Co všechno musíte zvážit, než vyrazíte na horskou túru?

Častým problémem bývá ztráta orientace, hlavně když se setmí nebo když se spustí mlha. V takové chvíli zastavte, oblečte se a zkuste si v klidu určit polohu podle mapy a kompasu. Pokud si nejste jistí, nevzdalujte se od posledního známého bodu. Zůstaňte na místě a dejte o sobě vědět píšťalkou nebo voláním. V nouzi zavolejte pomoc – záchranné složky mají číslo 112. Než vyrazíte, sdělte někomu z domova nebo z ubytování, jakou trasu máte v plánu a kdy se plánujete vrátit. Tento jednoduchý krok může rozhodnout o tom, jak rychle vám přijde pomoc.

Když zjistíš, že nevíš, kudy dál, první impulz bývá zrychlit krok a doufat, že narazíš na známou cestu. Přesně to je ale největší chyba. Zmatená chůze tě dostane hlouběji do porostu a znemožní ti vrátit se po vlastních stopách. Zastav se, zhluboka dýchej a dej si dvě minuty na to, abys zpracoval situaci. Panika je nepřítel číslo jedna – zvyšuje tep, zkresluje úsudek a nutí tě k unáhleným rozhodnutím. Místo toho si sedni, napij se vody a zmapuj si v hlavě, co víš jistě.

Jak se chovat na stezce a co dělat, když se něco pokazí Během pohybu v terénu udržujte rozestup a tempo, které zvládne ten nejpomalejší ve skupině. Pravidelně kontrolujte čas a porovnávejte ho s plánem. Pokud zjistíte, že zaostáváte, otočte se a vraťte se raději dřív, než bude pozdě. Na exponovaných místech se nezdržujte, nepřibližujte se k okrajům srázů a nedávejte si pauzu přímo pod lavinovými svahy. Při přechodu sněhových polí nebo mokrých skal si pomáhejte trekovými holemi – berte je jako samozřejmost, ne jako výraz slabosti.

Typická chyba je spoléhat na to, že „stačí jít po proudu". Řeka tě sice dovede k civilizaci, ale často tě zavede do nepřístupného údolí plného křovin a bažin. Pokud se rozhodneš ji následovat, drž se bezpečné vzdálenosti od břehu a kontroluj, kam jdeš. Jinou pastí je orientace podle mechu na stromech – ten roste na všech stranách, závisí na vlhkosti a světle, ne na světových stranách. Stejně tak nevěř všem „zkratkám", co vypadají v mapě lákavě – vrstevnice ti prozradí, kde je prudký svah, ale reálný terén může být mnohem náročnější.

Když plánujete jednodenní túru v Českém Švýcarsku, stojíte před zásadní volbou: zamířit do skalních měst, nebo sestoupit do kaňonu řeky Kamenice. Obě varianty nabízejí zcela odlišný zážitek, a proto je dobré vědět, co od každé čekat. Skalní města lákají na věže, soutěsky a vyhlídky, zatímco kaňon vás provede podél vody s romantickými plavbami na pramicích. Pokud máte jen jeden den, rozhodujte se podle kondice a preferencí – ne podle instagramových fotek.

Prakticky to využijete při plánování trasy. Vyberte si na mapě dvě místa, mezi kterými chcete jít, a podívejte se, jak se vrstevnice chovají. Pokud chcete stoupat mírně, hledejte cestu, která vede šikmo po vrstevnici – ne kolmo přes ni. Taková cesta je sice delší, ale výrazně méně namáhavá. Naopak, když chcete rychle ztratit výšku, hledejte husté vrstevnice – ale počítejte s tím, že sestup může být technicky náročný, zejména na skalnatém podkladu nebo v suťovém poli. Vždy si ale ověřte, zda vrstevnice nejsou přerušované – to znamená, že jde o umělý zářez, jako je silnice nebo železnice, nikoliv o přírodní terén.

Sestup z horského hřebene bývá zrádný ne kvůli technice výstupu, ale kvůli kumulované zátěži na kolenní klouby a svaly přední strany stehen. Mnoho turistů podcení fázi klesání a pak platí za přetížení několik dní bolestí. Přitom stačí upravit styl chůze, využít správné pomůcky a naučit se pár triků, které z vás udělají vytrvalejšího a zdravějšího turistu.

Začněte u nejvyšších pater. Pokud se nad vámi objeví bílé, vláknité mraky s hákovitým zakončením, které připomínají čárku nebo číslice, máte před sebou cirrusy. Když jich rychle přibývá a jejich vlákna se stáčejí do sebe, nevěstí to nic dobrého. Znamená to, že se ve výšce ochlazuje a vlhkost kondenzuje. Tohle je první signál, že se do 6 až 12 hodin může počasí zhoršit. Na túru přes otevřený hřeben raději nechoďte, nebo si naplánujte brzký návrat barvy stěn do obýváku údolí.

Dalším klíčovým bodem je výběr trasy podle aktuální kondice a zkušeností skupiny. Neřiďte se jen počtem kilometrů, ale hlavně převýšením a charakterem terénu. Deset kilometrů po rovině není totéž co deset kilometrů s převýšením tisíc metrů po kamenitém svahu. Should you have virtually any questions regarding wherever along with how to employ http://ratten-wiki.de/index.php?title=Co_se_stane,_když_podceníte_čas_na_trase_a_jak_to_napravit, you can e mail us from our own web site. Typická chyba začátečníků je naplánovat první túru s obrovským převýšením a pak v půlce cesty zjistit, že jim docházejí síly. Méně je někdy více – raději kratší a jistější trasa s krásnými výhledy než nekonečné stoupání, které vás vyšťaví.