Hřib, který se plete s muchomůrkou: jak ho bezpečně poznat

Jak správně tepelně upravit houby, které potřebují delší v

Přirozená mykorhiza se vytváří sama tam, kde zůstala stará půda s organickou vrstvou a kořeny mateřských stromů. Proto se vyplatí sázet do náletu, na okraj porostu nebo do míst, kde předchozí generace rostla aspoň třicet let. Naopak na orbě, po těžbě holosečí nebo na navezené jałovině chybí jak zařídit malou kuchyni vlákna, tak bakterie, které je živí.

Většina lidí suší houby příliš vysoko. Teplota nad 50 °C sice urychlí proces, ale zároveň zničí aromatické silice. Ideální je sušit při 35 až 45 °C, u některých druhů i nižších. Sušičku nastavte na nejnižší stupeň a nechte klobouky nakrájené na tenké . Čím silnější plátek, tím déle trvá, než se dostane vlhkost ven, a tím větší je riziko, že se vůně „upeče". Tenké plátky jsou hotové za pár hodin a voní výrazněji.

Co skutečně funguje: stálé vlhko, stín a dostatek organické hmoty. Když je suché léto, zalévejte jednou týdně vydatně, ne každý den málo. Po dvou letech se podhoubí rozšíří a začnou se objevovat první plodnice. Sklízejte jen ty, které znáte, a vždy je vykrutte i s částí třeně, abyste podhoubí neponičili. Sbírejte do košíku, ne do igelitky, aby se houby nepařily.

Hřib je houba, kterou si lidé pletou s nejedlými a dokonce jedovatými druhy. Nejde jen o muchomůrku, ale také o hořčák nebo žlučník. První krok k bezpečnému sběru je naučit se znaky, které jsou pro hřib typické. Většina hřibů má tlustý, zavalitý třeň a široký klobouk. Pod kloboukem najdete rourky, ne lupeny. Rourky jsou jemné, houbovité, později mohou žloutnout nebo zelenat. Pokud vidíte lupeny, nejedná se o hřib.

Po sběru hřiby co nejdříve zpracujte. Neskladujte je v igelitovém sáčku, zapaří se a zničí. Použijte košík nebo papírovou tašku. Doma houby očistěte suchým kartáčkem, případně otřete vlhkým hadříkem. Nemyjte je pod tekoucí vodou, nasáknou vodu a ztratí chuť. Nakrájejte je na plátky a můžete je rovnou použít do jídla. Pokud je chcete uskladnit, nejlepší je usušit je nebo zamrazit. Sušte je na vzdušném místě, ne na přímém slunci. Před sušením je nakrájejte na tenké plátky.

Kováře zpracujte co nejdříve po sběru. Očistěte klobouk od jehličí a hlíny suchým hadříkem nebo štětečkem, třeň seřízněte u báze. Plodnice nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Modrání při krájení je normální a není známkou kažení. Před tepelnou úpravou plátky krátce povařte v osolené vodě asi 10 minut a vodu slijte – tím se odstraní případné zažívací potíže a ztratí se i mírná hořkost. Poté je můžete dusit na cibulce, přidat do smetanové omáčky, do guláše nebo naložit do octa. Sušení se u kováře nedoporučuje, protože dužnina po usušení tvrdne a ztrácí chuť. Mrazení je vhodné jen po předchozím povaření.

Dalším znakem je barva a reakce na řez. Mnoho hřibů po rozříznutí nemění barvu, jiné modrají. Modrání samo o sobě neznamená jedovatost, ale je důležité vědět, který druh modrá. Například hřib kovář modrá velmi rychle, ale je jedlý. Naopak hřib satan má červené rourky a klobouk, a je jedovatý. Nikdy nesbírejte hřiby, u kterých si nejste jisti. Raději je nechte v lese.

Nejčastější chyba je záměna s hořčákem. Hořčák má na řezu růžové nebo červené zbarvení a je hořký. Stačí malý kousek a celé jídlo zhořkne. Další chyba je sběr starých nebo plesnivých hřibů. Ty mohou způsobit zažívací potíže. Také si dejte pozor na hřiby rostoucí u silnic nebo v blízkosti průmyslových oblastí. Mohou obsahovat těžké kovy. Pokud si nejste jisti, použijte atlas hub nebo se poraďte s místním mykologem. Sbírejte jen houby, které stoprocentně znáte.

Kde hřiby hledat a jak je správně vyjmout Hřiby rostou nejčastěji v symbióze se stromy. Hledejte je pod duby, buky, smrky nebo borovicemi. Nejvíce jich najdete na okrajích lesa, na pasekách, v mechu nebo na vlhčích místech. Není pravda, že rostou jen na podzim. Některé druhy se objevují už v červnu, jiné až v říjnu. Pokud najdete jeden hřib, rozhlédněte se, často jich tam roste více. Při sběru houbu nevytahujte, ale opatrně vykruťte. Pak místo přitlačte, abyste nepoškodili podhoubí. Nikdy neřežte houbu u země, zbytek zůstane v zemi a může zahnívat.