Jsou jedlé houby opravdu bez chuti, nebo je jen neumíte poznat

Muchomůrka červená obsahuje především muscimol a kyselinu ibotenovou. Tyto látky působí na centrální nervový systém. Příznaky otravy nastupují obvykle za 30 minut až 3 hodiny po jídle. Patří mezi ně zmatenost, halucinace, nevolnost, zvracení, poruchy vidění, svalové záškuby a v těžších případech i křeče a bezvědomí. Účinek je velmi individuální a závisí na množství, způsobu úpravy i citlivosti člověka. Opakované konzumace malých dávek jsou zvlášť nebezpečné, protože se látky v těle hromadí.

Naučit se vyhýbat nejedlým houbám nejde přes rychlé triky, ale přes pomalé opakování. Choďte s někým zkušeným, určujte stejné druhy na stejném místě opakovaně a učte se i druhy, které nesbíráte. Právě znalost těch nejedlých a jedovatých je to, co skutečně chrání. Zkouška jazykem na to nestačí a nikdy nebude.

Hřib žlučník není jedovatý v pravém slova smyslu. Neobsahuje toxiny, které by poškozovaly játra nebo nervový systém, a otrava z něj nehrozí. Problém je výhradně chuťový: hořčiny zůstávají v plodnici i po tepelné úpravě a způsobují nevolnost z nepříjemné chuti, ne z otravy. Přesto se nedoporučuje ho konzumovat ani sušit, protože sušením se hořkost nesníží, naopak se koncentruje. Někteří houbaři ho používají jen k barvení nebo jako dekoraci, ale v kuchyni nemá místo.

Postupujte vždy stejně. Nejprve si prohlédněte celou plodnici na místě, včetně báze třeně, kterou často vytrhnete i s podhoubím. Pak udělejte řez, abyste viděli barvu dužniny a případné změny po poranění. Otočte klobouk a zkontrolujte, zda jde o lupeny, rourky nebo lišty. Teprve potom sáhněte po atlasu nebo aplikaci. Do vyhledávače zadávejte kombinaci znaků, ne jen barvu klobouku. Barva je nejméně spolehlivý údaj, protože ji mění déšť, stáří i podklad.

Přirozená mykorhiza se vytváří sama tam, kde zůstala stará půda s organickou vrstvou a kořeny mateřských stromů. Proto se vyplatí sázet do náletu, na okraj porostu nebo do míst, kde předchozí generace rostla aspoň třicet let. Naopak na orbě, po těžbě holosečí nebo na navezené jałovině chybí jak vlákna, tak bakterie, které je živí.

Když se řekne „jedlá houba, která není na jazyku cítit", většina lidí si představí suchou, tuhou nebo mdle chutnající plodnici. Jenže problém nebývá v houbě samotné, ale v tom, jak ji sbíráte, čistíte a upravujete. Chuť a vůně se totiž z velké části tvoří až teplem a tukem, ne v lese. Suchohřib, kozák nebo liška mohou být na jazyku nevýrazné, dokud je neprovedete správnou úpravou. Naopak některé druhy, které na jazyku „něco" mají, mohou být po tepelné úpravě mdlého výsledku stejně jako ty „bez chuti".