Dřevo na zimu: co se stane, když ho složíte špatně

Konstrukce musí být zajištěná v obou směrech. Otevřete kočárek, postavte ho a zvedněte za rukojeť do vzduchu. Pokud se rám ohne, sklouzne nebo zapadne do jiné polohy, zámek nemá dost pevný chod. U skládacích kočárků se vyplatí zkusit otevření a zavření několikrát za sebou, protože materiál se časem uvolní. Stejně tak zkontrolujte, jestli jsou všechny spoje zajištěné proti samovolnému složení – u některých modelů stačí stisknout dvě tlačítka vedle sebe a rám se ohne, aniž by to bylo záměrem.

Dřevo na zimu nezačíná schnout v říjnu, kdy ho nanosíte do kotelny. Rozhoduje o tom, jak bylo složené už v květnu nebo červnu. Pokud ho naházíte na hromadu u zdi a přikryjete plachtou, vlhkost zůstane uvnitř a na podzim budete topit mokrým dřevem. To znamená méně tepla, více dehtu v komíně a zbytečně vysokou spotřebu. Správné skladování je stejně důležité jako druh dřeva.

Základem je dobře vybraná a připravená brambora. Hodí se spíš moučné a škrobnaté odrůdy, které po nastrouhání pustí méně vody. Nastrouhané brambory dejte na čistou utěrku nebo do síta a nechte pět až deset minut okapat. Poté je lehce vymačkejte rukama, ale ne do sucha – příliš suchá hmota se při smažení rozpadá a musí se pojit více moukou, což přesně vede k nasákavosti. Vodu, která vytekla, nevylévejte hned; usazený škrob na dně se dá vmíchat zpět a pomůže těsto spojit bez přebytku mouky.

Čtvrtou citlivou rostlinou je begonie, a to jak pokojové, tak i ty s dekorativními listy. Přímé slunce jí způsobuje nekrózy na listech a postupný úhyn celé rostliny. Begonie potřebují světlo, ale rozptýlené, nejlépe ranní nebo podvečerní. Běžnou chybou je zalévat je na přímém slunci, protože kapky vody na listech fungují jako malé čočky a popáleniny se prohloubí. Zalévejte proto vždy ke kořenům a nejlépe brzy ráno.

Kdy je lepší zvolit polostín než okenní parapet Druhou skupinou jsou druhy s tenkými, měkkými listy, jako je například maranta nebo kalathea. Tyto rostliny pocházejí z podrostu tropických lesů a přímé světlo je pro ně fyzicky poškozující. Pokud je máte na jižním okně, přemístěte je alespoň metr od skla nebo použijte světlou záclonu, která paprsky rozptýlí. Typickou chybou je domněnka, že čím více světla, tím lépe. Ve skutečnosti se rostlina brzy zastaví v růstu, listy se stočí a okraje ztvrdnou do hněda.

Když strom hraje, mech šept

Posledním citlivým druhem je břečťan, který se často pěstuje jako převislá pokojovka. Přímé slunce ho sice nezabije okamžitě, ale listy ztratí lesk, zežloutnou a opadají. Nejlepší je umístit ho do stínu nebo polostínu, kde má stálou vlhkost. Pokud už rostlina spálené listy má, odstřihněte je a přemístěte ji na méně exponované místo. Nové listy vyrostou jen tehdy, když jí dopřejete klid a pravidelně, ale mírně zaléváte. Obecně platí, že u všech těchto rostlin je lepší méně přímého světla než více a že změna stanoviště má být postupná, ne skoková.

Třetím příkladem je africká fialka. Ta potřebuje jasné, ale nepřímé světlo, ideálně ráno nebo večer. Polední slunce jí spolehlivě spálí listy do bílých až průsvitných skvrn. Fialky proto umisťujte na východní nebo západní okno s jemnou clonou. Pozor na chybu, kdy lidé rostlinu postaví na okenní parapet a zapomenou, že se sklo v létě rozpálí. V takovém případě pomůže i obyčejný bílý papír připevněný zevnitř na sklo, který světlo rozptýlí.

Přímé slunce za oknem umí být pro mnohé pokojové rostliny past, i když vypadá jako ideální podmínka pro růst. Sklo totiž funguje jako lupa a paprsky se v jednom místě sčítají, takže i krátká expozice dokáže listy spálit. Následky se neprojeví hned, ale během několika dní: okraje listů zblednou, objeví se hnědé skvrny a pletivo začne praskat. Právě proto je důležité vědět, které druhy patří do polostínu a které snesou jen rozptýlené světlo.

Barvy a materiály hrají větší roli, než se zdá. Tmavé zrcadlové rámy pohlcují světlo. Světlý tenký rám nebo zcela bez rámu nechá vyniknout odraz. Pokud je předsíň úzká, nepoužívejte zrcadlové obklady na všech stěnách. Stačí jedna plocha. Nadměrné zrcadlení způsobuje dezorientaci a prostor působí jako výtah. Také pozor na zrcadla umístěná přímo proti sobě na protilehlých stěnách. Vytvářejí nekonečný odraz, který unavuje oči a mate orientaci.

Prvním citlivým druhem je kapradina, zejména drobnolisté typy pěstované v interiéru. Přímé světlo ji během jednoho odpoledne připálí špičky listů, které už nelze zachránit. Kapradiny stavte na severní parapet nebo do místnosti, kde je celý den jen jemné přirozené světlo. V létě je nikdy nenechávejte na přímém slunci ani za závěsem, protože ten teplo zadržuje a vzduch se rychle přehřívá. Zalévejte měkkou vodou a substrát udržujte vlhký, ale ne přemokřený.