Hřib koloděj: záměna, která může skončit u lékaře

Záměna hrozí hlavně s hřibem kovářem a hřibem plavým. Hřib kovář má výrazně červené póry a modrá při otlačení, hřib dubový má póry v mládí bílé, později žluté až olivové a na řezu nemodrá. Další možností je hřib koloděj, který rovněž modrá a má šupinatý třeň. Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese. Nikdy nesbírejte plodnice, které mají na třeni růžový nádech nebo výrazně oranžové póry. Pro jistotu si vezměte do košíku jen plodnice s pevným třeněm a kloboukem, který není přerostlý a mokvavý.

Nejčastější chyba je záměna s hřibem žlučovým, který je hořký a zkazí celé jídlo. Ten má růžové rourky a tmavou síťku na třeni. Další riziko je záměna s hřibem satanem, který má červené rourky a modrá na řezu. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Ani jedna záměna se nevyplatí a v případě satana může jít o vážné zdravotní potíže. Raději si vezměte domů méně hub, ale s jistotou.

Na závěr si zapamatujte tři věci: rourky nikdy nejsou růžové ani červené, třeň nemá červenou síťku a dužina nemodrá. Kdo si tyto znaky osvojí, pozná koloděje spolehlivě a nebude se muset spoléhat na náhodu. Sběr hub je o pozornosti, ne o štěstí.

U zeleniny má předvaření smysl jen výjimečně. Brokolice, květák nebo zelené fazolky se předvaří maximálně 2–3 minuty, aby zůstaly křupavé a neztratily barvu. Pokud je necháte v horké vodě déle, změní se v kaši a přijdou o vitaminy. Brambory se předvaří jen tehdy, když je chcete dodělat na pánvi nebo v troubě – stačí 5 minut v osolené vodě a ihned slít. Mrkev, celer a petržel se předvaří před mražením, ale nikdy ne do úplného změknutí.

Zpracování je jednoduché, ale má svá pravidla. Koloděj se hodí do směsí, polévek, omáček i na sušení. Nikdy ho nejezte syrový, vždy ho tepelně upravte minimálně deset minut. Starší plodnice bývají červivé a rozpadavé, proto je lepší sbírat mladé a pevné. Při čištění odstraníte nejen jehličí a listí, ale také spodní část třeně, která bývá zemitá. Klobouk můžete oloupat, ale není to nutné. Sušení probíhá při teplotě do 50 °C, aby houba nezplesnivěla a neztratila chuť.

Kde roste a kdy ho hledat Hřib koloděj roste od června do října, nejvíc v teplých vlhkých obdobích po dešti. Váže se na listnaté lesy, především na duby, buky a habry, často na okrajích cest, v mladých porostech a na travnatých stráních. Najdete ho i na místech, kde se střídá listnatý les s loukou. Vyhýbejte se ale smrkovým monokulturám, tam ho potkáte jen výjimečně. Pokud hledáte na jednom místě a nic nenajdete, zkuste o pár desítek metrů dál změnit typ porostu, ne jen směr.

Hřib koloděj je výborný jedlý, ale jeho dužnina je měkčí a po rozříznutí rychle modrá, což může odradit. Modrání není na závadu, ale je potřeba houbu zpracovat co nejdříve. Po sběru ji očistěte suchým hadříkem nebo kartáčkem, nikdy ji neperte ve vodě, jinak nasákne a ztratí chuť. Odřízněte třeň těsně pod kloboukem, zkontrolujte, zda není červivý. Pokud ano, vykrojte poškozená místa. Klobouk nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Modrání se po tepelné úpravě změní na šedohnědou barvu, což je normální.

Základní rozlišovací znak je prstenec. U šedivky je velký, blankytný, převislý a na okraji rýhovaný. Nikdy nepřirůstá ke třeni, takže se dá volně posunout prstem. Třeň pod prstencem je hladký, bílý až šedavý, bez šupinek. Klobouk má šedoolivový až šedočokoládový odstín, na okraji jemně rýhovaný. Dužnina je bílá, na řezu nemění barvu. Právě neměnná dužnina a pohyblivý prstenec odlišují šedivku od muchomůrky zelené, jejíž dužnina na řezu pomalu žloutne a prstenec je pevně přirostlý.

Mokré čištění patří k houbám, které mají rourky nebo které jsou slizké, například klouzek. Ty se rychleji kazí, a tak je lepší je krátce opláchnout pod studenou tekoucí vodou a hned osušit papírovou utěrkou. Nikdy je nenechávejte ve vodě ležet. U rourkatých hub, jako je hřib žlutomasý, se doporučuje odstranit rourky ze spodní strany klobouku – stačí je nožem seříznout nebo vydlabat lžící. Rourky totiž obsahují hodně vody a v teple rychle podléhají hnilobě. Stejně tak u klouzků odstraňte slizkou blanku z klobouku, pokud chcete, aby si zachovaly chuť.

Nejčastější chyba začíná už v lese: houby se hází do igelitky nebo do košíku společně s jehličím, hlínou a zbytky jiných plodnic. Po návratu domů se pak člověk diví, že polovina úlovku je rozmočená a druhá polovina plesniví. Přitom stačí dodržet několik jednoduchých kroků, které zaberou půl hodiny a rozhodnou o tom, zda houby vydrží v kuchyni dva dny, nebo je budete muset vyhodit.