Kde se v Praze najíst levně a dobře i v poledne?

Technika jízdy je klíčová. Nepřenášejte váhu příliš dopředu, jinak ztratíte trakci na zadním kole. Při stoupání tlačte do pedálů plynule, ne trhaně. Trhaný pohyb vás připraví o rychlost, kterou potřebujete k udržení převodu. Snažte se držet kadenci kolem šedesáti otáček za minutu. Pokud padáte pod padesát, je čas na lehčí trasu nebo na kratší výlet.

Míst k sezení bývá v dětských divadlech málo a nejsou stupňovitá, takže z prvních řad nemusí být dobře vidět na scénu, pokud sedíte na kraji. Ptejte se, jestli je možné vzít kočárek do hlediště, nebo ho necháváte na chodbě. Většina divadel nemá hlídání dětí, takže s sebou berte jen tolik potomků, kolik zvládnete uhlídat. Malá divadla často nemají výtah, což je problém, pokud přijedete s kočárkem nebo s dítětem, které potřebuje bezbariérový přístup.

Nepodceňujte ani pravidelnost. Střeva mají ráda rytmus. Snažte se chodit na toaletu ve stejnou dobu, ideálně ráno po snídani, kdy je přirozený reflex nejsilnější. Když signál ignorujete, protože spěcháte do práce, tělo si zvykne ho potlačovat. A pozor na projímadla — dlouhodobé užívání bez porady s lékařem vede k tomu, že střeva přestanou pracovat sama. Pokud se potíže táhnou déle než dva týdny, nebo se objeví krev, ubývání na váze či silné bolesti, jděte k lékaři. To už není otázka životního stylu.

Větrné počasí se nedá zastavit, ale dá se mu přizpůsobit. Sledujte předpověď, chraňte se venku i doma a nepřehlížejte maličkosti, jako je sušení prádla nebo větrání. Právě tyto detaily rozhodují o tom, jestli vás sezóna dostane do postele, nebo ji zvládnete s mírným desconfortem.

Nejlevnějším řešením jsou polední menu. Většina restaurací je vypisuje na tabuli před vchodem nebo na dveřích, obvykle mezi jedenáctou a druhou hodinou. Menu mívá polévku a jedno až tři hlavní jídla, z nichž si vybíráte. Právě v poledním menu najdete klasická česká jídla — svíčkovou, guláš, řízek s bramborovým salátem — za zlomek večerních cen. Večer totiž stejný podnik účtuje za totéž jídlo klidně dvakrát tolik.

U očí bývá největší problém na jaře při jízdě metrem, protože vzduch v podzemí je suchý a sliznice vysychají. Umělé slzy bez konzervantů aplikované před cestou a po ní snižují pocit písku v očích. Nepomůže mnutí očí — tím se pyl dostane hlouběji a otok se zhorší. Pokud máte alergii na pyly spojenou s astmatem, noste léky na dýchací cesty u sebe, ne v batohu, který si odkládáte. V metru je horší dostupnost čerstvého vzduchu, takže záchvat může přijít rychleji než na ulici.

Kde hledat a čeho si všímat Zapomeňte na hlavní třídy vedoucí od Václavského náměstí nebo přes Staré Město. Mířete do čtvrtí, kde lidé pracují a bydlí — do Karlína, Holešovic, Vršovic, na Žižkov nebo do Dejvic. Tam najdete jídelny, hospody a menzy, kde se vaří pro místní. Menzy vysokých škol bývají přístupné i veřejnosti, ale mimo semestr mají jiný provoz, takže si předem ověřte, zda vůbec otevřou. Podobně fungují podnikové jídelny v administrativních budovách, některé vydávají obědy i cizím lidem.

Kdo chce ušetřit ještě víc, může vyzkoušet samoobslužné jídelny, kde si jídlo nabíráte sami a platíte podle váhy nebo podle počtu chodů. Bývají rychlé, levné a často vaří lépe než leckterá restaurace v centru. Kombinace poledního menu, čtvrti mimo turistický ruch a příchodu před druhou hodinou pokryje většinu obědů v Praze za cenu, která nepřekročí běžný rozpočet.

Před vstupem si prohlédněte tabuli s menu. Pokud je jídelníček jen v angličtině a s fotografiemi jídla, bývá to signál, že cílíte na turisty a zaplatíte víc. Naopak český ručně psaný lístek s denní nabídkou zpravidla znamená poctivou kuchyni. Všímejte se také, kolik lidí sedí uvnitř v poledne. Prázdná restaurace v době oběda nevěstí nic dobrého, plná jídelna znamená čerstvé suroviny a rychlý obrat.

Častou chybou je chodit na oběd příliš pozdě. Po druhé hodině mnoho podniků menu stahuje a přechází na večerní ceny. Stejně tak se vyplatí vyhnout se placenému předkrmu a nápojům, které cenu klidně zdvojnásobí — voda z kohoutku je v Česku běžně zdarma a nemusíte se bát si o ni říct. Dávejte pozor i na to, zda je v ceně menu započítán servis; v některých podnicích se účtuje zvlášť a částka na tabuli pak neodpovídá konečné útratě.

Oběd v Praze nemusí znamenat utratit půlku denního rozpočtu. Rozhoduje hlavně to, kam a kdy přijdete. V centru platíte především za adresu, ne za jídlo. Stačí popojít dvě až tři zastávky metrem nebo tramvají mimo turistické trasy a ceny se propadnou o třetinu i víc. Platí to i pro kvalitu — mimo centrum vaří často lidé, kteří se spoléhají na stálé hosty, ne na jednorázové návštěvníky.