Co umístit pod malířský stojan, aby zůstal stůl čistý?

Barvivo přidávejte do ještě teplé, ale ne vroucí hmoty. Potravinářská barviva fungují spolehlivě, stačí pár kapek. Pokud chcete sytější tóny, použijte kakaový prášek na hnědou, mletou papriku nebo kurkumu na žlutou a šťávu z červené řepy na růžovou. Přírodní barviva však mohou časem blednout, zatímco syntetická drží lépe. Nikdy nelijte barvivo do vroucí vody před vařením – část se rozloží a výsledná barva bude bledá a nevyrovnaná.

Přírodní materiály nabízejí nejvíc zábavy. Sbírání šišek a jejich třídění podle velikosti, stavění domečků pro skřítky z klacků a listí, kreslení do písku nebo hledání pěti různých kamenů. Děti v tomto věku vydrží u jedné činnosti krátce, proto připravte dvě až tři varianty a střídejte je. Nenuťte je do aktivity, kterou odmítají – stejně ji po pár minutách opustí.

Co skutečně funguje a pro

Pohyblivé hry posilují rovnováhu i spolupráci. Přeskakování přes švihadlo položené na zemi, chůze po nízké kladině z prken, přelézání lavičky nebo zdolávání překážkové dráhy z polštářů a kbelíků. Vždy zkontrolujte povrch – ostré kameny, sklo nebo kluzká tráva patří pryč. U dětí do čtyř let držte překážky nízko, aby pád neznamenal úraz hlavy.

V hrnci smíchejte mouku se solí, přidejte olej a vodu a míchejte, dokud nevznikne hladká kaše bez suchých míst. Postavte na mírný oheň a míchejte dřevěnou vařečkou neustále, jinak se hmota přichytí ke dnu a připálí. Připálená modelína má nahořklý zápach a nejde zachránit. Jakmile se hmota začne odlepovat od stěn a vytvoří kompaktní kouli, sundejte ji z plotny.

Začněte tím, co nevyžaduje nic než vlastní tělo. Honička na omezeném prostoru, chůze po čáře nakreslené křídou, skákání přes kaluže nebo přeskakování nízké překážky z klacků. Důležité je vymezit hranice, kam až děti mohou běhat, a předem se domluvit, že se nepředbíhá. Typická chyba je nechat děti běhat bez dozoru u silnice nebo na betonu, kde hrozí odřeniny.

Na závěr pár pravidel, která se vyplatí dodržovat. Berte s sebou vodu, i když je zataženo. Oblékněte děti tak, aby se mohly ušpinit. Nepřerušujte hru kvůli maličkostem, ale zastavte ji, jakmile se objeví únava nebo agrese. A hlavně – hrajte si s nimi. Děti napodobují dospělé, a když vidí, že vás to baví, vydrží venku mnohem déle.

Typická chyba je srovnávání se sourozenci nebo spolužáky. Věty jako „Podívej se na bráchu" nebo „Sousedovic dcera to zvládla" vedou k tomu, že se dítě přestane snažit, protože stejně nikdy nebude dost dobré. Stejně škodí i přehnaná pochvala za něco, co je samozřejmé. Chvalte konkrétní postup: „Všiml jsem si, že jsi si to nejdřív naplánoval." Takové ocenění má váhu a dá se zopakovat. Vyhněte se také tomu, abyste dítěti sami nosili zapomenuté věci do školy. Přirozený důsledek je lepší učitel než výčitky.

Hry s míčem a na schovávanou Míč nemusí být jen fotbal. Zkuste kutálení mezi dvěma klacky, házení do velkého kýble nebo koulení po zemi tak, aby se trefily do branky z větví. U nejmenších dětí volte lehčí a větší míč, aby je netrefil do obličeje. Na schovávanou je nejlepší místo s jasnými hranicemi – zahrada, hřiště, park. Počítejte do deseti nahlas, ať se děti učí trpělivosti. Vyhněte se schovávání v křoví u cizích pozemků.

Barvy vytlačujte na malý talířek nebo na víčko od kelímku, ne přímo z tuby na papír. Dítě tak vidí, kolik barvy má k dispozici, a nemusí tisknout silou. U vodových barev platí, že méně je více: namočený štětec stačí lehce přetáhnout po barvě a pak teprve na papír. Pokud barva teče, je štětec příliš mokrý. Řešením je otřít ho o okraj nádoby nebo o hadr a zkusit to znovu. U temperových barev naopak ředění vodou naředí příliš a barva ztratí krytí – míchat se má jen trochu, přímo na podložce.

Po skončení práce nenechávejte štětce uschnout. Opláchněte je vlažnou vodou, jemně je otřete do suchého hadru a položte vodorovně. Kelímky vylijte do umyvadla, ne do odpadu s jídlem. Podložku setřete vlhkou houbou a nechte uschnout. Pokud barva zaschne na ubrusu, stačí ho namočit a opláchnout. Dítě se tak učí, že úklid je součástí tvoření a nezabere víc než pět minut, když se dělá hned.

Venkovní hry pro děti od tří do šesti let nemusí být složité ani drahé. V tomto věku děti nejvíc baví pohyb, objevování a jednoduchá pravidla. Stačí dvacet minut denně a pár pomůcek, které máte doma. Následujících patnáct nápadů zvládne připravit i rodič, který není zrovna sportovní typ.

Voda, štětce a hadry: tři pravidla, která fungují Vodu nalijte do nízké, široké nádoby, ne do vysoké sklenice. Dítě do ní snadno dosáhne a nádoba se nepřevrhne. Štětce pokládejte vodorovně na okraj misky nebo na savý hadr, nikdy ne svisle do vody – dřevo nabobtná a štětiny se zkroutí. Hadr na utírání mějte dva: jeden vlhký na ruce, druhý suchý na štětce. Když dítě přechází z tmavé barvy do světlé, stačí štětec otřít o vlhký hadr a pak do suchého. Ušetříte tak vodu i čas a barvy se nebudou míchat do šedé.