Dvojitý dřez bez myčky: kde lidé zbytečně platí za vodu

Pokud ostrůvek slouží i jako jídelní místo, počítejte s tím, že za sedícím člověkem musí zůstat ještě alespoň 80 cm na protažení židle. Na druhé straně ostrůvku, kde se vaří, potřebujete zmíněných 110 cm. Tyto dvě zóny se nesmí překrývat, jinak se při obědě nedostanete k plotně. Výšku desky volte podle převažující činnosti: na přípravu jídla stačí standard, na sezení potřebujete přesah a nižší nebo vyvýšenou desku.

Kde se škrábance berou nejv�

Praktické je přidat dvě vodorovné lišty – jednu dole, jednu nahoře. Spodní lišta zabrání podklouznutí, horní zpevní celek. Pokud pracujete s vlhkým prostředím, natřete dřevo i kov ochranným nátěrem ještě před sestavením. Hotová přepážka by měla být volně stojící, ale dotýkat se zdi jen v místech, kde to nevadí. Při prvním zatížení ji zatěžkujte postupně a sledujte, jestli se neposouvá.

Odpadkový koš patří do spodní skříňky pod dřez, ne na podlahu. Stejně tak mycí prostředky a utěrky. Každá věc, která leží volně na zemi, zmenšuje prostor pro nohy a ztěžuje vytírání. Zvlášť v panelovém bytě, kde je kout často průchozí do obývacího pokoje, platí, že čím méně předmětů na zemi, tím méně zakopávání.

Pozor také na materiál a tvar. Hrnce s dlouhými rukojeťmi zabírají víc místa, proto je otáčejte rukojetí ke středu zásuvky, ne k okraji. Stejně tak kastroly s poklicí, která má velký úchyt, potřebují o něco víc výšky. Pokud máte zásuvku s výsuvným mechanismem, nepřeplňujte ji do plné výšky – jinak se při zavírání zachytí o horní hranu a obsah se převrhne. Nechte vždy alespoň dva centimetry rezervy.

Dvojitý dřez se osvědčí ve dvou situacích. První je namáčení připáleného nádobí — v jedné míse se máčí, ve druhé se mezitím myje. Druhá je mytí zeleniny a masa odděleně od nádobí, což oceníte hlavně při vaření větších jídel. Pozor ale na sifon: dva odpady znamenají složitější potrubí a častější ucpávání. Už při instalaci trvejte na tom, aby obě mísy měly samostatný odpad se zápachovou uzávěrou, ne jen jednu trubku rozvětvenou na dva vpusty.

Typická chyba je koupit dvojitý dřez s úzkými mísami do hloubky. Do takové mísy se nevejde ani velký talíř a mytí se změní v otáčení nádobí pod kohoutkem. Druhá častá chyba je umístit dřez daleko od odpadu — hadice pak vede dlouhou cestu a voda v ní stojí. Před koupí si položte na linku papír ve skutečné velikosti dřezu a zkuste si na něm umýt běžný hrnec. Zjistíte během minuty, co vám bude vadit.

Závěrem: bez myčky je důležitější hloubka a šířka mísy než počet mís. Jednoduchý dřez s velkou mísou a odkapávačem zvládne běžný provoz lépe než malý dvojitý dřez, který vypadá prakticky jen na obrázku. Dvojitý dřez volte tehdy, když opravdu potřebujete dvě oddělené pracovní plochy a máte na ně místo i odpovídající odpad.

Jednoduchý nebo dvojitý dřez se vybírá podle toho, jak se v kuchyni skutečně myje. Bez myčky se nádobí nestřídá po jednom kuse, ale hromadí se během vaření. Dvojitý dřez má smysl jen tehdy, když obě mísy používate současně — jedna na namáčení, druhá na oplach. Pokud druhá mísa slouží jen jako odkladiště hrnců, je to drahý prostor navíc.

Jak to vyřešit, když myčku nemáte Rozhodujte se podle počtu lidí v domácnosti. Pro jednoho až dva stačí jedna velká mísa a vedle ní odkapávací plocha. Nádobí se myje postupně: nejdřív sklenice, pak příbory, talíře a nakonec mastné hrnce. Odkapávací plocha přitom drží umyté kusy, dokud neoschnou. Pokud koupíte dvojitý dřez bez odkapávače, budete umyté nádobí skládat na utěrku a ta po pár dnech zůstane trvale mokrá a zapáchá.

Základní pravidlo zní: změřte si největší hrnec a plech, který pravidelně myjete. U jednoduchého dřezu musí být mísa tak velká, aby se do ní vešel naplocho. U dvojitého dřezu je každá mísa menší, takže velký pekáč se často nevejde ani do jedné. Výsledkem je mytí nad linkou a stékající voda po kuchyňské desce. Právě tohle je nejčastější chyba při výběru.