Když bylinky vadnou už druhý den, tady je postup

Co udělat hned po příchodu domů Odstraňte gumičku nebo sponu, ve které byl svazek. Prohlédněte listy a vyhoďte všechny žluté, oslizlé nebo nahnilé kusy — jedna shnilá lodyha nakazí zbytek. Potom bylinky krátce opláchněte ve studené vodě a rozložte na čistou utěrku. Nechte je uschnout při pokojové teplotě, dokud na listech nezůstane žádná viditelná vlhkost. Nikdy je neukládejte mokré.

Drobné bylinky jako tymián, oregano nebo majoránka sušte vcelku – stonky svažte do malých svazků a pověste. Velké listy, třeba mátu, bazalku nebo šalvěj, je lepší otrhat ze stonku a sušit rozložené. Rozdíl je v tom, že vcelku sušená bylinka si drží silici déle, protože listy nejsou porušené. Naťování se hodí u silných stonků, které v malém svazku schnou nerovnoměrně. Nikdy nesušte bylinky na přímém slunci – barva vybledne a chuť se ztratí. Ideální je stinné, suché a větrané místo s teplotou do 35 °C.

Zalévejte večer ke kořenům, ne na lis

Druhé pravidlo se týká zálivky. Máta, pažitka a petržel mají rády vlhčí půdu, kdežto tymián, rozmarýn a levandule potřebují mezi zálivkami proschnout. Když je dáte do jednoho truhlíku, budete buď přelévat suchomilné druhy, nebo vysoušet ty vlhkomilné. Nejčastější chyba je nacpat do jednoho dlouhého truhlíku všechno, co zbylo ze zahradnictví. Raději použijte několik menších nádob a seskupte k sobě vždy druhy se stejnou potřebou vody.

Pro měkké bylinky se osvědčila metoda jako u květin: seřízněte konce lodyh šikmo pod vodou a postavte je do sklenice s asi dvěma centimetry vody. Sklenici zakryjte volně mikrotenovým sáčkem a dejte do dveří lednice, kde je stabilnější teplota. Vodu každý druhý den vyměňte. Takto vydrží petržel i koriandr klidně dva týdny. Bazalka je citlivější na chlad — té svědčí spíš pokojová teplota, ale v lednici ji umístěte co nejdál od mrazicího panelu.

Kdy řezat a čím, aby rostlina netrpě

Zásadní je množství, ne frekvence. Rostlina potřebuje vodu až u kořenů, ne jen na povrchu. Zalévejte pomalu a opakovaně, dokud voda nezačne prosakovat spodem květináče nebo do hloubky deseti centimetrů v záhonu. Povrchový film vody se během chvíle vypaří a kořeny zůstanou suché. U velkých nádob se vyplatí zalévat po částech s pauzou, aby půda vodu stihla přijmout.

Tvrdé bylinky nepotřebují vodu. Zabalte je volně do vlhké papírové utěrky, vložte do uzavíratelné nádoby nebo sáčku a dejte do přihrádky na zeleninu. Papír udržuje přiměřenou vlhkost a zároveň pohlcuje přebytek, který by jinak způsobil plíseň. Pažitku a další cibulové bylinky skladujte stejně, ale odděleně od ostatních — jejich aroma snadno prostoupí vše v okolí.

Než cokoli uděláte, roztřiďte bylinky podle typu. Měkké (petržel, koriandr, kopr, bazalka, pažitka) a tvrdé (tymián, rozmarýn, oregano, šalvěj) potřebují jiné zacházení. Měkké bylinky mají tenké lodyhy a rychle ztrácejí vodu, tvrdé mají dřevnaté stonky a snesou sušší prostředí. Když je smícháte, vždycky jedna skupina strádá.

Typické chyby, které zkracují trvanlivost: mytí před uložením a nechaná vlhkost, těsné plastové sáčky bez přístupu vzduchu, skladování v mrazničce bez předchozího zchlazení a zapomenutí na kontrolu. Každé dva dny bylinky prohlédněte a odstraňte cokoli, co mění barvu nebo konzistenci. Když už jsou na cestě k vadnutí, nakrájejte je a zamrazte v misce s vodou nebo v oleji — do vaření budou pořád dobré.

Čerstvé bylinky vydrží v lednici déle než týden, pokud se k nim chováte jako k řezaným květinám. Nejčastější chyba je hodit je do přihrádky na zeleninu tak, jak přijdou z obchodu — vlhké, zmáčknuté a v plastovém sáčku, kde se do rána srazí kondenzát a začnou hnít. Přitom stačí pár jednoduchých kroků.