Dva na jednoho soupeře: míčové hry, které zvládnete ve dvojici

Na míčové hry nepotřebujete plný tým ani halu. Stačí dva lidé, jeden míč a trocha prostoru. Většina lidí si pod sportem ve dvou představí tenis nebo badminton, ale existuje řada dalších možností, které se dají hrát na dvoře, v parku nebo na pláži. Rozhodující je, jaký míč máte po ruce a jaký povrch je k dispozici.

Menší děti zvládnou lepení, navlékání a obtiskávání. Větší děti mohou řezat, vrtat a spojovat. Vždy ale připravte pracovní plochu tak, aby se dala snadno umýt. Na stůl položte voskovaný papír nebo starý ubrus. Lepidlo na dřevo je pro přírodniny vhodnější než tavná pistole, protože lépe vsákne do pórů. Tavnou pistoli používejte jen na spojování suchých a tvrdých částí, jinak se výrobek rozpadne. U malých dětí počítejte s tím, že tavná pistole pálí, takže ji držte mimo jejich dosah.

Nejčastější chyba je položit kolej přímo na hlínu. Po prvním dešti se podloží propadne, kolej se zkroutí a souprava vykolejí. Vyberte rovný pruh, sejměte drn a nasypejte vrstvu štěrku nebo písku, zhutněte ji a teprve na ni položte pražce. Jako pražce poslouží zbytky latí, dlaždice nebo cihly. Mezi pražce dávejte rozestup podle tuhosti kolejiva. Tenké lišty potřebují podporu hustší, silné profily vydrží větší rozestupy.

Co hrát, když jste jen d

Typickou chybou je hodnotit hru podle toho, jak vypadá zvenčí. Dospělí často usuzují, že když se děti smějí a běhají, je vše v pořádku. Smích ale může být i obranný, zvlášť ve skupině, kde se dítě bojí vypadat slabě. Další častou chybou je srovnávat děti mezi sebou: co zvládne starší nebo průbojnější dítě, nemusí vyhovovat jinému. Stejně chybné je nutit dítě, aby ve hře pokračovalo, aby se „otužilo".

Nejčastější chyby jsou stále stejné. Lidé hrají v místnosti s otevřenými dveřmi do dalších částí bytu, takže někdo vběhne do schodů nebo do skříně. Dále se zapomíná na světelné zdroje – telefon s baterkou položený na zemi stačí, aby se dalo kdykoli rozsvítit bez hledání vypínače. Další chybou je příliš mnoho hráčů v malém prostoru; čtyři lidé v obývacím pokoji jsou maximum, jinak dochází ke srážkám. A typicky se podceňuje obuv: naboso se lidé bojí našlápnout, běží křečovitě a padají.