Hřib kovář a hřib koloděj: který je jedlý a který ne

Určování začíná u místa růstu. Houba na živém dřevě, houba v trávě na louce a houba v mechu pod smrky jsou tři různé skupiny a záměna mezi nimi je nejčastější chyba. Dále si všímejte celého habitu, ne jen klobouku: barva a tvar lupenů nebo rourek, způsob připojení klobouku k třeni, přítomnost nebo nepřítomnost prstenu a pochvy, barva a struktura třeně, změna barvy po rozříznutí nebo po dotyku. Sbírejte vždy celou houbu, i s bází třeně vyhrabanou ze země. Uříznutý klobouk bez báze je pro určení často bezcenný a právě tam rostou nejnebezpečnější znaky, jako je pochva u muchomůrek.

Prvním krokem je plodnici odstranit. Použijte čistý nůž nebo skalpel, ideálně po otření lihem. Plodnici uchopte u základu, jemně zakruťte a odřízněte těsně u povrchu substrátu. Netahejte, protože byste vytrhli i kus podhoubí a vytvořili ránu, do které se snadno dostane kontaminace. Řeznou plochu pak nechte volně zaschnout, případně ji přikryjte tenkou vrstvou čistého vermikulitu. Ránu nikdy nepolévejte vodou.

Jak houby před zmrazením uprav

Typická chyba je chodit po dešti hned druhý den. Podhoubí potřebuje čas, někdy pět až deset dní, než plodnice vyleze. Po vydatném dešti se vydejte tak za týden, ne hned. Naopak po dlouhém suchu nemá smysl prohledávat stejné místo dokola. Raději změňte nadmořskou výšku nebo druh porostu. V nižších polohách rostou houby dřív na jaře a na podzim, ve vyšších polohách se sezóna posouvá a bývá kratší.

Typická chyba je krátké provaření „do změknutí" — houba změkne za pět minut, ale toxiny se rozloží až po delší době. Další chybou je záměna s kolodějem, který se pozná podle světlejšího klobouku a červených zrníček na třeni. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Riziko není v chuti, ale v zažívacích potížích, které přijdou za několik hodin.

Nůž berte pevný, se zavírací čepelí a vroubkovaným ostřím. Hladká čepel se v mechu a jehličí rychle otupí. Před odchodem zkontrolujte, že čepel drží v otevřené poloze a pojistka nepovolí. Krájejte houbu u země, ne výše ve třeni. Řez ve výšce nechává v zemi zbytek, který pak plesniví a ničí podhoubí. Po každém použití nůž otřete hadrem a nechte uschnout. Vlhká čepel v pochvě zreziví během jedné sezóny.

Kde ho hledat a s čím si ho splést Roste od června do října, nejčastěji v kyselých smrčinách, borových lesích a na pasekách, často na okraji cest. Vyskytuje se jednotlivě i v menších skupinách. Záměna hrozí především s hřibem kolodějem, který má klobouk světlejší, olivově hnědý, a třeň bez výrazné tmavé síťky, zato s jemnými červenými zrníčky. Koloděj navíc roste spíš v teplejších nížinách pod duby. Další podobnou houbou je hřib satan, ale ten má bělavý až šedý klobouk, červené rourky a bílou dužninu, která na řezu zmodrá jen slabě. Satan je jedovatý.

Hřib kovář (Neoboletus luridiformis) je hojná houba, kterou řada lidí sbírá jen proto, že ji zamění za hřib koloděj. Rozdíl je přitom zásadní: kovář je jedlý, ale vyžaduje delší tepelnou úpravu, koloděj je nejedlý a při nedostatečném provaření vyvolává zažívací potíže. Oba rostou ve stejných lesích, často na stejném místě, a v mládí vypadají velmi podobně.

Sbírejte jen plodnice s pevným kloboukem a suchým povrchem. Staré, rozmočené nebo plesnivé kusy nechte v lese, stejně jako houby s červivým třeněm. Kováře nikdy nekombinujte s jinými houbami v jednom košíku, pokud si nejste jisti určením — záměna se satanem se nepozná až doma.

Domácí zpracování je jednoduché, ale nesmí se uspěchat. Houby očistěte kartáčkem, odřízněte zbytky zeminy u třeně. Nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Poté je vařte v osolené vodě alespoň 20 minut, vodu slijte. Teprve pak je použijte do směsi, guláše nebo na smaženici. Syrový kovář ani krátce provařený kovář se nejí. Někteří lidé ho suší, ale sušení samo o sobě bez předchozího provaření nestačí.

Pozná se podle tří znaků. Klobouk je tmavě hnědý až černohnědý, sametový, suchý, ve vlhku mírně lesklý, v průměru 5–15 cm. Rourky jsou v mládí žluté, později žlutoolivové, na řezu okamžitě zmodrají. Třeň je žlutý až oranžový, hustě pokrytý drobnými tmavými tečkami, které tvoří nápadnou síťku. Dužnina je žlutá, na řezu prudce zmodrá.