Co studna a žumpa prozradí o zaniklé usedlosti a co z toho plyne
Všímejte si také vsazeného kamene v nároží dvora a ostění oken. Renesanční okna mají kamenné ostění s tesaným profilem, často s nadokenní římsou a podokenní parapetní deskou. Pokud je ostění oken jen štukové a kopíruje rytmus arkád, jde o novodobou úpravu. Typický omyl je brát rekonstrukce koupelny krok za krokem důkaz stáří erb nebo letopočet na portálu — obojí bývá doplněné nebo přenesené z jiné stavby.
Na závěr: ať už jde o studnu, nebo jímku, nikdy do nich neshazujte odpad ani je nezasypávejte bez vědomí vlastníka pozemku. Zaniklá usedlost není skládka a její studna a jímka jsou stopy, které se dají číst jen jednou. Pečlivý záznam a opatrný postup vydrží víc než rychlé hledání pokladu.
U vstupu na hřbitov platí běžná pravidla slušnosti: chovat se tiše, nešlapat po náhrobcích, neodkládat předměty na kameny a respektovat, že jde o místo posledního odpočinku konkrétních lidí. Fotografování je sice možné, ale bez blesku a bez toho, abyste ostatním překáželi v cestě. Pokládání kamínků na náhrobky je zvyk, který má svůj význam, ne dekorace. Vyhněte se tomu, abyste na místo nosili předměty spojené s pověstí a nechávali je tam. Správce prostoru to řeší a pro návštěvníky to není nic příjemného.
Poslední vrstva je podzemí, které se prozrazuje na povrchu. Sklepy zahloubené hluboko pod úroveň ulice, větrací otvory v chodníku a nerovnosti dlažby často ukazují na starší zástavbu. Když narazíte na klesající chodník nebo schod, který vede níž, než byste čekali, zastavte se a podívejte se na okolní zdivo. Právě tam se nejčastěji prolíná raná Praha s běžným provozem. Vyhněte se ale vstupu do soukromých dvorů a sklepů bez svolení.
Zaniklá usedlost nezmizí beze stopy. Když v krajině narazíte na zarostlou studnu nebo betonový kruh vyčnívající z trávy, máte v ruce nejspolehlivější indicii, že tu stál dům. Studny a odpadní jímky přežívají zdivo i střechu, protože je stavěli jinak: hluboko, masivně a s ohledem na vodu. Právě podle nich se dá určit, kde přesně stál obytný dům, kudy vedla cesta a kde bývalo hospodářské zázemí.
Zaznamenejte si polohu obou objektů vůči sobě. Vzdálenost a převýšení mezi studnou a jímkou odpovídají běžnému uspořádání usedlosti a pomohou vám odhadnout, kde stál dům, i když po něm nezůstaly zdi. Když studna leží na sever od jímky a výš ve svahu, dům stál mezi nimi, obvykle blíž jímce. Do terénu pak zakreslete i nálezy z okolí: zbytky dlažby, kamenné prahy, ovocné stromy v pravidelné řadě. Ty potvrdí, že nejde o náhodnou jámu, ale o skutečné sídlo.
Jak číst sgrafita a čeho si vším
Praktické pravidlo na závěr: berte si s sebou jen oči a trpělivost, ne průvodce plný superlativ. Choďte stejnou ulicí vícekrát, v různém světle, a dívejte se na detaily ve výšce kolen i nad hlavou. Kdo se naučí číst stavební hmotu a terén, najde stopy raných dějin Prahy i při cestě do práce.
Začněte u studny. Najděte její obvod, odhrabejte listí a hlínu a podívejte se, z jakého materiálu je roubení. Lomený kámen pravidelného tvaru, cihly nebo skruže z betonu napoví stáří i způsob stavby. Zásadní je hloubka: změřte ji provazem se závažím a zapište si ji. Studna hluboká jen dva až tři metry bývá novější, často z doby, kdy už voda v usedlosti sloužila jen hospodářství. Hlubší studna s kamenným roubením ukazuje na starší usedlost, kde byla voda pro domácnost i dobytek.
Jímka prozradí víc než studna, když víte, kam se dívat Odpadní jímka bývá nejcennějším nálezem, protože se do ní po staletí vyhazovalo všechno, co domácnost přestala potřebovat. Hledejte obdélníkovou nebo oválnou prohlubeň poblíž místa, kde byste dům, obvykle níž ve svahu než studna. Když narazíte na klenutý strop z cihel nebo kamene, nepropichujte ho. Prohlubeň bez zdiva, plná sutě a hlíny, může být jen jáma po stromě nebo pozůstatek sklepa.
Typická chyba je kopat přímo do jímky bez přípravy. Obsah bývá prosycený vodou, sesedá a hrozí zavalení. Pracujte z boku, nikdy ne z okraje propadliny, a pokud se objeví dutina, nepokračujte bez zajištění stěn. Další častá chyba je zaměnit jímku za studnu: jímka leží níž, blíž domu, často u bývalé kuchyně nebo chléva, zatímco studna stojí osvětlení v obývákuýš a dál od budov.