změní v slalom. Lepší je roh, kde se stýkají dvě stěny a křeslo nepřekáží v přímém směru.