Když automatizace firmu spíše brzdí, než posouvá

Při seřizování sedačky vždy postupujte podle vlastního těla. Sedák by měl být nastaven tak, aby vaše chodidla stála celou plochou na zemi a kolena svírala úhel kolem devadesáti stupňů. Opěrák nastavte tak, aby se jeho horní hrana dotýkala spodní části lopatek. Pokud máte bederní oporu, nastavte ji do nejhlubšího prohnutí páteře – obvykle to je oblast mezi hrudní a bederní páteří. Nikdy nenastavujte židli do úplně rovné polohy nebo naopak do extrémního záklonu. Správná poloha je taková, kdy cítíte jemný tlak po celé délce zad, ale ne žádný ostrý bod.

Bolest zad po dlouhém sezení u počítače nemusí být jen důsledkem špatného držení těla. Často za ní stojí opotřebovaná sedačka, která ztratila schopnost udržet páteř ve správné poloze. Pokud sedíte na kancelářské židli nebo autosedačce už několik let, její pěna, pružiny i mechanika nastavení mohly změnit své vlastnosti. Než začnete uvažovat o koupi nové, vyplatí se provést jednoduchou diagnostiku a zjistit, kde je problém.

Nakonec zkuste „barevný koberec". Potřebujete barevné papíry nebo látkové čtverce, které rozložíte na zem. Každému dítěti přiřadíte barvu. Hra spočívá v tom, že děti poslouchají instrukce – např. „vyměňte si místa všichni s červenou" nebo „všichni s modrou obejděte koberec pozpátku". Tato hra učí rychlé reakce a procvičuje paměť. Vyhněte se ale tomu, abyste děti záměrně vylučovali nebo označovali – naopak se snažte, aby každý měl šanci být v centru dění.

Když už se sušení nevyhne

S osvětlením to nepřehánějte. Jedno centrální světlo u stropu často nestačí a vytváří tvrdé stíny. Ideální je kombinace teplého světla u postele (například malá lampička na nočním stolku) a bodového osvětlení nad šatní skříní. Pokud máte malé okno, zavěste závěsy až ke stropu a co nejblíže k rámu – tím místnost opticky zvýšíte. Zrcadlo umístěné naproti oknu odrazí denní světlo a prostor se zdvojnásobí.

Malá ložnice nemusí znamenat kompromis mezi útulností a vzdušností. Klíčem je chytře pracovat s prostorem, světlem a barvami. Nejdříve se zbavte všeho, co do ložnice nepatří – pracovního stolu, fitness náčiní či hromady knih. Ložnice má sloužit především ke spánku a odpočinku, proto každý nadbytečný kus nábytku ubírá z prostoru i z vašeho soustředění.

Pokud je problém v pěně, nezbývá než ji vyměnit. U kancelářských židlí lze často sehnat náhradní sedák nebo opěrák, které se připevní na původní rám. Než ale začnete objednávat, změřte si přesné rozměry – šířku, hloubku i tloušťku. A pozor na typ uchycení: šrouby, klipy nebo suchý zip. Při montáži dbejte na to, aby nová pěna přesně lícovala s rámem a nevznikly žádné mezery. Ty by způsobily tlakové body a zbytečné bolesti. U autosedaček je výměna složitější a vyžaduje zásah odborníka, ale i tam se vyplatí investovat do kvalitní pěny s vyšší hustotou, která vydrží déle.

Než vyměníte pěnu, zkuste doladit mechaniku Nejprve ale zkontrolujte, zda sedačka vůbec umožňuje správné nastavení. Většina židlí má páku pro výšku sedáku, aretaci opěráku a regulaci hloubky sedáku. Pokud některá z těchto funkcí nefunguje, může to být jen uvolněný šroub nebo přetažené lanko. Podívejte se pod sedák a opěrák – často najdete plastové kryty, které se dají odejmout bez speciálního nářadí. Uvnitř zkontrolujte, zda jsou všechny šrouby dotažené a zda není některá pružina nebo páká vyskočená z vedení. Pokud najdete jen povolený šroub, utáhněte ho a problém může být vyřešen.

Prvním krokem je kontrola sedáku. Sedněte si doprostřed a zatlačte dlaněmi na přední hranu. Pokud cítíte, že pěna je na okraji příliš měkká nebo se propadá až k rámu, ztratila boční vedení. To znamená, že vaše stehna nemají dostatečnou oporu a pánev se začne naklánět dozadu. Druhým častým problémem je opěrák. Zatlačte na jeho střední část ve výšce lopatek. Jestli se prohne více než dva centimetry a po uvolnění se nevrátí do původního tvaru, je vnitřní konstrukce uvolněná nebo zlomená. Taková opěra neudrží hrudník a vy se instinktivně hrbatíte.

Další osvědčenou hrou je „sochařská dílna". Děti se rozdělí do dvojic – jeden je sochař, druhý hlína. Sochař musí hlína „vymodelovat" do určitého tvaru, ale pouze pomocí pohybů, které předvádí – nesmí se dotýkat. Hlína se pohybuje jako zrcadlo podle sochaře. Po pěti minutách si role vymění. Tato hra je skvělá na pozornost a vzájemnou důvěru. Pozor na to, že některé děti se stydí předvádět pohyby – začněte s jednoduchými tvary, jako jsou strom, zvíře nebo geometrický tvar, a teprve postupně přidávejte náročnější.