Jeseníky pěšky: hřebenovka, nebo údolím k vodopádům?

Typickým omylem je kupovat boty o číslo větší „pro jistotu". Příliš velká bota způsobí, že noha klouže dopředu a vznikají puchýře na patě. Stejně špatné je ale vybrat těsné boty s tím, že se časem „roztáhnou". Kůže se sice přizpůsobí, ale jen do určité míry. Pokud máte úzkou nohu, hledejte modely s nastavitelným šněrováním, které umožní utáhnout botu v nártu i u kotníku. U žen s vyšším nártem zas pozor na modely s nízkým jazykem, které mohou tlačit na přední část holeně.

Před nákupem si také rozmyslete, jakou obuv budete kombinovat s mačkami či sněžnicemi. Ne každá bota má dostatečně tuhý lem pro uchycení těchto pomůcek. A pokud s turistikou začínáte, možná vám postačí univerzální boty, které zvládnou běžné lesní cesty i lehčí horský terén. Nebojte se poradit v odborné prodejně, ale vždy si nechte vysvětlit rozdíl mezi jednotlivými typy. Kvalitní boty vám vydrží roky, ale jen tehdy, když je vyberete přesně podle svých potřeb – ne podle módy nebo ceny.

Co si zabalit, aby túra neskončila předčasně Základ výbavy tvoří nepromokavá bunda i kalhoty, a to i když svítí slunce. Zážitek z túry dokáže zkazit prudký liják, který v Jeseníkách přichází rychle. Dále si přibalte alespoň dva litry vody na osobu, protože prameny na hřebeni nejsou všude a voda z nich vyžaduje filtraci nebo převaření. Jídlo volte energeticky vydatné, ideálně sendviče, ořechy a sušené ovoce, jež vydrží bez chlazení.

Proč je lepší vyrazit brzy ráno a co s sebou Časný ranní start není o disciplíně, ale o bezpečnosti. Ráno je stabilnější počasí, na hřebenech nebývá tak silný vítr a vy se vyhnete odpoledním bouřkám, které se v létě tvoří běžně. Navíc máte čas na odpočinek a případné řešení nenadálých situací. Základní výbava by se neměla odvíjet od délky trasy, ale od možných scénářů. Vždy s sebou mějte čelovku s rezervními bateriemi, i když plánujete návrat před setměním, dále píšťalku, nůž, izofólii a lékárničku s obinadlem a náplastí. Mobilní telefon mějte nabitý a v ochranném pouzdře, ale nespoléhejte nábytek na míru něj jako na jediný zdroj orientace.

Typickou chybou je podcenit roli slunce v kombinaci s časem. Když vejdete do lesa ráno, máte pocit, že jdete stále rovně, ale kvůli nerovnostem a objížďkám kolem padlých kmenů se vaše dráha neznatelně stáčí. Po dvou hodinách můžete být od přímého směru odkloněni o desítky metrů. Řešením je zastavit se každých patnáct až dvacet minut a ověřit si směr podle slunce nebo stínu. Představte si pomyslnou přímku mezi dvěma vzdálenými stromy a snažte se jí držet, ale zároveň neignorujte přirozené překážky – snažit se jít přímo skrz husté křoví vás zbytečně unaví a zpomalí.

Největší nebezpečí nastává, když se začnete točit v kruhu. Je to fyziologický jev, kdy jedna noha dělá delší kroky než druhá, a vy tak nevědomky kroužíte. Řešením je zvolit si v dálce výrazný cíl – třeba nápadný strom nebo kámen a jít přesně k němu. Po jeho dosažení si vyberte další. Tento postup vás udrží v přímém směru i bez buzoly. Pokud se cítíte ztraceni, zastavte se a zhodnoťte situaci: kolik máte času, kde je nejbližší silnice nebo voda. Pak se rozhodněte, jestli půjdete dál s plánem, nebo se vrátíte po vlastních stopách, které jste si možná zlámali.

Závěrečná rada zní: nepodceňujte návrat, ať už plánujete jakoukoli trasu. Čas vycházejte tak, abyste byli sestup do údolí dokončili ještě za světla. Součástí výbavy by měla být i čelovka, mapa v papírové podobě a powerbanka, protože signál na hřebenech bývá slabý. Pokud si nejste jistí svým odhadem, zvolte kratší trasu a raději si vychutnejte západ slunce na některém z vyhlídkových míst, než abyste se v šeru prodírali neoznačeným terénem.

Než vyrazíte, zapamatujte si jednu zásadu: les bez cest je pastí pro ty, kdo nespěchají. Čím pomaleji jdete a čím častěji se zastavujete, tím méně chyb uděláte. Jestliže se vám zdá, že jste se otočili dvakrát kolem stejného pařezu, vraťte se na poslední místo, kde jste si byli jistí polohou. Vždy je lepší ztratit půl hodiny návratem, než strávit noc pod stromem bez ohně a vody. Orientace v hlubokém lese není o super schopnostech, ale o trpělivosti a všímavosti k detailům, které vám terén sám nabízí.

V hustém lese bez cest přestávají být turistické značky a vyšlapané pěšiny spolehlivým vodítkem. Orientace se pak opírá o přírodní prvky, které můžete číst i bez mapy, pokud víte, na co se zaměřit. Základním předpokladem je klidná hlava a vědomí, že každý krok navíc ztěžuje návrat. Než vyrazíte, zkuste si v duchu odpovědět na otázku: kde je sever, kde je nejbližší silnice a co bude dělat oblačnost během příštích dvou hodin. To jsou tři pilíře bezpečného pohybu v nepřehledném terénu.

If you cherished this report and you would like to acquire additional details relating to více informací najdete zde kindly go to our webpage.