Hřib koloděj: když si ho spletete, přijde vám špatně

Teplota, vrstvy a č

Délka růstu závisí i na druhu. Hřiby mají delší cyklus, často 7 až 10 dní po dešti. Lišky jsou pomalejší, potřebují vlhko i teplo po delší dobu. Bedly reagují rychleji, někdy už za 3 dny. Pokud po dešti následuje několik teplých dní, růst se zrychlí. Naopak prudké ochlazení nebo vítr půdu vysuší a růst se zastaví.

Nejlepší místa jsou vzrostlé smrčiny a jedlobučiny, okraje lesních cest, mechové porosty a vlhké příkopy. Vyhněte se sběru v blízkosti frekventovaných silnic a průmyslových zón, kde houby kumulují těžké kovy. Nikdy neberte houbu, u které si nejste jisti, že jde o koloděje. Typická chyba je sběr podle klobouku bez kontroly třeně a rourek.
Když vnější znaky selhaly, přichází na řadu čich a řez. Rozřízněte plodnici svisle od klobouku až po bázi. Vnitřek staré houby se mění pomaleji než povrch. Sledujte barvu dužniny, případné změny po otření prstem a přítomnost dutin nebo vláken. U některých druhů se dužnina po rozříznutí zbarví do několika minut, jinde zůstává stejná. Právě tato reakce bývá rozhodující tam, kde klobouk už nic neprozradí.

Houby nasáknou vodu jako houba. Stačí je nechat přes noc v igelitovém sáčku nebo v lednici v misce s vodou a během několika hodin se z nich stane ideální živná půda pro bakterie. Nejde přitom jen o ty syrové. I ty, které jste před uložením povařili nebo jinak tepelně upravili, mohou po namočení podlehnout zkáze, pokud se dostanou do vlhkého prostředí a zůstanou v něm příliš dlouho. Rozhodující není, jak dlouho byly v mrazáku, ale co se s nimi dělo poté, co se dostaly do kontaktu s vodou nebo vlhkem.

První věc, kterou si při sběru ověřte, je barva pórů. Hřib koloděj má rourky i póry nejprve žluté, později olivově zelené. Nikdy nejsou červené ani oranžové. Pokud narazíte na houbu s červenými póry a modrající dužninou, jde o hřib satan, který je jedovatý. Záměna s ním je nejčastější chybou začátečníků. Satan roste v teplých oblastech pod duby, má světlejší klobouk a nápadně červené rourky. Modrání samo o sobě není známkou jedovatosti, ale kombinace červených pórů a modré dužniny znamená houbu nebrat.
Jak ho bezpečně poznat a kde ho hledat Rourky na spodní straně klobouku jsou u mladých plodnic bělavé, osvětlení V obýváku později žluté až olivové, na řezu mírně modrají. Dužnina je bílá, na řezu v klobouku slabě modrozelená, ve třeni často nemění barvu. Pokud dužnina po rozříznutí silně modrá až černá, nejde o koloděje. Sbírejte jen plodnice s tvrdým, kompaktním třeněm a mladým kloboukem. Staré, rozměklé hřiby se rozpadají a mohou způsobit zažívací potíže.

Hřib koloděj patří mezi největší hřiby našich lesů a zároveň mezi ty, u kterých se lidé nejčastěji spletou. Roste od června do října, nejvíce byt v paneláku teplých vlhkých dnech po dešti. Klobouk má v mládí polokulovitý, později plošší, barvy šedohnědé až olivově hnědé, často sametový a suchý. Třeň je masivní, bradavčitý, na horní části světle žlutý, ve spodní části s výraznou síťkou, která přechází do červenohnědé. Právě síťka na třeni je první znak, který si všímejte.

Zpracování vyžaduje rychlost. Dužnina po odříznutí modrá, což je přirozené a neznamená to znehodnocení. Houbu očistěte suchým hadříkem, ne ji nechte máčet ve vodě. Nakrájejte ji na plátky silné asi půl centimetru. Při tepelné úpravě se modrání ztrácí a houba dostane hnědou barvu. Koloděj se hodí do směsí, gulášů, polévek i na gril. Nikdy ho nekonzumujte syrový, tepelná úprava je nutná minimálně patnáct minut. Někteří lidé na něj mají citlivější reakci, proto ho při první konzumaci zkuste jen malé množství.

Sušení koloděje nedoporučuji, protože dužnina je příliš masitá a pomalu schne. Může snadno zplesnivět. Lepší je houbu zamrazit po předvaření nebo naložit do octa. Pokud ji mrazíte, blanšírujte ji dvě minuty ve vroucí vodě, sceďte a teprve potom uložte do mrazničky. Nedávejte do mrazničky syrovou houbu, zhořkne. Při sběru si vždy berte jen tolik hub, kolik skutečně spotřebujete. Hřib koloděj není chráněný, ale v některých oblastech je vzácný, proto starší plodnice nechte na místě, aby se mohly vysemenit.

Záměna hrozí hlavně s hřibem borovým, který má síťku jemnější a světlejší a roste pod borovicemi. Hřib koloděj roste pod smrky, jedlemi a buky, často v mechu na okrajích cest. Další možná záměna je s hřibem kovářem, ten má ale třeň bez síťky a klobouk tmavší, hnědočerný. Jedovatý hřib satan má sice podobný tvar, ale liší se bílým až nazelenalým kloboukem a červenými rourkami, což koloděj nikdy nemá.

Poslední rada: vždy si vezměte domů jen tolik hub, kolik skutečně spotřebujete, a každou plodnici před vařením překontrolujte. Pokud si nejste jisti určením, raději ji nechte v lese. Hřib koloděj je výborná houba, ale jen pro toho, kdo zná rozdíl mezi ním a jeho podobnými příbuznými.
If you cherished this short article and you would like to obtain far more details pertaining to zdroj kindly check out our own web-page.