Co zvážit, aby výška postele pomohla starším vstát?

Před každou úpravou je dobré vyzkoušet vstávání nanečisto – několikrát za sebou, v klidu a s dopomocí, pokud je potřeba. Co funguje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Pokud se objeví závrať, bolest nebo nejistota, je lepší výšku doladit s fyzioterapeutem nebo ergoterapeutem, který poradí i vhodný způsob otáčení a posazování. Cílem není jen pohodlnější postel, ale jistota, že člověk zvládne vstát sám a bezpečně.

Častou chybou je příliš měkká matrace. Člověk se v ní zaboří, hůř se převalí na bok a při vstávání musí vynaložit větší sílu. Vhodnější je matrace středně tvrdá, která drží tvar a umožní zapřít se loktem a dlaní. Také prostor kolem postele má být volný. Když jsou u lůžka těsně přiražené skříně nebo koberečky, které se shrnují, vzniká překážka přesně v místě, kam dopadá noha.

V podkrovní ložnici nejde o to, jestli se tam vejde postel, ale kam umístit vysokou skříň. Rozhoduje výška nadezdívky – svislé zdi pod šikminou. Ta bývá od 80 do 130 cm. Do 100 cm se vejde jen nízká komoda nebo noční stolek. Nad 120 cm už stojí za zvážení skříň do výšky 140–150 cm, ale jen pokud se dvířka otevírají do prostoru, ne pod šikminu.

Typická chyba je noční stolek na každé straně postele, i když je místnost úzká. Pokud se mezi postel a skříň nevejde, použij jeden stolek a na druhé straně jen malou polici na zeď ve výšce madla. Pod postelí nenechávej otevřené úložné boxy, prach a vizuální nepořádek zmenšují prostor. Lepší je uzavřená úložná postel, ale jen pokud má dostatečnou cirkulaci vzduchu.

Teplota vzduchu v ložnici patří k nejčastěji opomíjeným faktorům, které rozhodují o tom, jak rychle usnete a jak hluboce se vyspíte. Většina lidí se shodne, že příjemné rozmezí je mezi 16 a 19 °C. Není to univerzální pravda pro každého, ale je to rozsah, ve kterém organismus nejlépe reguluje tělesnou teplotu během noci. Pokud je v místnosti výrazně tepleji, tělo se nemůže zbavit přebytečného tepla a usínání se protahuje.

Základem je změřit si prostor, ne se spolehnout na dojem. Postel o šířce 140 cm je pro dva lidi na delší dobu málo, pokud nejste oba štíhlí a neklidní ve spánku. 160 cm je minimum pro pohodlné převalování. Pokud je místnost malá, raději zvolte dvě úzké postele vedle sebe s mezerou nebo patrové řešení. Společná postel v jedné místnosti často znamená, že jeden z vás bude spát u zdi a druhý na kraji. Ten u zdi bude mít problém vstát, aniž by probudil druhého.

Jak upravit výšku, když postel nevyhovuje Mnoho postelí má pevnou konstrukci, ale i tak lze výšku přizpůsobit. Nejjednodušší je vyměnit matraci za silnější nebo tenčí. Rozdíl několika centimetrů bývá znát. Další možností je přidat pevnou podložku pod nohy postele – musí být stabilní, neklouzavá a stejně vysoká na všech stranách, jinak se lůžko kýve. U polohovacích postelí se nastavuje nejen výška, ale i sklon zádové části. Pro vstávání pomáhá, když je zádová opěrka mírně zvednutá, protože tělo se dostane do předklonu přirozeněji a nemusí se vytahovat z hluboké roviny.

Základem je výška sedu. Když si starší člověk sedne na okraj postele, měla by mít chodidla celou plochou na podlaze a kolena zhruba v úhlu devadesáti stupňů. Pokud jsou kolena výš než kyčle, je postel příliš vysoká a při vstávání se tělo musí předklánět přes nedostatečnou oporu. Když naopak nohy visí a chodidla se dotýkají podlahy jen špičkami, je lůžko nízké a vstávání vyžaduje velký tlak do kolen. Ideální výška se liší podle postavy, proto se vyplatí měřit vsedě, ne odhadem.

Vstávání z postele bývá pro starší lidi jedním z nejnáročnějších pohybů dne. Nejde jen o sílu nohou, ale také o to, jak vysoko je lůžko, kam až dosáhnou ruce a zda mají o co se opřít. Špatně zvolená výška přidává zbytečnou námahu, zvyšuje riziko pádu a může vést k tomu, že člověk raději zůstane ležet. Přitom stačí sladit několik praktických věcí.

Důležitá je také pevnost a umístění madel. Madlo u postele nemá být vysoko nad úrovní sedu, ale v místě, kam ruka dosáhne bez natahování. Slouží k přitažení trupu dopředu, ne k tahání celé váhy. Stejně tak pomáhá pevná opora před postelí, například stabilní židle nebo madlo na zdi. Naopak volně stojící noční stolek nebo křeslo na kolečkách jsou nebezpečné, protože se při opření posunou.

Typická chyba je natřít saténovou barvou celou místnost, protože „vydrží víc". Výsledkem jsou stěny, které ve večerním světle vytvářejí nepříjemné odlesky a zvýrazní každý hrbol. Druhá chyba je použít matnou barvu v kuchyni nebo na chodbě, kde se povrch často otírá. Tam se vyplatí kompromis: satén na spodní část stěn a kolem vypínačů, mat na zbytek plochy. Přechod mezi oběma barvami udělejte vždy v rohu nebo za nábytkem, nikdy ne uprostřed stěny — různý odraz světla by spoj vytvořil viditelnou linii.