Jak poznat protiskluznou dlažbu bez údajů na krabici a co z toho plyne

Akustiku místnosti a kročejový hluk neřeší jeden materiál, ale skladba celé konstrukce. Kročejový hluk vzniká nárazem na podlahu – chůzí, pádem předmětu, posunem nábytku – a šíří se konstrukcí do sousedních místností. Vzduchový hluk (řeč, hudba, televize) se šíří vzduchem a prostupuje stěnami a netěsnostmi. Pro každý typ hluku platí jiná opatření a jejich záměna je nejčastější chyba.

Kročejový hluk a akustika místnosti spolu souvisí jen částečně, ale majitelé bytů je často zaměňují. Kročejový hluk vzniká nárazem na konstrukci a šíří se pevnými látkami – stropem, stěnami, nosnou deskou. Akustika místnosti řeší něco jiného: jak se zvuk odráží od povrchů uvnitř prostoru. Pokud si tyto dvě věci spletete, můžete utratit peníze za materiál, který problém nevyřeší.

Nejčastější chyba je, že lidé koupí dlažbu podle vzhledu a třídu protiskluznosti vyřeší až doma. Pak zjistí, že na terase je nebezpečná, a musí řešit dodatečné úpravy. Další častá chyba je spoléhat na R9 v koupelně jen proto, že dlažba vypadá matně. Matný povrch sám o sobě nestačí — rozhoduje zmíněná kombinace čísla a struktury. Pozor také na to, že výrobce může uvádět hodnotu pro suchý stav, ne pro mokrý.

Nejčastěji narazíte na označení R. To pochází z německé normy a udává úhel, při kterém se na nakloněné rovině ještě udržíte. R9 znamená sklon do 10 stupňů, R10 do 19 stupňů, R11 do 27 stupňů, R12 do 35 stupňů a R13 nad 35 stupňů. Pro interiér bytu vám R9 stačí. Do koupelny, na balkon nebo k venkovnímu schodišti ale R9 nestačí — tam patří minimálně R10, lépe R11.

Vodní kámen a mýdlová usazenina se chytají ve čtyřech místech. První je vpusť – nejen mřížka, ale i prostor pod ní, kam se dostane vlas a prach. Druhé je spára mezi dlažbou a stěnou, případně mezi dvěma druhy obkladu. Třetí je spodní hrana skla, pokud sklo dosedá přímo na dlažbu. Čtvrté je pak odtokový žlábek u liniové vpusti, kde se drží tenká vrstva vody neustále.

Výrobci často tají součinitel tření nebo ho uvádějí jen v katalogu, který v prodejně nemáte. Přesto se dá protiskluznost dlažby poznat přímo na místě, bez přístrojů a bez čísel na obalu. Rozhoduje povrch, struktura a chování materiálu při dotyku. Následující postup vychází z běžné praxe a zkušeností z koupelen, vstupů a teras.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je řezání a hmotnost. Velká deska váží i přes dvacet kilogramů, takže ji sami neunosíte a na zeď ji nedostanete. Potřebujete druhého člověka a ideálně i přísavky. Řezání velkého formátu vyžaduje diamantový nástroj a klidnou ruku; praskne snadno. Pokud si na to netroufáte, zavolejte řemeslníka. Ušetříte si rozbité desky i čas. Malá koupelna s velkým formátem je krásná, ale jen když se každý řez předem promyslí a podklad je rovný jako sklo.

Zásadní roli hraje hmotnost a pružnost podlahové skladby. Těžká, tuhá vrstva (například beton nebo hutný potěr) snižuje přenos nízkých frekvencí, ale sama o sobě kročejový hluk neodstíní. Rozhoduje pružná vrstva, která oddělí nášlapnou vrstvu od nosné konstrukce. Čím měkčí a zároveň pružnější je tato vrstva, tím lépe se energie nárazu přemění na teplo místo toho, aby putovala do stropu.

Druhý systém označení je písmeno A, B, C podle DIN 51097 pro mokré prostory. A znamená nejnižší protiskluznost, C nejvyšší. Pro sprchu nebo bazénové okolí je vhodné C. Třetí možností je anglická zkratka DCOF, což je součinitel dynamického tření. Hodnota 0,42 je minimum pro mokré podlahy, ale čím vyšší, tím bezpečnější. Některé obaly uvádějí jen jednu z těchto hodnot, jiné kombinují všechny tři.

Když dvě dlažby mají stejné R, ale kloužou jinak Jenže R samo o sobě nestačí. Dvě dlažby se stejným R mohou mít v praxi velmi rozdílnou protiskluznost. Rozhoduje totiž i povrch — matný, reliéfní nebo strukturovaný je bezpečnější než lesklý. U venkovní dlažby navíc záleží na tom, jak odvádí vodu. Hladká dlaždice s R11 bude po dešti klouzat víc než reliéfní dlaždice se stejným R. Vždy se proto ptejte na kombinaci obou údajů.

Při výběru dlažby se lidé soustředí na barvu, formát a vzhled. Málokdo ale řeší, co je vytištěné drobným písmem na zadní straně obalu. Přitom právě tam najdete údaj, který rozhoduje o tom, jestli vám dlažba v koupelně nebo na terase podklouzne. Jde o třídu protiskluznosti, označovanou písmenem a číslem.

Praktický postup je jednoduchý. Nejprve si ujasněte, kam dlažba půjde. Pro suché vnitřní prostory stačí R9. Pro koupelnu, kuchyň a balkon volte R10 až R11. Pro venkovní schody, terasy a okolí bazénu R11 až R12. Vždy si na obalu přečtěte, zda je hodnota uvedena pro mokrý povrch. Pokud na obalu není nic, vyžádejte si technický list. A při pokládce počítejte s tím, že spáry a reliéf hrají roli — čím hrubší povrch, tím bezpečnější.