Dvouleté děti: honička místo schovávané?

Po několika týdnech sledujte, co se změnilo. Dítě by mělo vydržet u hry déle, méně často odbíhat a rychleji reagovat. Pokud se to nedaří, neznamená to, že je „líné" nebo „nepozorné". Možná je hra příliš těžká, nebo naopak příliš jednoduchá. Upravte obtížnost. A pamatujte: trénink pozornosti není soutěž s ostatními dětmi. Je to cesta k tomu, aby se dítě lépe soustředilo na to, co samo chce.

Jak proměnit schovávanou, aniž byste zničili její kouz

Než začnete vymýšlet vlastní varianty, zvládněte základní mechaniku. Pexeso má pevná pravidla: míchání, rozložení do mřížky, střídání tahů a trest v podobě vrácení karet. Když je člověk zná, může je cíleně měnit. Typická chyba začátečníků je, že přidají příliš mnoho nových pravidel najednou. Hra se pak rozpadne, protože nikdo nedrží v hlavě, co je vlastně cílem. Měňte vždy jen jednu věc a ostatní nechte být.

Skladujte pexeso v pevné krabici nebo plátěném pytlíku, ne v igelitovém sáčku. V uzavřeném plastu se drží vlhkost a laminované listy se časem zakalí. Pokud jste glycerin vynechali a listy jen lisovali, počítejte s tím, že po několika hrách popraskají. Je to nejčastější důvod, proč domácí pexeso vydrží jen jedno odpoledne.

Další možností je „schovávání předmětu". Vezměte malý hrníček nebo šátek a schovejte ho za zády. Dítě má uhodnout, ve které ruce je. Dvouleté dítě často tipuje, ale to nevadí. Učí se soustředit a vydržet u jedné činnosti. Typická chyba rodičů je, že chtějí, aby dítě hru hrálo „správně". U dvouletých je správné už to, že se zapojí. Hru ukončete dřív, než se začne nudit, aby zůstala chuť na příště.

Hry, které zvládnou samy nebo s rodičem Nejspolehlivější je honička. Stačí říct „já jsem medvěd, chytnu tě" a pomalu dítě pronásledovat. Dvouleté děti milují, když je chytíte a krátce podržíte. Pozor na ostré rohy a kluzkou podlahu. Další jistota je „paci, paci" – tleskání do rytmu. Dítě napodobuje vaše tleskání, dupání nebo plácání do stehen. Chce to jen vaše ruce a hlas. Pokud dítě neopakuje, netlačte. Stačí, když se dívá a směje se.

Po několika dnech zjistíš, že tě baví sledovat, kolik minut jsi zvládl. Není to soutěž, ale rytmus. Když se zasekneš, zkrať úsek na třicet sekund. Když jde práce od ruky, přidej druhý úsek. Důležité je nezvyšovat nároky skokem. Větší blok přijde sám, až bude rutina pevná. Do té doby platí: jedna minuta, jeden úkol, žádné výmluvy.

Skvělá je také hra „kde je nos". Ukazujete na svůj nos, oči, uši a pomalu na dítěti. Dvouleté dítě ukáže alespoň na dva části těla. Když se splete, neopravujte přímo – řekněte „a tady je tvůj nos" a jemně ho navedete. Vyhněte se ale tomu, abyste dítěti říkali „to je špatně". V tomto věku jde o radost z objevování, ne o výkon.

Zapomenout se dá i na rytmické říkanky s pohybem, jako je „Vařila myšička kašičku". Dvouleté dítě zvládne kroužit prstem na dlani a pak „vařit" na bříšku. Pomáhá to rozvoji řeči i jemné motoriky. Pokud dítě ještě nemluví, stačí, když ukazuje nebo vydává zvuky. Nikdy neopravujte výslovnost, jen opakujte správně po něm. Hra bez rekvizit není o výkonu, ale o společném čase. Když vydrží pět minut denně, je to úspěch.

Dvouleté dítě ještě nepochopí pravidla složitějších her, ale to neznamená, že si nemůže hrát bez hraček. Naopak – čím jednodušší zadání, tím delší zábava. Klíčové je soustředit se na pohyb, zvuk a nápodobu. Dvouleté děti mají krátkou pozornost, proto každá hra vydrží jen dvě až pět minut. Když se přestanou smát nebo začnou odcházet, je čas skončit. Není to selhání, je to vývoj.