Dětský pokoj pro dítě, které se bojí tmy: kde rodiče nejčastěji chybují

Zástěna mezi lůžky sourozenců řeší dva různé problémy současně: odděluje prostor, aby si děti navzájem nerušily spánek a hru, a zároveň musí zůstat bezpečná a praktická v každodenním provozu. Nejdřív si ujasněte, co od ní skutečně potřebujete. Jiná zástěna poslouží u batolat, která potřebují hlavně vizuální bariéru, a jiná u školáků, kteří chtějí mít na psaní klid a na spaní tmu. Podle toho se rozhoduje výška, hmotnost i to, zda má být pevně ukotvená, nebo přenosná.

If you loved this post and you would like to receive details about podívejte se kindly visit the web page. Co se stane, když nábytek srovnáte do jedné výškové hladi

Častou chybou je kupovat nábytek s hloubkou jako u široké skříně. Úzká skříň má smysl jen tehdy, když je mělká; hluboká úzká věž zabere stejně místa jako široká a přitom nabídne méně úložného prostoru. Vyplatí se mělké hluboké police, zásuvky s dorazy a dvířka, která se otevírají do strany, ne dopředu. Otevřené police jsou pohodlné, ale práší se na ně; uzavřené skříňky udrží pořádek, ale dítě do nich nevidí. Kombinace obojího bývá nejrozumnější.
Upevnění nepodceňujte. Volně stojící zástěna musí mít širokou základnu nebo být přichycená ke zdi či ke konstrukci postele, jinak ji dítě při hře snadno shodí. Pokud ji kotvíte do zdi, mířte do nosné části a používejte krátké vruty s hmoždinkami, ne dlouhé šrouby do sádrokartonu. Textilní závěs veďte přes lištu s dostatečnou vůlí, aby se dal snadno roztáhnout a nesklouzával. Jakýkoli spoj nebo hrana, na kterou dítě dosáhne, musí být obroušená a bez ostrých rohů.

Na závěr si projděte několik praktických detailů. Zástěna by neměla bránit přívodu vzduchu ani možnosti rychle zkontrolovat dítě ze dveří. Nezapomeňte na osvětlení – oddělený kout potřebuje vlastní lampičku, jinak si děti budou navzájem svítit do očí. A pamatujte, že zástěna není náhrada za dohodnutá pravidla: i ta nejlepší stěna selže, pokud si sourozenci nevyjasní, kdy je čas na klid a kdy na hru. Když to vše sedne, získáte dvě funkční místa na spaní i na učení v jednom pokoji.

Strach ze tmy není rozmazlenost ani fáze, kterou je potřeba „přetrpět". Mezi třetím a sedmým rokem se u dětí běžně objevuje, protože se rozvíjí fantazie a dítě už si dokáže představit věci, které nevidí. Pokud se rodiče snaží strach vyvrátit logikou („nic tam není"), obvykle to nefunguje – dítě potřebuje hlavně pocit kontroly a předvídatelnosti, ne vysvětlování.
Materiál volte podle toho, kdo v pokoji spí. U malých dětí se vyhněte těžkým panelům, které by mohly spadnout, a sklu nebo křehkým plastům. Dřevěná deska s bílým nátěrem je bezpečná a snadno se čistí, ale pozor na levné aglomerované desky, které po pár měsících bobtnají u podlahy. Textilie by měla být pratelná a nejlépe z přírodního materiálu, protože syntetika v uzavřeném prostoru rychle zachytí prach. Pokud zástěna plní i akustickou funkci, zde pomůže měkký povrch a mezera mezi deskou a stěnou, kam se zvuk částečně „ztratí".

Nakonec myslete na údržbu. Dřevěné obložení produkuje prach, který se na textiliích usazuje rychleji. Látky s hrubou vazbou nebo sametovým povrchem budou prach viditelně držet. Hladké tkaniny a lamely s hladkým povrchem se čistí snadněji. Před koupí si ověřte, zda lze zatemnění prát nebo alespoň otírat vlhkým hadrem. U lamel zkontrolujte, zda se dají jednotlivé lamely vyjmout – usnadní to čištění i případnou výměnu. Pokud si nejste jistí, vezměte si domů dvě až tři varianty a nechte je na okně dva dny. Až potom se rozhodněte.

Dbejte na to, aby úložný nábytek byl ukotvený ke zdi. V českých bytech s omezeným prostorem stojí skříně často v úzkých průchodech a dítě se o ně při hře opře. Další věc, která se podceňuje, je hloubka. Police hlubší než čtyřicet centimetrů se v dětském pokoji změní na skladiště nepořádku – dítě na zadní část nedosáhne a věci tam zůstanou ležet roky. Raději mělčí regál s více policemi než hluboká skříň.

Kam ji postavit, aby fungovala a nepřekážela Umístění rozhoduje o tom, jestli zástěna pomůže, nebo uškodí. Postavte ji tak, aby každé z dětí mělo vlastní přístup k lůžku i k podlaze kolem něj a aby mezi postelí a zástěnou zůstal dostatek místa na ustlání a protažení. Nikdy neblokujte okno, topení, větrání ani cestu ke dveřím a k vypínači. Typická chyba je zástěna přesně uprostřed pokoje, která sice rozdělí prostor geometricky, ale oběma dětem sebere kus podlahy a vytvoří úzké uličky, do kterých se nevejde ani noha. Lepší je posunout ji blíž k jedné posteli nebo ji postavit kolmo k oknu a využít přirozené členění místnosti.

Základní volba je mezi pevnou konstrukcí a lehkým textilním řešením. Pevná zástěna z desky, latí nebo rámové konstrukce drží tvar, tlumí zvuk a vydrží roky, ale zabírá místo a hůř se s ní manipuluje při úklidu. Textilní zástěna na tyči nebo skládací paraván se snadno posouvá a dětem se pod ní lépe větrá, ovšem neposkytne soukromí tak spolehlivě a při divočení se převrhne. Pro malý pokoj je často lepší nižší zástěna, která nechá prostor dýchat; vysoká stěna do stísněné místnosti naopak vytvoří pocit klece.