Hlíva ústřičná versus penízovka: poznáte je bez záměny?

Na závěr: muchomůrka císařská je krásná a poznatelná houba, ale její sběr je jak nezákonný, tak zbytečný. Naučte se její znaky, abyste ji uměli odlišit od nebezpečných muchomůrek, a nechte ji v lese. Lesy mají i jiné jedlé druhy, které se sbírat smí. U těch si ověřte, zda je opravdu znáte, a teprve potom je vezměte do košíku.

Praktické pravidlo zní: každou houbu, kterou si nejste stoprocentně jistí, nechte v lese. Neberte si domů vzorek na pozdější určení, pokud nejste zkušený mykolog. Sbírejte jen druhy, které bezpečně znáte, a to včetně báze. Pokud už houbu máte v košíku a pochybujete, vyhoďte ji i s ostatními, které se jí dotýkaly. Nikdy ji nepředávejte dětem ani zvířatům. Při sebemenším podezření na otravu volejte záchrannou službu a vezměte s sebou zbytek houby nebo alespoň fotografii. Čím dříve se dostanete do nemocnice, tím větší je šance na přežití.

Pro pěstování na zahradě nebo v garáži se osvědčily balíky slámy nebo pařezy. Slámu nejprve pasterujte v horké vodě při teplotě kolem 70 °C po dobu jedné hodiny, nechte okapat a vychladnout. Do vychladlé slámy vmíchejte sadbu a hmotu napěchujte do plastového pytle s několika malými otvory. Pytel umístěte do stínu při teplotě 20–25 °C, dokud se neobjeví bílé podhoubí. Poté teplotu snižte na 12–16 °C a zvyšte vlhkost. První plodnice se objeví za dva až čtyři týdny.

Proč muchomůrku císařskou nesbírat? Existují tři vážné důvody. Za prvé, je zařazena mezi ohrožené druhy a v České republice je chráněná. Sběr je proto zakázán a hrozí za něj pokuta. Za druhé, i když je jedlá, u citlivých lidí může vyvolat zažívací potíže, zvláště při konzumaci většího množství nebo špatně tepelně upravené. Za třetí, houba roste vzácně a její trhání narušuje mycelium, které se v půdě šíří pomalu.

Na co si dát pozor: mrtvé dřevo bývá domovem i nejedlých nebo mírně jedovatých druhů, které se tvarově podobají jedlým. Vždy určujte houbu podle více znaků — klobouk, lupeny nebo rourky, třeň, vůně, barva výtrusného prachu. Pokud si nejste jistí, nechte ji v lese. Dále platí, že v chráněných územích a národních parcích je sběr omezený nebo zakázaný, a to i na mrtvém dřevě. Respektujte značení a místní pravidla, jinak vám hrozí pokuta a hlavně zbytečný zásah do křehkého ekosystému.

Hlíva ústřičná roste v trsech na odumřelém dřevě listnáčů, nejčastěji na buku, vrbě nebo topolu. Klobouk má vejčitý až vějířovitý, bokem přirostlý k substrátu, barvy šedé, hnědé nebo našedlé. Třeň je krátký, často postranní, a lupeny sbíhají hluboko na třeň. Dužnina je bílá, na řezu nemění barvu. Záměna hrozí hlavně s penízovkou sametonohou, která má třeň výrazně delší a plstnatý, a s hlívičkou, jež je menší a roste na jehličnanech. Nejspolehlivější znak je růst v trsech a sbíhavé lupeny.

Muchomůrka citronová (Amanita citrina) patří k nejčastěji zaměňovaným houbám v českých lesích. Roste od srpna do listopadu, nejvíc v jehličnatých porostech pod smrky a borovicemi, často i v kyselých bučinách. Je bílá až bledě citronově žlutá, s kloboukem pokrytým bělavými až krémovými šupinkami, které vypadají jako jemné vločky. Není smrtelně jedovatá jako muchomůrka zelená, ale obsahuje bufotenin a další toxiny, které vyvolávají nevolnost, zvracení, bolesti hlavy a v krajním případě halucinace. Sbírat ji nemá smysl – nejí se.

Jak hlívu zpracovat, aby vydržela a nezhořkla Hlíva se sklízí v mládí, když jsou klobouky ještě pevné a okraje stočené dolů. Starší plodnice jsou tuhé a mohou mít nahořklou chuť. Sklízejte celý trs jedním řezem u substrátu, nikdy nenechávejte zbytky třeně, jinak začnou plesnivět. Po sklizni nechte blok odpočívat dva až tři týdny a poté znovu zvlhčete; obvykle dá tři až čtyři vlny plodnosti.

Znaky, které rozhodují při sběru První věc, na kterou se dívá zkušený houbař, je pochva (volva) u báze třeně. Muchomůrka citronová ji má, stejně jako všechny muchomůrky. Vyrýt celý trs i s hlínou je proto nutnost. Druhý znak je prsten na třeni – blankytně bílý, jemný, často brzy opadává. Třetí je vůně: syrová dužina páchne po syrových bramborách nebo po zemi, nikdy ne po anýzu či mandlích. Klobouk má v průměru 5–10 cm a barva přechází od bílé po slabě citronovou, nikdy není sytě žlutá jako u muchomůrky žluté (Amanita crocea), která je jedlá.

Nejužitečnější je vlastní poznámkový sešit. Zapisujte si místo, datum, druh a znaky, které jste viděli. Postupně si vytvoříte vlastní atlas, kterému rozumíte nejlépe. Ten žádná aplikace nenahradí.

Čerstvá hlíva vydrží v chladničce v papírovém sáčku asi týden. Před tepelnou úpravou odkrojte tuhé třeně a houby krátce orestujte na sádle nebo oleji. Dlouhé vaření ve vodě je chyba — hlíva ztratí texturu a zhořkne. Nejlepší je restování při vysoké teplotě dozlatova, případně obalení v těstíčku. Sušení se nedoporučuje, protože plodnice ztvrdnou; vhodnější je zamrazení po předchozím povaření nebo naložení do octa.