Co zrobić, aby víkendový batoh nevážil zbytečně moc?

Terén je druhý klíčový faktor. Kořeny, kameny, nábytek na míru bláto, sníh nebo písek zpomalují výrazně. Technicky náročná stezka vás může zdržet o desítky procent oproti hladké cestě. Zjistěte si předem, zda jde o značenou cestu, lesní silnici, nebo neznačený průchod. Pokud nemáte zkušenost s podobným terénem, přidejte rezervu. Užitečný je i odhad podle mapy: čím hustší vrstevnice, tím pomalejší postup. Stejně tak si všímejte, zda trasa vede po hřebeni, nebo neustále klesá a stoupá.

Co s pouzdrem a co raději vyhodit Pouzdro vypláchněte vlažnou vodou, pokud možno s trochou mýdla, a nechte ho důkladně vyschnout dnem vzhůru. Suchý zip a zipy čistěte starým kartáčkem, v rozích se drží vlhkost nejdéle. Teprve když je pouzdro stoprocentně suché, můžete ho znovu naplnit. Nikdy lékárničku neuklízejte do batohu mokrou jen proto, že venku už neprší. Vlhko se v uzavřeném prostředí vrátí a zničí i to, co jste zachránili.

Základem je malý pevný obal, který se nerozmačká a nepromáčí. Ideální je něco velikosti dlaně, s přehledným vnitřním členěním nebo alespoň několika zipovými sáčky. Do jednoho dejte obvazový materiál, do druhého léky, do třetího drobnosti. Na obal napište datum kontroly. Právě tady vzniká nejčastější chyba: lidé si lékárničku sbalí jednou a pak ji roky jen přendávají z batohu do batohu, aniž by zkontrolovali expirace. For more info on navštívit stránku review our own page. Prošlý lék není jen neúčinný, u některých přípravků může být i škodlivý.

Typická chyba je spoléhat na to, že „půjdu pořád dolů, tam někde bude cesta". V hlubokém lese to neplatí – svah vás zavede do údolí, odkud se těžko dostává orientace i síly. Stejně špatné je jít proti vodě bez mapy. Potok sice vypadá jako spolehlivý průvodce, ale často se větví a stáčí tak, že vás odvede úplně jinam. Pokud už potok sledujete, dělejte to jen po dobu, kdy máte potvrzený směr podle kompasu nebo podle terénu.

Víkendová túra je nejčastěji jeden až dvě přenocování. To znamená, že nepotřebujete výbavu na týden, ale zároveň nejste na jednodenním výletu, kde stačí malý batoh. Základem je rozdělit věci do tří skupin: co si vezmete na sebe, co půjde do batohu a co necháte doma. Právě třetí skupina bývá největší. Než začnete cokoliv balit, položte si na postel všechno, co byste si teoreticky vzali, a potom z toho odeberte minimálně třetinu. Většina lidí si na víkend bere dvakrát tolik oblečení, než skutečně využije.

Měsíc v úplňku je na nočním výstupu příjemný pomocník, ale plánovat túru jen podle jeho fáze znamená půl roku sedět doma. Ve skutečnosti se dá na hory vyrazit i v době, kdy měsíc vůbec nevychází nebo svítí jen slabě. Rozdíl je v přípravě, tempu a v tom, jak se člověk chová na trase. Nejde o sportovní výkon, ale o to vrátit se dolů celý.

Turistická lékárnička promokne nejčastěji při dešti, při přebrodění potoka nebo když se batoh potopí na lodi. Voda sama o sobě obvazy nezničí, problém nastane až tehdy, když vlhko zůstane uvnitř pouzdra. Během několika hodin se z toho stane živná půda pro plísně a bakterie. Rozhodující je proto první hodina po zjištění, že je lékárnička mokrá.

Obsah, který přežil, položte na suchý hadr nebo na noviny a nechte volně proschnout. Tablety v blistrech otřete dosucha a zkontrolujte, jestli se obal nerozlepil. Pokud se pod fólií objevila vlhkost nebo se tableta rozpadá, vyhoďte ji. Dezinfekci a masti zkontrolujte podle vůně a konzistence, ale u otevřených a naředěných roztoků raději neexperimentujte. Radši je nahraďte, i když láhev vypadá neporušeně.

Do budoucna se vyplatí mít lékárničku ve dvou vrstvách: vnitřní nepromokavý sáček a vnější pevné pouzdro. Do sáčku dejte vysoušedlo, které měníte každou sezónu. Pokud už k promoknutí došlo, zapište si datum a obsah, který jste vyhodili, ať víte, co dokoupit. A hlavně: suchá lékárnička je užitečná jen tehdy, když víte, co v ní je a v jakém stavu to je.

Nejdřív obsah vyndejte a roztřiďte. Papírové obaly, sterilní čtverečky v papíru, náplasti a veškeré tablety v původních blistrech vyhoďte, jakmile jsou nasáklé. Voda z potoka nebo z louže není sterilní a přes papír se dostane i do vnitřku obalu. Nepomůže ani vysušení na slunci, protože chemické látky v tabletách se vlhkem rozkládají. Naopak plastové lahvičky s dezinfekcí, nůžky, pinzeta, izotermická fólie nebo škrtidlo se dají umýt a použít dál.
Nejčastější chyba je sušit lékárničku na přímém slunci. Ultrafialové světlo ničí obaly a teplo uvnitř vznikajícího skleníku urychlí rozklad léčiv. Druhá chyba je vrátit obsah do mokrého pouzdra jen proto, že na pohled vypadá suché. Vlhkost se drží ve švech a v pěnových vložkách. Třetí chyba je používat mokrou lékárničku dál bez kontroly, protože se to „nějak zvládne". Právě tehdy se z malé rány stane infikovaná infekce.