Deset metrů stačí: štafety, které zvládne každá parta bez tělocvičny

Základní hrou pro dva až čtyři hráče je házení papírových koulí na cíl. Doprostřed místnosti položte kbelík nebo kartonovou krabici a vyznačte čáru, ze které se hází. Každý hráč má stejný počet koulí a snaží se jich co nejvíc dostat do cíle. Počítejte body a střídejte vzdálenost – rekonstrukce koupelny krok za krokemčněte na dvou metrech, rekonstrukce Koupelny krok Za krokem postupně ji zvětšujte. Typická chyba je příliš silný hod, při kterém koule přeletí cíl. Naučte se házet spíš obloukem a sledovat, kam papír padá. Další častou chybou je, že hráči stojí příliš blízko u sebe a navzájem si překážejí v pohybu.

Nejčastější chyby: příliš dlouhé rozestupy mezi hráči, špatné značení met, chybějící pravidlo o předávce. Vždy určete, kde přesně se předává – čára, meta, dotyk. Hráči mají tendenci předávat příliš brzy nebo pozdě. Na deseti metrech se to projeví okamžitě. Trénujte předávku samostatně, bez běhu. Až ji zvládnou, přidejte rychlost. Deset her zvládnete za třicet minut i s vysvětlováním.

Nechte děti pravidla i vysvětlovat. Když jedno z nich řekne druhému, co se smí a co ne, zapamatuje si to mnohem lépe než z vašich úst. If you have any concerns concerning exactly where and how to use koukněte sem, you can speak to us at our web-site. Můžete se zeptat: „Co se stane, když někdo zahraje tuhle kartu?" a nechat je odpovědět. Pokud odpoví špatně, nechte je to zkusit. Prohra je nejlepší učitel. Jen je potřeba zajistit, aby prohra nebyla trapná nebo bolestivá. Krátká hra, kterou dohrají do konce, je lepší než dlouhá hra, kterou přerušíte uprostřed.

Devátá je obrácená štafeta: hráči běží pozpátku a u mety se otočí. Desátá je tichá štafeta – předávka probíhá bez mluvení, jen pohledem a plácnutím. Právě tato verze odhalí, kdo z týmu skutečně sleduje hru a kdo jen čeká, až na něj přijde řada.

Druhá věc, kterou lidé podceňují, je vlastní rozhodování pod tlakem. Když se prohrává, roste chuť vsadit víc a rychleji. Tomu se říká honění ztráty a je to stejně spolehlivý mechanismus jako výmluva. Řešení není silná vůle, ale pravidlo stanovené předem. Urči si maximální počet tipů na den a maximální podíl prostředků na jeden tip. A pak to dodrž, i když se zdá, že tentokrát to vyjde. Právě ve chvíli, kdy si myslíš, že to musí vyjít, přestáváš hodnotit a začínáš doufat.

Nakonec počítejte s tím, že pravidla se budou muset připomínat. Není to selhání, ale normální součást učení. Místo opakování celé sady pravidel stačí krátká otázka: „Co teď můžeš udělat?" Děti si tak samy vybaví, co mají dělat, a hra plyne dál. Právě v tom okamžiku se nuda vytratí – protože děti vědí, co mají dělat, https://Domishche.ru a mohou se soustředit na hru samotnou.

Před prvním během si vymezte dráhu. Stačí dvě řady lahví s vodou nebo křída na asfaltu. Rozestupy mezi hráči držte na dva kroky, aby se při předávce nesrazili. Typická chyba je příliš těsné postavení: dítě vystartuje dřív, než dostane kolík, a rozhodí celou řadu. Předávku trénujte zvlášť – předávejte z ruky do ruky ze strany, ne proti sobě.

Pravidla přidávejte po jednom a vždy s důvodem Každé další pravidlo má přijít ve chvíli, kdy je potřeba. Ne dřív. Děti se ptají „a co teď?" a vy odpovíte dalším pravidlem. Tím se učí přirozeně, protože vidí, proč to pravidlo existuje. Typická chyba je předložit celý seznam na začátku a pak se divit, že si děti pamatují jen první větu. Další častá chyba: vysvětlovat pravidlo příliš dlouho. Pokud výklad trvá déle než půl minuty, ztratily pozornost. Raději pravidlo ukažte a nechte děti, ať ho zkusí hned, i když ho ještě neumí dokonale.

U všech her platí tři pravidla. Dráha musí být volná, mimo dosah nábytku s ostrými rohy. Předávka se děje vždy na stejném místě, ne za běhu. A počet opakování držte na třech kolech – delší série nudí a kvalita běhu klesá. Pokud se tým přestane smát, hru zkraťte nebo změňte předmět. Deset metrů vydrží překvapivě dlouho, když se střídají disciplíny a neběhá se pořád to samé.

Štafety, které fungují i v obýváku První je kolík v kbelíku. Na každém konci postavte kbelík nebo krabici. Hráč vyběhne, vezme předmět, položí ho do druhého kbelíku a vrací se. Počítejte, kolik předmětů tým přenese za dvě minuty. Pozor na přeplněné kbelíky – předměty vypadávají a vzniká chaos.

Hrajte krátké hry. Děti se nudí, když hra trvá příliš dlouho a ony už vědí, že prohrají. Zkraťte počet kol, snižte počet bodů potřebných k vítězství, nebo hru ukončete ve chvíli, kdy je ještě baví. Nuda často nepřichází z pravidel, ale z toho, že se dítě přestalo cítit jako hráč a stalo se divákem. Když se to stane, je čas skončit. Ne kvůli disciplíně, ale kvůli tomu, aby si hru spojily s něčím příjemným a chtěly si ji zahrát znovu.