Jak houbař zbytečně ničí les a sám se připraví o úlovek
Hřib koloděj patří mezi nejoblíbenější hřiby českých lesů, ale zároveň mezi ty, u kterých se nejčastěji chybuje. Není to proto, že by byl vzácný, ale proto, že se dá splést s druhy, které v kuchyni nemají co dělat. Klíč k úspěchu není v barvě klobouku, ale v kombinaci několika znaků, které musíte vidět všechny najednou. Kdo se rozhoduje jen podle jednoho, obvykle skončí s prázdným košem nebo s problémy.
Jak hřib dubový naložit, aby vydržel celý r
Kde roste a kdy ho hledat Hřib koloděj roste od června do října, nejvíc v teplých vlhkých obdobích po dešti. Váže se na listnaté lesy, především na duby, buky a habry, často na okrajích cest, v mladých porostech a na travnatých stráních. Najdete ho i na místech, kde se střídá listnatý les s loukou. Vyhýbejte se ale smrkovým monokulturám, tam ho potkáte jen výjimečně. Pokud hledáte na jednom místě a nic nenajdete, zkuste o pár desítek metrů dál změnit typ porostu, ne jen směr.
U zeleniny má předvaření smysl jen výjimečně. Brokolice, květák nebo zelené fazolky se předvaří maximálně 2–3 minuty, aby zůstaly křupavé a neztratily barvu. Pokud je necháte v horké vodě déle, změní se v kaši a přijdou o vitaminy. Brambory se předvaří jen tehdy, když je chcete dodělat na pánvi nebo v troubě – stačí 5 minut v osolené vodě a ihned slít. Mrkev, celer a petržel se předvaří před mražením, ale nikdy ne do úplného změknutí.
Etiketa v lese není o slušnosti k ostatním houbařům, ale o odpovědnosti k místu, kam se budete vracet. Mytí hub před odchodem z lesa je zbytečné, protože vlhké houby se rychleji kazí. Doma je očistěte suchým štětcem nebo hadříkem. Když narazíte na plodnici, kterou si nejste jisti, nechte ji růst. Za rok na stejném místě vyroste znovu a vy budete mít jistotu, že jste les nepoškodili.
Pozor na záměnu s hřibem žlutomasým, který má žluté rourky a na řezu modrá. Hřib dubový nemodrá, jen vzácně lehce zelená. Další záměna hrozí s hřibem příhnědým, který roste pod borovicemi a má tmavší klobouk. Pokud si nejste jistí, vezměte plodnici domů, rozřízněte ji a porovnejte barvu dužniny a rourky. Modrání dužiny je pro hřib dubový netypické.
Porovnejte znaky, ne doj
Na závěr si zapamatujte tři věci: rourky nikdy nejsou růžové ani červené, třeň nemá červenou síťku a dužina nemodrá. Kdo si tyto znaky osvojí, pozná koloděje spolehlivě a nebude se muset spoléhat na náhodu. Sběr hub je o pozornosti, ne o štěstí.
Hřib dubový roste od června do září, v teplých letech i v říjnu. Je to hřib s hnědou, sametovou pokožkou klobouku a světlou, ve stáří lehce nažloutlou rourkovou vrstvou. Nohu má masitou, v horní části s jemnou bílou síťkou, která nikdy není tak výrazná jako u hřibu borového. Roste v nížinách a pahorkatinách, většinou pod duby, ale najdete ho i pod buky, habry nebo lipami. Na rozdíl od hřibu smrkového nepotřebuje kyselé půdy, vyhovují mu spíš živné, hlinité až vápenaté podklady. Nesbírejte ho v mladých smrčinách, tam ho obvykle nenajdete.
Nejčastější chyba je krátké povaření. Hřiby ponořte do vroucího nálevu a vařte deset až patnáct minut od bodu varu, u silnějších kusů i déle. Potom je ihned plňte do vyvařených sklenic, zalijte horkým nálevem tak, aby byly zcela ponořené, a uzavřete. Sklenice sterilujte při teplotě kolem devadesáti stupňů po dobu dvaceti minut. Skladujte v chladu a temnu. Pokud nálev po otevření zapáchá nebo je zakalený, obsah vyhoďte, konzumace takové sklenice je riziko.
Sbírejte jen pevné mladé plodnice. Staré, rozměklé hřiby se v nálevu rozpadnou a zkazí chuť celé sklenice. Klobouk odřezávejte u země, nohu vytahujte opatrně kroucením, abyste nepoškodili podhoubí. Do košíku nedávejte plodnice do igelitky, zapaří se a zplesniví do několika hodin.
Nejčastější chyba je záměna s hřibem žlučovým, který je hořký a zkazí celé jídlo. Ten má růžové rourky a tmavou síťku na třeni. Další riziko je záměna s hřibem satanem, který má červené rourky a modrá na řezu. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Ani jedna záměna se nevyplatí a v případě satana může jít o vážné zdravotní potíže. Raději si vezměte domů méně hub, ale s jistotou.
Nejčastější chybou je vytrhávání plodnic i s celým trsem podhoubí. Když houbu silou vytrhnete, vytrhnete s ní i část mycelia a rozryjete okolní půdu. Správně se plodnice uchopí u země, mírně se zakloní a zaškroubne, nebo se odřízne těsně nad povrchem. Nůž není povinnost, ale pomůže tam, kde je půda kamenitá nebo kde rostou houby v trsech. Po odříznutí je nutné místo zarovnat prsty nebo jehličím, aby řez nevyschl a podhoubí nepřišlo o vlhkost.
Kde a kdy ho hledat, aby to nebylo náhodné bloudění Vlhkost je důležitější než teplota. Po vydatných deštích, kdy se půda nasákne do hloubky deseti až patnácti centimetrů, začnou plodnice vyrážet zhruba za pět až deset dnů. Vydejte se na okraje starých listnatých porostů, na meze, do stromořadí podél cest nebo do parků s velkými duby. Hledejte v okruhu dvou až pěti metrů od kmene, ne přímo u paty. Typická chyba je procházet jen střed lesa. Hřib dubový často roste na přechodu lesa a louky, kde je půda prohřátá a provzdušněná. Když najdete jeden plodný strom, vracejte se tam každý rok ve stejnou dobu, plodí opakovaně.