Domácí modelína, která ztvrdne: chyba, kterou udělá skoro každý

Domácí modelína se dělá ze dvou základních surovin: mouky a soli, k tomu trochu vody a oleje. Na jednu dávku si připravte dva hrnky hladké mouky, jeden hrnek jemné soli, jeden hrnek vlažné vody a dvě lžíce rostlinného oleje. Sůl musí být opravdu jemná, hrubá zrna se ve hmotě nepropojí a modelína se pak trhá. Mouku prosejte, aby v ní nebyly hrudky – ty se později projeví jako tvrdá místa, která nejdou prohníst.

Ve škole se hodí mluvit s učitelem o tom, co doma sledujete. Není potřeba probírat známky, ale spíš to, jak dítě reaguje na neúspěch a co mu pomáhá. Učitel může potvrdit, že se dítě snaží, i když výsledek není hned vidět. Společná linie mezi školou a domovem snižuje riziko, že dítě začne hrát jednu stranu proti druhé. Pokud se objeví dlouhodobé potíže, řešte je včas a věcně, ne jako osobní selhání rodiče.

Dobrou volbou jsou také hračky na tahání a zvukové válečky, které se kutálejí. Nejsou „didaktické" v tom školním smyslu, ale učí příčinu a následek: když zatáhnu, jede to; když pustím, spadne to. Přesně tento typ zkušenosti dvouleté děti potřebují nejvíc.

Po zelenině přichází na řadu ovoce – vařené jablko, hruška, banán rozmixovaný s vodou. Poté zařaďte obiloviny bez lepku (rýže, kukuřice, jáhly) a postupně i maso. Maso je důležité kvůli železu: kuřecí, krůtí nebo králík, vždy dobře tepelně upravené a rozmixované. Bílý jogurt nebo jiné mléčné výrobky patří až po ukončeném prvním roce, pokud lékař nedoporučí jinak. Med nepodávejte do dvanácti měsíců, hrozí botulismus.

Než se rozhodnete, zjistěte si konkrétní postup ve své porodnici. Ptejte se, jak často se zde provádí císařský řez, zda je k dispozici epidurál, jak řeší porod koncem pánevním a zda umožňují bonding po císaři. Tyto informace vám pomohou udělat si realistický obrázek. U plánovaného císaře je klíčové načasování: příliš brzy znamená riziko nedonošenosti, příliš pozdě zase riziko spontánního porodu. Lékař by měl vysvětlit, proč operaci doporučuje, a vy byste měli mít možnost ptát se na alternativy.

Přechod z plen na nočník vypadá jednoduše, ale většina rodičů ho pokazí hned na začátku: začnou dřív, než je dítě fyziologicky připravené. Nezralý močový měchýř a nervové dráhy neudrží signál „musím čůrat" dost dlouho na to, aby dítě stihlo dojít na nočník. Výsledkem je série nehod, frustrace na obou stranách a odklad o několik měsíců.