Co udělá prodloužené hoření s vaší spotřebou dřeva za zimu?

Údržba roštu je jednoduchá, ale nesmí se odkládat. Po vychladnutí kamen vyberte větší zbytky a škváru. Jemné mezery pročistěte kartáčem nebo škrabkou, nikdy ne ostrým předmětem, který by lamely ohnul. Ohnutý rošt už nedrží tvar, vzduch proudí jinudy a oprava je zbytečně drahá. Jednou za čas zkontrolujte, zda rošt neprohýbá a zda sedí v uložení. Pokud se některá lamela uvolní nebo praskne, vyměňte celý díl, ne jen jeho část.

Typická chyba je topení „na úsporu" – malý přívod vzduchu a pomalé hoření. Tím sice šetříte palivo, ale spaliny jsou chladné a dehtu přibývá. Stejně špatné je přikládat mokré dřevo. Voda se odpařuje a bere teplo, takže spaliny nestíhají ohřát komín. Dehet se pak tvoří i při relativně dobrém tahu. Další častou chybou je příliš krátký komín nebo komín s velkým průřezem, který spaliny zbytečně ochlazuje.

Jak poznat, že hoření je nastavené správně Správně nastavené prodloužené hoření poznáte podle tří věcí: plamen je klidný, jasně oranžový a nepřeskakuje do modra ani do tmava. Spaliny z komína jsou téměř bezbarvé nebo slabě šedé. A hlavně – po přiložení dvou až tří polínek vydrží teplo v místnosti několik hodin, aniž byste museli neustále přikládat. Pokud z komína jde hustý bílý nebo černý dým, hoření je špatné a dřevo se jen zbytečně spotřebovává.

Typická chyba je výměna těsnění bez kontroly dosedacích ploch. Pokud jsou dvířka zkroucená nebo panty povolené, nové těsnění sice těsní na jednom místě, ale jinde se nedotýká. Výsledek je stejný jako před výměnou, jen s novým materiálem. Před montáží proto zkontrolujte rovinu dvířek, dotažení pantů a to, zda se dvířka po zavření nedotýkají rámu jen jedním rohem. Těsnění se má dotýkat po celém obvodu rovnoměrně, ne jen na některých místech.

Mezi nejlepší paliva patří buk, dub, habr a jasan. Mají vysokou výhřevnost, dlouho drží žár a vytvářejí kvalitní uhlíky, které udrží teplo i přes noc. Dub je tvrdší a pomalejší, potřebuje ale delší schnutí. Buk je kompromis mezi výhřevností a snadným zpracováním. Habr se často uvádí jako dřevo s nejvyšší výhřevností vůbec. Jasan hoří i v méně vysušeném stavu lépe než většina ostatních dřev.

Prodloužené hoření není jen marketingový pojem. Je to způsob, jak nastavit kotel, kamna nebo krb tak, aby palivo nehořelo bouřlivě, ale pomalu a rovnoměrně. Pokud se to podaří, spotřeba dřeva za sezonu klesne i o pětinu. Pokud ne, můžete naopak topit víc než dřív, protože část tepla unikne komínem a část paliva zůstane nedokonale spálená.

Vlhkost dřeva rozhoduje o tom, kolik tepla skutečně skončí v místnosti a kolik ho odejde komínem. Každý kilogram vody ve dřevě je totiž balast, který se musí nejprve odpařit. Na odpaření jednoho kilogramu vody se spotřebuje zhruba 2,3 MJ energie, kterou by jinak mohlo dřevo odevzdat do místnosti. Vlhké dřevo tedy nejen hřeje méně, ale také spotřebuje část vlastního tepla na vysušení.

Nejčastější chybou je přílišné přiškrcení vzduchu hned po založení ohně. Dřevo potřebuje nejprve dostatek kyslíku, aby se pořádně rozhořelo a vytvořilo žhavé uhlíky. Teprve pak je možné přístup vzduchu ztlumit. Další chybou je používání vlhkého dřeva. Vlhkost pod deset procent je pro prodloužené hoření podmínkou. Mokré dřevo spotřebuje velkou část tepla na odpaření vody, takže do místnosti se dostane méně energie a vy musíte přikládat častěji.

Praktický postup pro běžný topný den: ráno zatopte s plným přístupem vzduchu, nechte dřevo rozhořet na žhavé uhlíky. Potom přiložte dvě až tři polena, nechte je chytit a teprve pak stáhněte vzduch na polovinu. Během dne už jen přikládejte na žhavý popel, nikdy nenechte topeniště úplně vychladnout. Večer před spaním přiložte silnější poleno a vzduch ztlumte na minimum, ale ne úplně. Ráno najdete v topeništi žhavé uhlíky, které stačí rozdmýchat a přiložit.

Za celou sezonu se vyplatí vést si jednoduchý záznam: kolik dřeva spotřebujete za týden a jaké bylo venku počasí. Po několika týdnech zjistíte, zda prodloužené hoření skutečně šetří, nebo zda jen odsouváte teplo do doby, kdy ho nepotřebujete. Bez měření se každý dojem míjí s realitou.

Základem je pochopit, že prodloužené hoření neznamená přikládat méně dřeva, ale měnit podmínky spalování. Klíčové je omezení přístupu vzduchu, ale jen do té míry, aby v topeništi zůstaly alespoň tři procenta kyslíku. Když vzduch přiškrtíte příliš, dřevo sice doutná déle, ale teplo se uvolňuje pomalu a do komína odchází hodně nespálených plynů. Ty se usazují jako dehet a při dalších topeních mohou způsobit komínový požár.