Co zničí přípravu na play off a co ji zachrání

Dnešní fotbal je o rychlosti rozhodování a o prostoru. České týmy často chybují v tom, že se příliš brzy zbavují míče dlouhým nakopnutím, i když mají možnost rozehrát. Praktický tip: určete si tři signály pro rozehrávku – jeden pro krátkou kombinaci, jeden pro dlouhý míč a jeden pro stažení míče dozadu. Hráči si je musí osvojit tak, aby je používali automaticky. Bez toho se bude taktika drolit pod tlakem.

Před samotným losem je potřeba mít jasno v pravidlech, která se každý rok mění. Platí zásada, že se v základní fázi nepotkají týmy ze stejné země, a novější formát soutěže navíc omezuje počet soupeřů z jednoho státu. Klub musí mít předem připravený seznam všech teoreticky možných soupeřů podle košů a zemí. Ten se sestavuje ručně, protože automatické nástroje často pracují se zastaralými daty. Kontrola se dělá ve dvou lidech, ideálně den před losem, kdy jsou známy všechny postupující týmy.

Typická chyba je, že jeden hráč vyběhne a ostatní stojí. Soupeř si dvěma přihrávkami otevře prostor a vy musíte sprintovat zpět. Další chybou je presink po ztrátě míče ve chvíli, kdy jste rozhození. Vždy nejprve zaujměte pozici, pak napadejte. Také se vyhněte presinku ve chvíli, kdy má soupeř míč u nohy rozehrávače, který je klidný a technicky vyspělý. Raději ho nechte rozehrát do strany a napadejte až po jeho přihrávce.

Kde se rozpočet láme nejčastě

Co nacvičovat konkrétně a na co zapomenout Postavte herní situace, které v prodloužení reálně nastanou. Ne jedenáctku po faulu, ale přečíslení tři na dva, rozehrávku z vlastní poloviny pod tlakem a návrat do obrany po ztrátě míče. Právě tyhle momenty rozhodují. Typická chyba je trénovat jen standardky a pak v prodloužení nemít plán, co dělat ve hře. Druhá častá chyba: trenér křičí taktiku, kterou hráči nikdy nehráli. V prodloužení funguje jen to, co je zautomatizované. Nové věci se učí v přípravě, ne za stavu 1:1 ve 100. minutě.

V 90. letech a na počátku nového tisíciletí přišel vliv západních lig. Česká taktika se začala více zajímat o zónovou obranu a presink. Typickou chybou bylo, že se trenéři snažili zavést presink, aniž by na to měli kondičně připravené hráče. Výsledkem bylo, že tým vydržel běhat jen dvacet minut a pak se rozpadl. Pokud chcete presink zavést, začněte postupně: nejprve trénujte presink ve dvojicích, pak v trojicích a teprve potom v celém mužstvu. Nikdy nezačínejte celým hřištěm.

Po ztrátě míče je nutné okamžitě vytvořit kompaktní blok 5-3-2. Krajní hráči se stahují k trojici stoperů, tři střední záložníci tvoří druhou linii a útočníci zůstávají vysoko jako první obranná překážka. Vzdálenost mezi liniemi nesmí přesáhnout patnáct metrů. Pokud je větší, soupeř najde prostor mezi nimi a rozehrává do stran. Trénujte přechod z presinku do bloku po dobu deseti sekund, opakovaně, dokud se nezautomatizuje.

Nejčastější chyba při rozehrávce: trojice stoperů stojí příliš blízko u sebe. Prostřední stoper musí být výš, krajní stopeři roztaženi do šířky hřiště. Tím vzniknou dvě přihrávací okna pro krajní hráče, kteří se stahují níž. Prostřední záložník se nikdy nesmí tlačit do stejného prostoru jako stopeři; jeho úkolem je nabízet se mezi liniemi soupeře a přebírat míč pod tlakem. Když tuto roli nemá kdo plnit, rozehrávka skončí dlouhým nakopnutým míčem a ztrátou držení.

Proti soupeři se dvěma útočníky je 3-5-2 výhodné, protože trojice stoperů má vždy jednoho hráče navíc. Proti jednomu hrotu ale ztrácí smysl, pokud stopeři neumí rozehrávku pod tlakem. V tom případě je lepší jednoho stopera posunout do zálohy a přejít na 4-4-2. Rozestavení není dogma. Je to nástroj, který buď sedí na hráče, které máte, nebo ne. Pokud vaši krajní hráči nemají plíce na to běhat nahoru a dolů devadesát minut, na 3-5-2 zapomeňte ještě před prvním tréninkem.

V závěru zápasu, když už máte málo sil, použijte presink jen na jednu stranu hřiště. Tím snížíte běžecký objem. Střídejte hráče v presinku – vždy dva útočí, třetí odpočívá. Pokud soupeř hraje dlouhé míče, presink vůbec nespouštějte, jen se stahujte do bloku. Po každé presinkové akci, i neúspěšné, si dejte deset sekund na vydýchání. Nekřičte po sobě, jen si ukazujte, kdo jde a kdo zůstává.

Příprava na prodloužení v play off nezačíná v den zápasu. Začíná ve chvíli, kdy je jasné, že základní hrací doba může skončit nerozhodně. Většina týmů tohle podcení a pak v 95. minutě řeší něco, co měly mít nacvičené týdny předem. Prodloužení není jen o fyzičce. Je o rozhodnutích, která děláte, když už nohy neposlouchají a hlava chce utéct domů.