Co zkontrolovat u rohové sedací soupravy před jejím sestavením?

Po dokončení kartáčování samet nikdy neskládejte přes ostrou hranu a nevěšte na tenký drát. Vlákna se ohne a na látce vznikne stopa, která se srovnává jen obtížně. Stejně tak vlasy po srovnání nenechávejte dlouho pod tlakem čepice nebo gumičky. Dopřejte jim čas, aby si držení udržely samy. Pokud se vám přesto něco nepovede, nepanikařte – vlákna i vlasy se dají vrátit do formy opakovaným lehkým kartáčováním po směru, trpělivostí a menším množstvím prostředků, než jste použili předtím.

Přízi nerozhodujte podle fotky nebo vzorníku zblízka. Vezměte vzorek do ruky, prohlédněte ho na denním světle ze vzdálenosti, ze které bude potah skutečně vidět – tedy z metru až dvou. Melír, který vypadá skvěle v dlani, se z odstupu slije do jednolité šedi. Zároveň zkontrolujte rub: pokud jsou barevná vlákna jen vetkaná do podkladu a snadno se vytahují, půjde o povrch, který se po pár měsících rozjezdí do map.

Největší rozdíl poznáte u potahů z uzavřených syntetických vláken, jako je polyuretan, ekokůže nebo silně impregnovaná tkanina. Ty sice odpuzují vodu a snadno se čistí, ale vzduch skrz ně téměř neprojde. Pokožka se pak potí, vlhkost zůstává na povrchu a teplo se hromadí. Naopak prodyšné materiály – hrubší tkaniny, pleteniny, síťoviny nebo přírodní vlákna s otevřenou vazbou – nechávají vlhkost unikat a teplo rozptylovat. Rozdíl není jen v materiálu, ale i v tom, zda je potah na sedáku napnutý, nebo volně položený.

Poslední věc, kterou lidé zanedbávají, je údržba a každodenní provoz. Rohová sestava má víc švů a spár než klasický gauč, takže se v nich rychleji usazuje prach a drobky. Potah by měl jít snímat a prát, ideálně po částech. U koženkových variant pozor na ostré předměty a přímé slunce, jinak se potah rychle zmatní a popraská. Pokud je v domácnosti zvíře nebo malé děti, zvolte raději pratelnou látku s vyšší gramáží a tmavší barvu. Světlé rohové sestavy vypadají skvěle první měsíc, pak už jen ukazují každou skvrnu.

Rohová sedací souprava vypadá jednoduše, dokud se nezačnou sestavovat jednotlivé díly. Právě v rozích se totiž projeví každá odchylka v rozměrech i v rovině podlahy. Než začnete cokoli spojovat, změřte prostor ve všech třech směrech: podél obou stěn a přes úhlopříčku. Porovnejte to s rozměry soupravy včetně opěradel a případných odkládacích ploch. Rozdíl větší než dva centimetry znamená, že souprava nebude sedět přesně v rohu a budete muset řešit distanční podložky nebo jiné uspořádání.

Před koupí si zkontrolujte, zda jde zip plně rozevřít do stran. Některé povlaky mají zip jen po obvodu, ale rohy jsou přišité natvrdo. Ty se špatně navlékají a při praní se v rozích hromadí vlhkost. Také si všimněte, zda je povlak určený na konkrétní výšku matrace. Univerzální rozměry končí ohnutými rohy a povlakem, který se kroutí. Pro praktické použití platí: jednoduchý povlak se zipem po celém obvodu, bez parfémy a bez iontů stříbra, které se časem vymyjí.

Samotné sestavení začněte od rohového dílu. Ten je nejtěžší a určuje geometrii celku. Postavte ho přesně do rohu, ale nechte od stěny mezeru alespoň dva centimetry kvůli dilataci a případnému soklu. Teprve pak připojujte boční díly. Šrouby a spojky nedotahujte naplno hned. Nejprve všechno nasaďte na volno, zkontrolujte, jestli dosedají plochy, a teprve potom postupně dotahujte od rohu směrem ven. Když utáhnete jeden spoj předčasně, vznikne pnutí a další díl už nedosedne.

Častou chybou je ignorování úchytů a spojovacích prvků. Některé soupravy mají skryté háky nebo kolíky, které se musí zasunout do předvrtaných otvorů. Pokud je přeskočíte, spoj drží jen na dvou šroubech a časem povolí. Další chybou je sestavování ve špatném pořadí. Vždy postupujte podle logiky od nejtěžšího a nejméně přístupného dílu. Opěradla a područky montujte až nakonec, kdy je základna pevná a vyrovnaná. U rozkládacích souprav navíc vyzkoušejte mechanismus ještě před úplným dotažením, protože pozdější úpravy jsou mnohem pracnější.

Podlaha rozhoduje o tom, jestli bude souprava stát rovně Rovinnost podlahy ovlivňuje víc, než se na první pohled zdá. Položte na místo budoucí soupravy dvoumetrovou vodováhu a podívejte se, kde se objeví mezera. V rohu, kde se stýkají dvě stěny, bývá podlaha nejčastěji nerovná. Pokud je rozdíl větší než několik milimetrů na metr, bude souprava po sestavení vrzat nebo se naklánět. Řešením nejsou podložky pod jednotlivé nožičky, ale vyrovnání celé základny. U těžkých souprav se vyplatí položit na podlahu tenkou desku nebo filcovou podložku, která rozdíly srovná a zároveň ochrání podlahu.