Co změní ve družině obyčejná švihadla a křída?

Sušička je druhý zbytečný zabiják. Teplo a tření zkracují životnost jakéhokoli oblečení, ale u second hand kousků působí jako katastrofa. Vlněné svetry se srazí, bavlněná trička ztratí tvar, elastan zkřehne. Sušte na vzduchu, ideálně ve stínu. Přímé slunce vybledlé barvy dorazí. Pokud nutně potřebujete sušičku, dejte tam jen bavlnu a nastavte nejnižší teplotu.

Větrání je druhá věc, na kterou se zapomíná. Výklenek bez okna se rychle vydýchá a při čtení se v něm drží teplo. Pokud nemůžete udělat okno, nechte alespoň pootevřené dveře do místnosti nebo instalujte malý větrací otvor. Knihy i čalouněný nábytek snesou vlhko špatně.

Školní družina často sklouzne k tomu, že děti sedí u stolů a jen čekají, až je rodiče vyzvednou. Přitom stačí málo a prostor, který je k dispozici – chodba, tělocvična nebo dvůr – se promění v hřiště. Netradiční pohybové hry nepotřebují drahé vybavení. Vystačíte si se švihadly, křídou, PET víčky, novinami nebo jen vlastním tělem.

Na závěr platí, že nejlepší hra je ta, kterou si děti zapamatují a chtějí ji hrát znovu. Ptejte se jich po skončení, co je bavilo a co bylo nejasné. Podle odpovědí upravte pravidla. Pohyb ve družině nemá být výkon, ale radost a bezpečí. Když se to podaří, přestanou děti počítat minuty do odchodu domů a začnou vymýšlet, co budou hrát příště.

Věšák, který nezakopáv

Rozhodující je i umístění izolace. Akumulační vrstva má být na straně interiéru, izolace na straně exteriéru. Opačné pořadí znamená, že teplo z místnosti nejdřív ohřívá izolant, což je ztráta. V praxi se osvědčuje nechat akumulační stěnu bez povrchové úpravy, maximálně s difuzně otevřenou omítkou. Obklady, tapety a velkoplošné obrazy snižují předávání tepla do vzduchu.

Než cokoli hodíte do pračky, prohlédněte štítek se symboly. Pokud chybí, hledejte podle materiálu. Bavlna snese víc, vlna a viskóza potřebují chladnější vodu a jemný režim. Typická chyba je prát všechno na čtyřicet stupňů. Second hand kousky často mají narušenou strukturu a vyšší teplota ji dorazí. Perte na třicet, u vlny a hedvábí na dvacet. Vždy používejte program pro jemné prádlo a snižte otáčky odstřeďování na minimum.

Začněte tím, že si předem projdete prostor a odhadnete rizika. Kluzká podlaha v jídelně, ostré rohy radiátorů nebo skleněné dveře jsou častým zdrojem úrazů. Vytipujte si dvě až tři bezpečné zóny a hru vždy ohraničte jasnými pravidly: kde se běhá, kde se nesmí vstupovat, kam se odkládá obuv. Děti potřebují slyšet hranice dřív, než začnou hrát, ne až když se někdo srazí.

Netradiční pohyb nemusí znamenat složitost. Často stačí změnit jednu věc: místo běhu po rovině běh po schodech, místo míče PET víčko, místo píšťalky tlesknutí. Děti reagují na novost, ne na dokonalost pomůcek. Vyhněte se ale dvěma častým chybám: příliš mnoha pravidlům na začátku a dlouhému vysvětlování bez pohybu. Ukažte hru raději krátce a nechte děti hrát.

Pro skupiny od šesti dětí se hodí „novinové ostrovy". Rozložte na zem několik novinových listů a pusťte hudbu. Děti tančí nebo běhají kolem, a když hudba ustane, každé musí stát na novinovém listu. Postupně listy ubíráte a zvětšujete vzdálenost mezi nimi. Chybou je nechat děti stát na jednom listu příliš dlouho – hra ztratí spád. Lepší je měnit tempo hudby a po každém kole listy posunout.

Hry, které zvládnete bez přípravy První osvědčenou variantou je „švihadlový had". Děti stojí v kruhu, jedno uprostřed točí švihadlem nízko nad zemí a ostatní přeskakují. Kdo se dotkne, jde točit. Pravidlo zní: točící dítě nesmí měnit výšku ani rychlost svévolně, aby se předešlo podražení. Druhou možností je „křídový had". Křídou nakreslete na zem klikatou linii a děti po ní chodí jako po laně – vpřed, pozadu, po špičkách. Kdo šlápne vedle, vrací se na start. U této hry hlídejte, aby se děti nepředbíhaly a nedocházelo k tlačenici.