Co zkontrolovat, než vyrazíte na hru do terénu?

První hodina s neznámou skupinou rozhoduje o tom, jak bude vypadat celý kurz. Nejde o to, aby byla dokonalá, ale aby měla jasný řád a zároveň prostor pro lidi. Rozdíl mezi přípravou a improvizací není v tom, že by jedna byla lepší. Příprava drží strukturu, improvizace řeší to, co se nedá naplánovat. První hodina potřebuje obojí, ale v poměru, který se liší podle velikosti skupiny a podle toho, zda se lidé znají.

Hry, které drží pozornost i bez světla Třetí hra je „co bys dělal". Někdo položí otázku typu: co bys dělal, kdyby ti hořel stan, ale měl jsi v něm všechno, co ti patří? Odpovídá vždy ten po levici. Odpověď musí být konkrétní, ne obecná. Když někdo řekne „zachránil bych, co se dá", ostatní ho pošlou zpět a musí jmenovat tři věci. Tohle pravidlo drží hru u země. Častá chyba je klást otázky, které jsou moc filozofické. Ty fungují až později, ne na začátku.

Hry v terénu mají své kouzlo, ale také svá úskalí. Ať už jde o airsoft, paintball, geocaching nebo klasickou bojovku, největší problémy nevznikají kvůli samotné hře, ale kvůli tomu, co se podcení předem. Základem je vědět, do jakého prostředí jdete, jak dlouho tam budete a s jakou výbavou. Bez toho se i jednoduchá hra může zvrtnout v komplikaci.

Další častá past je přeskakování základních tvarů. Mnozí chtějí hned kreslit oči, srst nebo listy, ale zapomínají na obrys. Nakreslete nejdřív kruh, ovál nebo obdélník, který vystihuje hlavní proporce. Teprve pak přidávejte detaily. Když to přeskočíte, výsledek bývá rozjetý a těžko se opravuje. Pomáhá také otáčet sešit. Pokud kreslíte dlouhou čáru, natočte papír tak, aby šla ruka přirozeně. Mnoho začátečníků drží sešit napevno a pak se diví, že mají křivé linie.

Před samotnou hrou je potřeba děti naučit dvě věci: držet buzolu vodorovně a odečítat azimut. Buzola se drží na placaté dlani před tělem, ne u oka jako dalekohled. Střelka se musí ustálit, teprve pak se otáčí otočným límcem tak, aby se severka na něm kryla s magnetickou střelkou. Azimut se pak čte na stupnici proti šipce ukazatele. Pro osmileté děti je vhodné pracovat s násobky deseti stupňů a vzdálenost zadávat v krocích, ne v metrech. Jeden krok se měří snadno: dítě udělá deset kroků a změří ušlou vzdálenost, ze které si spočítá průměr.

Jak nastavit pravidla, aby se dala vysvětlit do pěti min

Druhá hra se jmenuje „řetěz vzpomínek". První člověk řekne krátkou vzpomínku na něco, co zažil u ohně nebo v přírodě. Další musí navázat vlastní vzpomínkou, která s předchozí nějak souvisí – místem, ročním obdobím, vůní. Nejsou body ani vítězové. Jde o to, aby se kruh rozehřál. Pozor na jednu věc: nikdo nesmí vzpomínku komentovat ani se ptát na podrobnosti, dokud není řada na něm. Jinak se z toho stane výslech.

Večerní kruh u ohně má jedno velké pravidlo: čím méně rekvizit, tím lepší. Když se začne hledat míč, karty nebo provaz, atmosféra se rozpadne. Všechno, co potřebujete, je oheň, pár lidí a ochota mluvit. Následující hry fungují i ve skupině, kde se někteří vidí poprvé.

Čtvrtá hra je „tichá řada". Všichni dostanou jedno slovo, které musí postupně říct nahlas, ale nesmí se domlouvat, v jakém pořadí. Cílem je, aby slova vytvořila smysluplnou větu. Nikdo nesmí mluvit dvakrát za sebou. Hra vypadá jednoduše, ale u ohně se rychle ukáže, kdo poslouchá a kdo jen čeká, až bude mluvit. Na co upozornit: když se řada rozpadne, nezačínejte hned znovu. Nechte chvíli ticha a pak dejte druhý pokus s jiným tématem.

Společný problém všech těchto her je ten, že je někdo chce vést příliš přísně. U ohně nejsou rozhodčí. Když se hra nechytne, je lepší ji po pár minutách opustit a nechat kruh mluvit volně. Také platí, že čím menší skupina, tím kratší hry. Do šesti lidí stačí tři kola, u deseti se vyplatí střídat pořadí, aby se dostalo na každého. Oheň sám udrží rytmus, pokud mu to dovolíte.

První je „dvě pravdy a jedna lež". Každý řekne tři tvrzení o sobě, dvě jsou pravdivá, jedno vymyšlené. Ostatní hlasují, které je lež. Na co si dát pozor: lidé mají tendenci volit příliš snadné lži. Čím uvěřitelnější lež, tím lepší hra. Typická chyba je vysvětlovat po odhalení příliš dlouho, proč lež nebyla pravda. Stačí dvě věty a jde se dál.