Jak vzniká duha a proč se její barvy nemění

Botník v uzavřené skříňce bez větrání je past. Mokré boty v něm zůstanou vlhké, začnou páchnout a za týden zapáchá celá chodba. Potřebujete proudění vzduchu: buď otevřené police, nebo skříňku s dvířky, která mají perforaci nebo štěrbinu u podlahy. Boty dávejte špičkou dolů nebo našikmo, nikdy ne těsně vedle sebe. Mezi páry nechte mezeru alespoň na prst. Pokud to prostor dovolí, umístěte botník nad topení — teplý vzduch stoupá a boty vysychají rychleji.

Čatní je jiná disciplína. Základem je nakrájená cibule, ocet, koření a jablka nakrájená na drobné kostičky, která se nesmějí rozvařit na kaši. Vařte pomalu a míchejte, dokud hmota nezhoustne natolik, že při přejetí lžící zůstane na dně viditelná stopa. Cukr přidávejte až v poslední třetině varu, jinak se čatní připálí. Ocet nesnižujte „pro jemnější chuť" – právě on drží čatní trvanlivé a bez něj se po otevření zkazí během několika dní.

Oblečení řešte podle typu klubu, ne podle toho, co máte nejraději. V podnicích zaměřených na elektronickou hudbu stačí pohodlné tričko, džíny a pevné boty, ve kterých vydržíte stát několik hodin. Do míst s dress codem je lepší zvolit tmavší jednoduché oblečení bez velkých nápisů. Typická chyba je příliš formální oblek nebo naopak plážové sandály. Boty na vysokém podpatku se nevyplácí, pokud neplánujete sedět celý večer.

Někdy se nad hlavní duhou objeví ještě slabší sekundární duha. Ta má barvy v opačném pořadí, protože světlo se v kapce odrazí dvakrát. To je užitečný orientační bod: pokud vidíte dvě duhy, ta výše položená má červenou na vnitřní straně a fialovou na vnější. Hlavní duha má červenou vně a fialovou uvnitř. Záměna těchto dvou uspořádání je častá chyba při pozorování i při výuce.

Věšák patří na stěnu, ne do prostoru. Tyčová věšák stojící na zemi je v úzké chodbě nejčastější chyba: zabírá půdorys, převrhává se a kabáty na něm visí přes sebe, takže uschnout nemají kde. Zvolte nástěnný věšák s hloubkou do 15 cm, ideálně s háčky v jedné řadě místo dvou. Dvojitá řada láká k přeplnění a kabáty se mačkají. Pokud máte jen jednu stěnu, použijte ji celou: věšák nahoru, lavici dolů. Lavice s úložným prostorem nahradí botník i místo na obouvání.

Duha vypadá pokaždé jinak, co se týče velikosti, jasu nebo toho, jak vysoko je na obloze. Přesto má vždy stejnou posloupnost barev: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigová a fialová. Není to náhoda ani estetické pravidlo. Důvod je fyzikální a spočívá v tom, jak se světlo láme a rozkládá v jednotlivých kapkách vody.

Ideální je mírný svah nebo alespoň rovina s přirozeným odtokem. Voda se nesmí po dešti držet pod kurníkem ani kolem něj. Pokud pozemek vodu zadržuje, řešte to dřív než stavbou: drenáží, navýšením terénu nebo alespoň umístěním na vyvýšené místo. Kurník postavený v tůňce znamená neustálou vlhkost, plísně v podestýlce a nemoci dýchacích cest. Zároveň platí, že čím výše kurník stojí, tím lépe se v něm drží sucho.

Praktický tip: pokud chcete duhu vyfotografovat, nestůjte přímo proti slunci, ale mírně bokem. Foťák nastavte na kratší expozici, protože duha je světlá proti tmavému pozadí. Automatika často přeexponuje oblohu a barvy se ztratí. Pomůže také polarizační filtr, který zvýrazní kontrast mezi barvami. Nikdy se nedívejte přímo do slunce, ani když hledáte duhu – stačí se otočit zády.

Další častá chyba je domněnka, že duha je pevný objekt na obloze. Ve skutečnosti je to optický jev, který existuje jen v oku pozorovatele. Dva lidé stojící vedle sebe nevidí přesně stejnou duhu, protože každý má jiný úhel pohledu. Přesto oba uvidí stejné pořadí barev. To je důkaz, že posloupnost není dána polohou, ale vlastnostmi světla a vody.

Co ovlivňuje, jak duhu uvidíte Aby byla duha vidět, musíte stát zády ke slunci a mít před sebou déšť nebo vodní tříšť. Čím výše je slunce nad obzorem, tím níže se duha objeví. Pokud je slunce výš než přibližně 42 stupňů nad obzorem, duha zmizí pod horizont. Proto ji nejčastěji vidíme brzy ráno nebo před západem. Úhel, pod kterým se duha zobrazuje, je dán právě lomem a odrazem světla, a proto je stejný pro všechny pozorovatele na Zemi.

Základem je lom světla. Když paprsek slunečního světla vstoupí do kapky vody, změní směr. Uvnitř kapky se část světla odrazí od jejího vnitřního povrchu a při výstupu se opět láme. Bílé světlo je totiž směsí všech barev a každá barva se láme trochu jinak. Červená se láme nejméně, fialová nejvíce. Proto se barvy po průchodu kapkou rozdělí do vějíře a my je vidíme vždy ve stejném pořadí.