Co udělá s výkonem správné zahřátí před lezením?

Po přistání nečekejte, že dítě bude v pohodě. Bude unavené, možná mokré a rozhodně nevrlé. První hodinu na místě neplánujte nic než cestu na ubytování a jídlo. Pokud cestujete s partnerem, střídejte se v tom, kdo řeší dítě a kdo zavazadla. Dva unavení rodiče, kteří se hádají u pásu, jsou horší než jedno unavené batole.

Prsty a šlachy jsou při lezení nejvíce přetěžovanou částí těla, a přesto se na ně v rozcvičce často zapomíná. Proveďte několik sérií jemného ohýbání a natahování prstů, kroužení zápěstími a pomalé zatnutí pěsti s následným uvolněním. Potom přejděte k lehkému visu na liště s plnou nohou na zemi nebo na stupínku – jde o to zatížit úchop postupně, ne se na něm hned věšet celou vahou. Ramena připravíte kroužením v malém rozsahu, přitahováním lopatek k páteři a pomalými rotacemi paží. Pokud vás některý pohyb bolí ostře nebo vychází z kloubu, neprotahujte ho silou, ale vynechte ho a věnujte se mu po tréninku.

Rozcvička před lezením není formalita, kterou je možné odbýt pár výkroty na chodbě. Lezení zatěžuje prsty, zápěstí, ramena, lopatky a trup mnohem víc, než se na první pohled zdá, a studené šlachy a neaktivní svaly snášejí nárazové zatížení špatně. Cílem není unavit se, ale postupně zvýšit prokrvení, probudit stabilizační svaly a připravit klouby na rozsah pohybu, který lezecká cesta vyžaduje. Dobrá rozcvička trvá zhruba deset až patnáct minut a končí tehdy, když se tělo cítí teplé, ale ne unavené.

U čalouněného čela dejte pozor na tloušťku matrace. Vyšší matrace (kolem 25 cm a více) může zakrýt spodní hranu čela a změnit celkový vzhled postele. Naopak příliš tenká matrace nechá mezi rámem a čelem viditelnou mezeru, do které se dostává prach. Změřte si výšku horní hrany bočnice a porovnejte ji s výškou matrace plus roštem. Rozdíl do dvou centimetrů je obvykle v pořádku, větší odskok už působí neuspořádaně a může vadit při usedání na kraj postele.

Největší chyba přichází v prvních dnech: lidé podceňují hygienu kolem zámečků a drátu. Zbytky jídla se zachytávají v místech, kam kartáček běžně nedosáhne, a vzniká zánět dásní nebo bílé skvrny od odvápnění skloviny. Řešením je mezizubní kartáček, jednosvazkový kartáček a důkladné čištění po každém jídle, ne jen ráno a večer. Druhou častou chybou je vynechávání kontrol – posun drátu a výměna gumiček mají svůj termín a jeho nedodržení léčbu prodlouží.

Tvrdost neřešte podle zvyku, ale podle polohy těla. U širší postele se lidé častěji převalují a potřebují matraci, která se v místě ramen a boků prohne, ale v pase podrží. Příliš tvrdá matrace na 180 cm vede k tomu, že se tělo v noci posouvá k okraji, kde je podloží méně pružné. Příliš měkká matrace zase způsobí, že se oba spáči svezou do středu. Vyzkoušejte matraci vleže na boku i na zádech alespoň deset minut a všímejte si, jestli se pánev nepropadá.