Dobrá akustika, nebo jen drahý nábytek?

Kovové nohy stolů, rám zrcadla, Gratisafhalen.Be úchytky, stojací lampa, konferenční stolek — to jsou přirozená místa pro kov. Držte se jednoho až dvou kovových odstínů v celé místnosti. Tři a více barev kovu (například nikl, zlato a černý lak) působí jako výprodej, ne jako design. Stejně tak platí, že kov by neměl přebít dřevo na plochách, kde si sedáte nebo odpočíváte. Kovová židle bez podložky je v obýváku nepohodlná a studená.

Barva na vlasy je agresivní směs peroxidu, amoniaku a barviv. Kapka, která spadne na textil, se během několika sekund vsákne a po zaschnutí ji běžné prací prostředky neodstraní. Pokud barvíte vlasy doma v obývacím pokoji, pohovka je v přímém ohrožení. Nejde jen o estetický problém – skvrna může znamenat trvalé poškození potahu. Řešením je důkladná ochrana, kterou je potřeba připravit ještě před otevřením krabičky s barvou.

U výplně platí, že přírodní materiály jsou ve vlhku rizikem. Molitan nižší hustoty nasákne vlhkost a začne drolit, péřové vložky plesniví a studená pěna s otevřenými póry se chová podobně. Hledejte pěny s uzavřenou strukturou a vyšší hustotou, které drží tvar i při vyšší vlhkosti. U sedáků z pružin je výhodou, že mezi pružinami proudí vzduch a konstrukce rychleji schne. Dřevěný rám musí být z tvrdého, dobře vysušeného dřeva, ideálně ošetřeného proti plísním. Lisované dřevo a dřevotříska ve vlhku nabobtnají a rozpadnou se během jedné sezony.

Ozvena, mluvené slovo a vzdálenost od stěn Druhý signál poznáte při rozhovoru. Tleskněte v místě, kde obvykle sedíte. Pokud slyšíte krátký dozvuk, jak zařídit malou kuchyni jako by se ozvalo krátké „cinknutí", místnost odráží příliš mnoho energie. Stejný problém se projeví u filmů: dialogy zní ostře a je těžké rozeznat slova, i když je hlasitost dostatečná. Nejčastější chybou je přidat koberec a považovat věc za vyřešenou. Koberec pohlcuje hlavně vysoké frekvence, takže dunění zůstane a zvuk zhloupne. Lepší je kombinovat měkké plochy na stěnách, závěsy s řasením a knihovnu s různě hlubokými policemi, které rozbíjí odrazy.

Prvním signálem je takzvané dunění na jedné tónině. Pusťte si nahrávku s plynulým přechodem basů, třeba sled zvuků od 40 do 200 Hz, a projděte se po místnosti. Pokud se v jednom rohu zvuk náhle zdvojnásobí a v jiném úplně zmizí, máte v místnosti stojaté vlnění. Typická chyba je řešit to jen korekcí na zesilovači. Ta pomůže jen částečně, protože vlna vzniká mezi dvěma rovnoběžnými stěnami a nikam nezmizí, jen ji přidáte nebo uberete energii.

Údržba začíná už při výběru potahu. Hladká tkanina v tmavší barvě skryje víc než světlý vzor, ale každá látka potřebuje jiný přístup. Prach vysávejte měkkým nástavcem jednou týdně, jinak se dostane do vláken a po roce se z něj stane šedý film. Skvrny řešte okamžitě, dokud nezaschnou — nejdřív setřete vlhkost, teprve potom čistěte. Nikdy nepoužívejte agresivní prostředky na celou plochu, vždycky zkoušejte na skrytém místě, třeba na zadní straně opěradla. U koženky stačí vlhký hadřík, u textilu se držte návodu na etiketě. A hlavně: pohovka není odkladiště. Jakmile na ni začnete házet oblečení a tašky, přestane být místem k sezení a stane se skladištěm.

Třetím signálem je, že zvuk se mění podle toho, kde sedíte. V jednom křesle je basů plno, o metr dál skoro žádné. To znamená, že poslechové místo leží v uzlu nebo naopak v maximu vlny. Řešení není koupit větší subwoofer. Zkuste přesunout sedačku ze středu místnosti blíž ke stěně nebo naopak dál od ní a poslechový trojúhelník natočte tak, aby výškové reprosoustavy mířily mírně za hlavu. Rozdíl bývá slyšet okamžitě a zdarma.

Co dělat se zdmi a světl

Když se v obýváku nedá normálně bavit, většina lidí to svádí na slabý reproduktor nebo na televizi. Přitom problém bývá v místnosti samotné. Akustika není o vkusu ani o tom, kolik jste utratili za zařízení. Pozná se podle několika konkrétních projevů, které se dají změřit ušima i jednoduchým testem.

Pátým signálem je únava po poslechu. Pokud po hodině filmu nebo hudby cítíte tlak v uších a máte chuť ztlumit, pravděpodobně posloucháte příliš mnoho odrazů z blízkých ploch. Pomůže posunout reproduktory dál od bočních stěn, natočit je mírně do místnosti a na první odrazové body na stěnách dát akustické panely nebo i silnější závěs. Vyhněte se ale obložení celé místnosti molitanem. Přehnané pohlcení udělá zvuk mrtvý a nezábavný. Cílem není ticho, ale rovnováha mezi přímým zvukem a přirozeným dozvukem.

Čtvrtý signál se týká oken a dveří. Pokud se zvuk venku i uvnitř míchá, nebo pokud při zavřených dveřích slyšíte, jak vám duní skříň, jde o rezonanci nábytku. Zkontrolujte, zda jsou skříně pevně spojené se stěnou a zda v nich něco nedrnčí. Volně položené předměty na policích a skleněné výplně dveří fungují jako malé reproduktory. Vložte mezi police a předměty filcové podložky a dvířka dole přitlačte těsněním. Není to estetická úprava interiéru, ale odstranění parazitních zvuků, které jinak zkazí i dobře nastavenou soustavu.

If you liked this short article and you would like to get even more information relating to informace kindly check out the web-site.